Zpověď matky Marušky, kterou zabil grázl z BMW: Nikdy už nepohladím dceru, ani její děti!

Marka P. přivedli k soudu v poutech z pankrácké vazby, čekala na něj zaplněná soudní síň. Na jedné lavici seděli i rodiče jeho oběti Marušky (†21) – společně s jejím přítelem Jáchymem. Řidič BMW před jejich zraky vysvětloval, jak trávil noc před nehodou a že po bouračce zpanikařil a utekl. Hrozí mu až 8 let za mřížemi, líčení však bylo odročeno na 5. prosince, kdy se budou konat výslechy dalších svědků.

Grázl z BMW, který zabil Marušku: U soudu se klepal strachy! Jaký dostane trest?

Soudkyně Iva Fialová nepřijala záruku 100 000 korun, kterou přislíbil otec Marka P. a obviněného z vazby nepropustila. Dokonce rozšířila důvody vazby o hrozbu útěku. Markovi P. přitížilo i to, že byl do dubna 2015 v podmínce za loňské rozbíjení aut a výloh.

Smutný dopis zdrcené rodiny

Žalobkyně nyní Marka P. viní z nedbalostního usmrcení, neposkytnutí pomoci a ohrožení pod vlivem návykové látky. Marek P. však také vysvětloval, proč se policii přihlásil až několik hodin po nehodě. U soudu působil nervózně, často však také při výpovědi svědků kroutil hlavou. Zároveň prosil rodinu Marušky o odpuštění. Pro pozůstalé je to však velmi těžké. Soudkyně dnes přečetla i dopis Maruščiny matky, který bere za srdce.

„Marušce bylo 21 let. Byla nejstarším z našich tří dětí. Měla před sebou celý život, byla naší budoucností. Studovala přírodovědeckou fakultu, molekulární biologii, představovala si, že bude pracovat v laboratoři. Měla krásný, pevný, čtyřletý vztah, plánovala si příští rok svatbu a děti. Na jaře s přítelem veškeré úspory  investovali do malého bytu, který si zařizovali. Byla manuálně zručná, ráda šila, háčkovala, paličkovala, rozhodla se, že si při studiu udělá kurz pro krejčovou. Kurz stál 10 tisíc a ona si na něj přivydělávala brigádně v Kauflandu na Vypichu, kde přeceňovala zboží. To bylo taky důvodem, proč v časných ranních hodinách stála na zastávce na Smíchově,“ popisuje v něm Maruščina matka.

„Sdělení policie o tom, že Máju na zastávce srazil řidič a poté jí neposkytl ani nepřivolal pomoc, ale naopak utekl, bylo jako blesk z čistého nebe a naprosto nás paralyzovalo. Celá rodina se ponořila do tiché bolesti a zoufalství. Jako rodiče si znovu a znovu představujeme to strašné ráno, kdy se naše dcera těšila na nový den, stála uprostřed města, které měla ráda. Jsme srozuměni s tím, že se tragické dopravní nehody stávají. Víme, že se může porouchat auto a nehoda je neodvratitelná. Maruščin otec je profesionální řidič a takové situace na cestách vídá. Nedokážeme však přijmout skutečnost, že si za volant sedl člověk, který nedbal na zákony a pravidla, nebyl způsobilý řídit auto, a přesto jel a připravil o život jiného člověka,“ uvedla ve vyjádření matka.

Řeč přišla i na dopis, který měl Marek P. údajně napsat rodině z vazby. „Nejsme schopni akceptovat nepravdivé tvrzení obžalovaného, že nám zaslal omluvný dopis. Nikdy se tak nestalo a žádný takový dopis nebyl doručen ani nám, ani naší zmocněnkyni. S dcerou odešel kus našeho života, každé ráno nabíráme sílu, abychom vstali a dokázali fungovat. Vyprovodíme dvanáctiletého Jirku na autobus a jdeme na hřbitov, někdy i dvakrát za den. Hrob je pokrytý květinami, Mája chybí nejenom nám, ale rozloučit se přišli všichni spolužáci ze základní školy, gymnázia, i učitelský sbor, přestože byla na univerzitě pouze dva roky. Z Kauflandu přijelo hodně zaměstnanců, protože tam Mája byla na půl úvazku jako brigádnice. I to snad potvrzuje, jak výjimečným člověkem byla. Každého dokázala vyslechnout, byla trpělivá, lidé ji měli rádi. Ona sama docházela do domova seniorů v Sedlčanech, kde jako dobrovolnice byla společnicí pro dvě osamělé ženy. I tuto činnost si našla sama na školní nástěnce,“ četla soudkyně dál ze smutného dopisu.

Její přítel u nás našel druhou rodinu

„Každý z rodiny jsme se svou bolestí spolu, ale taky samotni. Jako matka docházím na individuální terapii a hledám cestu k životu bez své dcery, která tak zbytečně bezohledně přišla o život. Nejraději bych se odstěhovala daleko od míst, které nám Máju připomínají. Chodím do zaměstnání, chybí mi jakákoliv původní radost z všedních věcí, uspokojení z práce, na kterou se stále ještě nejsem schopna koncentrovat. Po proplakaných nocích a dnech sedávám doma v tichém otupění. Každá zmínka o nehodě, o dceři, o čemkoliv spojeném s touto tragédií, mě fyzicky bolí, netuším, kolik bolesti ještě vydržím. Myslím na to, že už ji nikdy nepohladím, nikdy nepohladím její děti. Vybavuji si všechny plány na společné Vánoce, víkendy, které už nikdy nebudou. Kladu si nespočet otázek k tomu, proč se to stalo a především k tomu, že se to vůbec stát mohlo. Uspokojivé odpovědi nenacházím,“ dodala ve smutném čtení matka.

„Vidím bolest manžela, zármutek sourozenců, se Štěpánkou byly s Májou jako dvojčata. Pro bratra a sestru byla Mája přirozenou autoritou. Snažíme se podpořit Jáchyma, který k nám jezdí každý víkend. Miloval Marušku a našel u nás druhou rodinu. Vinou bezohledného řidiče přišel o nejcennější bytost svého života. Trpíme tím, že jsme svědky jeho nezměrné bolesti,“ zakončila vyjádření rodiny matka.