Unikátní pokus: Pěstovali jsme hříbka v květináči!

„Ten je krásnej, ale tati, neni ještě moc malej?“ říká mi syn Adam při pohledu na bílou hlavičku hříbka právě se klubající z mechu. Místo si označím, houbu zamaskuji, aby mi ji nikdo neuříznul a pokus Nedělního Blesku může začít.

Beru kolo, velký květináč, rýč a jedu pro hřiba. Vyrýpnout houbu s větším množstvím podhoubí není vůbec jednoduché. Kořeny stromů vám brání, abyste s rýčem zajeli co nejhlouběji do země a přitom houbu nepoškodili.

Celý velký kus zeminy a mechu s hříbkem na vrcholu opatrně pokládám do velkého květináče. Následný převoz na kole po kamenité cestě naštěstí našemu krasavci nijak neublížil.

Péče

Na chalupě ještě zkvalitňuji jeho podloží zeminou, zapisuji míry a zalévám ho vodou z potoka. Ve stínu mezi stromy a kameny mu bude dobře. Tak a můžeš růst... Po prvním a druhém dnu si říkám, že si ještě zvyká na nové prostředí a proto ještě nezačal růst. Péči má dokonalou. Neustále ho zalévám a starám se o něj jak o vlastního. Při bližším ohledání je náš hříbek tvrdý, bez známek nemoci, a i na pohled je v dobré kondici. Akorát neroste.

Šest dnů se prakticky nic neděje a hříbek si lebedí v našem krásném květináči. Došla mi trpělivost. Půjdeš do smaženice. Po rozkrojení je houba zdravá bez jakéhokoliv kazu.

Závěr: Hřib vám sice v květináči na zahradě nevyroste, ale ani neuhnije. Můžete si ho na své dovolené vyrýpnout v lese a zasadit k chalupě, aby vám dělal působivou dekoraci, na které si nakonec pochutnáte.

Pokus krok za krokem: