Češka Pavlína bojovala v Africe s ebolou: Na rozmyšlenou mi dali pár hodin

Jak dlouho pracujete pro Lékaře bez hranic a co přesně děláte?
„S Lékaři bez hranic spolupracuji už od dob studií na vysoké škole. Nejdřív jsem byla zaměstnaná na půl úvazku, po dokončení studií mi nabídli celý úvazek. Pracuji jako personalista a mám na starost nabírání a zaškolování nových dobrovolníků.“

Proč jste vyjela do Afriky?
„V zemích postižených ebolou byla situace velice alarmující. Mise spojené s léčbou eboly jsou mimořádně náročné, lidé zůstávají krátce a rychle se střídají, máme proto nedostatek vhodných kandidátů. Ebola byla z pohledu Lékařů bez hranic nečekanou událostí, která vyžadovala nasazení mnoha lidí. Chtěla jsem vycestovat už dlouho, ale stále pro mě nebyla vhodná pozice. Až nyní mě kontaktovala kolegyně ze Ženevy, že bych mohla vyjet do Guiney. Rozhodnout jsem se musela během několika hodin.“

Co předcházelo vašemu odjezdu?
„Protože jsem musela podstoupit očkování, tak se cesta zdržela. Měla jsem vycestovat do čtyř dnů, ale nakonec jsem odjížděla asi do týdne.“

Rozmlouvalo vám to okolí?
„Rodina věděla, že chci jet na misi. Takže jsem jim to spíš jenom oznámila. Od rodiny i kolegů se mi dostalo velké podpory.“

Měla jste obavy z nemoci?
Obavy jsem samozřejmě měla. Ale naše organizace mi poskytla veškerý informační servis i bezpečnostní opatření. Povaha Lékařů bez hranic je taková, že člověk do mise vyjíždí s pocitem, že jede udělat dobrou věc, která má smysl.

Jak vaše mise probíhala, co bylo vaší pracovní náplní?
„Byla jsem v hlavním městě Guiney Konakry, které bylo jakousi přestupní stanicí všech dobrovolníků, ať už při příjezdu, nebo při odjezdu z Afriky. Já jsem zajišťovala logistiku a transporty dobrovolníků, jejich ubytování, rozvozy do oblastí, kde byli potřeba."

Když tito dobrovolníci odjížděli, mohli být potencionálními přenašeči nemoci. Jak jste vnímala fakt, že jste v kontaktu s lidmi, kteří se s nemocí přímo setkali?
„Všichni pracovníci jsou velmi dobře informováni, vyškoleni a mají vysokou míru disciplíny. Takže kdyby kdokoli z nich pocítil nějaké příznaky nemoci, zachoval by se natolik zodpovědně, že by kontaktoval lékaře a podnikl doporučené kroky.“

Setkala jste se přímo s někým nakaženým?
„Do přímého kontaktu s pacienty jsem nepřišla. Měla jsem na starosti naše kolegy a práci jsem dělala hlavně z kanceláře.  Ale byli jsme ubytovaní na ubytovně s lékaři a zdravotníky, kteří pracovali v Konakry v nemocnici, kde pacienty s ebolou ošetřovali.“

Jaká panuje v guinejské společnosti atmosféra, byl z lidí znát strach?
„Věřím tomu, že obyčejní obyvatelé na ulici cítí z nemoci strach. Ale jsou tam učiněna různá opatření, například jsou zavřeny školy. Nemohu hovořit za odlehlejší oblasti, ale město bylo plné nejrůznějších infotabulí a billboardy se základními informacemi o tom, jak se nemoc šíří, jak se chovat, když se objeví příznaky, co dělat, když se potkají s člověkem, který příznaky vykazuje.“

Když jste se vracela domů, prošla jste na letišti kontrolou?
„Vracela jsem se z Konakry přes Paříž, kde nám kontrolovali teplotu. Z Paříže jsem pak letěla do Prahy už vlastně zkontrolovaná. Nyní jsem stále ještě v inkubační době, která trvá 21 dní.“

Český expert na ebolu: I vyléčený člověk vás může nakazit!

Máte nyní nějaká omezení, která musíte dodržovat?
„Dokud inkubační doba neuplyne, spíše se kontaktu s lidmi vyhýbám. Jednak abych neohrozila je, ale ani sebe. Kdybych dostala třeba chřipku, která má podobné příznaky jako ebola (zvýšená teplota, bolest hlavy či v krku), tak bych okamžitě musela podniknout opatření dle nastavených procesů Lékařů bez hranic, okamžitě se nahlásit u lékaře, který by mohl nařídit karanténu, dokud by se nemoc nevyvrátila.“

Setkala jste se po návratu s reakcí, že by se vaše okolí bálo přijít s vámi do kontaktu?
„Lékaři bez hranic připravili pro přátele a blízké informační leták, kde jsou popsána rizika, způsoby přenosu eboly i její projevy. Také postup, jak se chovat, pokud by se příznaky nemoci u někoho vyskytly. Takže všichni jsou velmi dobře informováni, aby se cítili bezpečně. Já jsem rozhodně nikoho nenutila, aby se se mnou stýkal. Je to na rozhodnutí každého."

Máte už plány na další misi?
„Zatím o ničem konkrétním nepřemýšlím, ale pokud se opět objeví vhodná příležitost, pro kterou se budu hodit, určitě se na misi vydám."