První výpověď hrdiny z tiskárny: Schoval jsem se pod dřez, poté si přišel vrah pro vodu!
Dlouhých osm hodin se krčil pod dřezem ve skřínce o rozměrech 70 x 90 x 40 centimetrů. Kolem něj chodili bratři Kouachiovi, teroristé zodpovědní za pařížský masakr v redakci týdeníku Charlie Hebdo. „Chvílemi jsem ani nedýchal, bylo to jako ve filmech,“ prohlásil hrdina Lilian Lepere (27). Riskoval vlastní život, aby mohl SMS zprávami informovat policii o teroristech.
Grafický designér poprvé v televizi France 2 promluvil o dramatu, které prožil v tiskárně u vesničky Dammartin-en-Goële. Nebýt svého šéfa, možná by tu Lilian již nebyl. Právě on ho totiž varoval před blížícími se teroristy.
„Chci ti říct: děkuji,“ vzkázal mu Lilian. „Dal mi vteřiny, které jsem potřeboval k tomu, abych se schoval. Jen díky němu jsem zde,“ dodal. Majitel rodinné tiskárny Michael Catalano totiž viděl Chérifa a Saida Kouachiovy, jak se řítí k nim, ještě než vtrhli dovnitř dveřmi. A včas všechny varoval.
Lepere utekl do kuchyně. „Schoval jsem se pod dřezem ve skříňce se dvěma dvířky o rozměrech 70 x 90 x 40 centimetrů,“ upřesnil mladý hrdina. „Většinu času byli v šéfově kanceláři. Slyšel jsem střelbu a jeden z nich otevřel šuplík vedle mě,“ popisoval Lepere okamžiky hrůzy.
„Poté otevřel ledničku, která byla 50 cm vzdálená. Myslel jsem, že otevře každý šuplík. Natočil si z kohoutku vodu. Viděl jsem jeho stín. Moje záda byla opřená o trubku, takže jsem cítil téct vodu. Bylo to jako ve filmech. Mozek přestává myslet, srdce přestává bít, vy přestáváte dýchat,“ pokračoval.
„Nejdřív jsem nemohl použít mobil. Byl jsem v pozici plodu a nemohl jsem se k němu dostat snadno. Poté jsem ale zariskoval. Můj první instinkt mi říkal, ať vypnu vyzvánění, poté vibrace, ale musel jsem se ujistit, že se nedotýkám skříňky,“ popsal Lepere svůj tichý boj s mobilem.
Jenže hrdina se nezalekl, sebral všechnu odvahu a uvědomil si, že musí okolnímu světu dát vědět, co se v tiskárně děje. „Jsem schovaný v prvním patře. Myslím, že všechny zabili. Řekni policii, ať zasáhne,“ napsal opatrně svému otci.
Po celých osm hodin naváděl policii a informoval ji o tom, co ví, z vnitřku tiskárny. Pak ale bratři zaútočili a došlo k přestřelce a výbuchům. „Schoulil jsem se dobře, chránil jsem si hlavu. Byl jsem varován, že pro mě přijdou a že se nemám hýbat,“ dodal Lepere.
„Ale pak jsem si uvědomil, že policie vstupuje dovnitř, a neuposlechl jsem. Byl jsem příliš vystrašený, že bratři zaminovali celou budovu a že bomby jsou i v koridoru u mě. Utekl jsem na konec místnosti,“ pokračoval hrdina.
Pak exploze a střelba ustaly. Lepere dodal: „Poté jsem slyšel hlasy, dveře se otevřely a já viděl světlo. Navedli mě k oknu a dostali mě ven, venku čekal doktor.“ Lepere velmi chtěl, ale nakonec nesebral odvahu k tomu, aby se zúčastnil pařížského nedělního pochodu proti teroru.
Je to sympaťák a holt osud mu byl nakloněn. Pupkáč by měl smůlu, ten by se tam nesrovnal.