Otec zavaleného dělníka: O jeho smrti jsem musel říct jeho ženě a synkovi

Kdy jste naposled viděl svého syna?

„O posledním víkendu, když byl doma. Pracoval v Německu a přijel v pátek. Už v úterý pak odjel pracovat na Vysočinu.“

Jakou měl náladu?

„Smál se a říkal mi, že až se vrátí, tak oslavíme všichni spolu svátek jeho syna Filípka.“

Jak jste se o tragédii dozvěděl?

„Ve čtvrtek mi bylo divné, že syn nezvedá mobil. Když jsem se pak díval na televizi a viděl jsem tu hrůzu, tak jsem začal tušit to nejhorší.“

Proč byli dělníci pod mostem, když nahoře jezdil bagr?! Firmy se asi špatně domluvily

Co se dělo pak?

„Přišel druhý syn a snažil se mě uklidnit. Říkal mi, že Josef si už několikrát doma zapomněl mobil a odjel do práce. Že když mi teď telefon nezvedá, že to ještě nic neznamená.“

A kdy jste se dozvěděl, že syn je jednou z obětí?

„Druhý den ráno. V šest hodin, když u bytu zazvonili policisté. Ti mi to řekli.“

Co jste dělal pak?

„Šel jsem za snachou, abych jí tu smutnou zprávu nějak šetrně řekl. Přišla, otevřela dveře, a když viděla, jak tam stojím, zmohla se jen na slova: Dědo, to mi neříkejte. Bylo jí to hned jasné.“

A co policie?

„Ti, co byli u mě ráno, mi řekli, ať čekám u mobilu, že mi budou volat. Celý se nikdo neozval. K večeru mi pak volali z kriminálky z Hradce Králové, ať přijedu identifikovat ostatky svého syna. To bylo na mě moc.“

A jel jste?

„Ne. Nemohl jsem. Syna si pamatuji jako zdravého, čilého člověka. Neunesl bych pohled na jeho mrtvé tělo.“

Co jste tedy udělal?

„Vzal jsem pejska Čerta a šel jsem na procházku kolem psychiatrické léčebny. Když jsem se ale vrátil domů, vše na mě padlo.“

Jde se s tím vůbec nějak srovnat?

„Ne. Dokonce jsem se chtěl i opít. Mám doma čtyři láhve tvrdého alkoholu. Jednu jsem si dal i do ledničky. Nakonec jsem to ale neudělal. Mám dnu, a tak nemohu pít.“

Tváře dělníků, které zavalil most: Rodina je musí identifikovat podle řetízků a tetování

A co zaměstnavatel vašeho syna? Byl za vámi někdo z firmy Bögl a Krýsl?

„Ne. Nikdo. Byl sice víkend a to se nepracuje, ale mohli přesto přijít. Rád bych od nich slyšel, aby nějak zabezpečili vnuka a jeho matku.“

Jak je na tom vaše snacha?

„Zůstala s dítětem, hypotékou na krku, kterou nemá z čeho splácet, když je na mateřské. Já už nepotřebuji nic (opět se rozplakal). Mě všechno teď bolí.“