Odhodlaná maminka: Čekala na zápis syna do školy celou noc!

Třináct hodin stála v mrazu před školou v Plzni-Újezdě Jolana Šmídová (43), aby zajistila synovi místo v 1. třídě. Do fronty si stoupla už v 19 hodin večer, den před zápisem. Jediná vydržela stát na místě bez vystřídání.

Starostlivá máma se kvůli mrazu minus 4 stupně Celsia náležitě nabalila. Přes svetr měla zimní bundu, na ní prošívaný kabát, a ještě se obalila teplou dekou. Z kapuce jí koukaly jen oči a nos. „Přišla jsem jako druhá. Nejdříve jsem stála venku. Před půlnocí jsme si sedly ještě s jednou paní do auta. Byly jsme už unavené a byla velká zima,“ vzpomíná Šmídová. Ale ve 03:30 hodin už opět stála ve frontě. To se sem už pomalu začali trousit další rodiče a lidí ve frontě před školou přibývalo. „Prvňáčků vezmou jen 29. Loni se zdaleka na všechny nedostalo. Bydlíme nedaleko od školy v Bukovci a já nechci, aby syn dojížděl někam daleko. Navíc sem budou chodit i jeho kamarádi,“ vysvětluje Šmídová.

Zápis do školy: Co dítě musí umět a bez čeho se obejde?

Ještě loni tu rodiče nocovali. Teď ale před 25. ZŠ ve Chválenické ulici v Plzni nikdo nestál. Letos poprvé si totiž rodiče mohli pořadové číslo k zápisu zaregistrovat přes internet. Začít mohli v 6 hodin ráno. „Během prvních šesti minut provedli rodiče 145 registrací. Vzít můžeme 100 dětí,“ říká zástupce ředitelky Zdeněk Novák (31). Rodiče, kteří nemají internet, se mohli zaregistrovat přes počítače přímo ve škole. Za první půlhodinu ale nikdo nepřišel.

Ombudsmanka Anna Šabatová tvrdí, že při zápisu dětí do základních škol by neměl rozhodovat čas podání přihlášky ani výsledek testu, kterým děti procházejí. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že pokud nemůže škola přijmout všechny děti ze spádové oblasti, měl by výběr probíhat losem. Bylo by to podle ní transparentnější a spravedlivější.

Nápor při zápisech prvňáčků zažívala i Ostrava. Fronty se včera od časného rána tvořily v ZŠ Generála Zdeňka Škarvady v Porubě s jazykovou a bilingvní výukou. Přestože letos nezáleželo na pořadovém čísle, mnozí rodiče si přesto přivstali.

Mezi prvními byla i Petra Barabášová, která do školy přihlásila svá dvojčátka Marušku a Aničku (6). „Byla jsem tam už po šesté hodině ráno. Dvojčátka totiž nepatří do spádové oblasti školy a já bych si strašně přála, aby do ní chodila,“ popsala maminka Petra.

„Mrzí mě to, ale přestože byli mezi prvními, číslo letos nerozhoduje o tom, jestli dítě bude do naší školy přijato. Přednost mají předškoláci ze spádové oblasti a mezi ostatními budeme vybírat až dodatečně,“ řekla Blesku ředitelka Milena Walderová.

Co by měl umět předškolák:

1. Udrží rovnováhu na jedné noze, běhá, skáče, hází a chytá míč, oblékne se i obuje (zapne a rozepne zip i malé knoflíky, zaváže tkaničky), používá správně příbor, nalije si nápoj, používá ubrousek).

2. Dítě by mělo být citově samostatné, což znamená, že zvládá odloučení od rodičů, má svůj názor, dodržuje dohodnutá pravidla.

3. Vyslovuje správně všechny hlásky, mluví ve větách, většinou gramaticky správně, pokouší se napsat hůlkovým písmem své jméno.

4. Dítě zvládá činnosti s drobnějšími předměty (např. korálky), tužku drží správně, tj. dvěma prsty, třetí podložený, rozlišuje pravou a levou stranu.

5. Rozlišuje a porovnává vlastnosti předmětů (barvy, velikosti, tvary, materiál), najde rozdíly na dvou obrázcích, doplní detaily, složí obrázek z několika tvarů a stejně tak slovo z několika slabik.

6. Budoucí prvňáček by měl zvládat jednoduché logické a myšlenkové operace – ukazuje na prstech počet, počítá na prstech do pěti či deseti, rozpozná kruh, čtverec, trojúhelník, vede jednoduché úvahy.

7. Dítě by se mělo dokázat soustředit na činnost po dobu 10 až 15 minut. Pamatuje si básničky, říkadla, písničky, dokáže postupovat podle pokynů.

8. Umí zdravit, požádat, poděkovat, omluvit se, dokáže se zapojovat do práce ve skupině, k ostatním dětem se chová přátelsky (dělí se o hračky, pamlsky).

9. Zajímá se o knihy, zaujme ho výstava obrázků, má své oblíbené hrdiny z pohádek a filmů, hraje tvořivé a námětové hry – např. na školu, na rodinu, na lékaře.

10. Dítě by se mělo orientovat ve svém prostředí – doma, ve škole, v jeho okolí, ví, kde bydlí, kam se obrátit v nouzi. Dovede vyřídit drobný vzkaz, nakoupit a zaplatit v obchodě, umí telefonovat.