Vozíčkářka: Lístky mám, ale...40 schodů nevyjedu!

Milovnice divadla má předplatné již 20 let. Když si lístky teď na novou sezonu kupovala, v pokladně ji ujistili, že divadlo je bezbariérové.

„Mám nemocné nohy, pohybuji se na vozíku a špatně vidím. Proto jsem si předplatila místo v 1. řadě,“ říká Hrdličková. To ale narazila. K svému sedadlu se nedostane.

Musela by s vozíkem zdolat čtyři desítky schodů. Jediný přístup do hlediště je totiž shora. „Za ty peníze je nehoráznost, co postavili. Já se tak těšila, že půjdu na představení, kde hraje Martin Stránský. A já to neuvidím,“ smutní Hrdličková.

Divadlo jí nabídlo, že si může s vozíkem zajet na místa vyhrazená pro vozíčkáře. Ta jsou v poslední řadě a jde o nejhorší místa v hledišti. „I zdravý člověk odtud skoro nic nevidí. Herci vypadají jako malinké loutky. A co teprve já, když špatně vidím,“ dodává Hrdličková.

Vozíčkáři překonají gravitaci: Spustí se střemhlav z Paláce kultury!

Protože ale divadlem žije, hledá mezi známými dva statné chlapy, kteří by ji na rukou přenesli přes čtyřicítku schodů na její místo v hledišti.

Martin Otava, ředitel divadla:

„Budu jednat s architektem a hledat předpis, který by umožnil dostat vozíčkáře i na jiná místa. Paní může vrátit předplatné a peníze dostane zpět v plné výši.“

Pavel Šindelář, náměstek primátora:

„Plošina pro invalidy, která by je svezla po schodech, by byla řešení. Je zde ale otázka její instalace. Budu jednat s ředitelem divadla, jak by se to dalo vyřešit.“