Krmí nás lepším jídlem, psal v posledním dopise novinář, kterému uřízli hlavu

Foleyho truchlící rodina zveřejnila na Facebooku poslední dopis, který jim syn zanechal. Nenapsal jim dopis skutečný, ale nadiktoval ho svému spoluvězni, dánskému fotoreportérovi Danieli Rye Ottosenovi, který s ním v zajetí strávil 13 měsíců. Ottosen se na svobodu dostal letos v červnu. Jeden z jeho prvních telefonátů na svobodě byl Foleyho matce Diane, aby jí předal vzkaz od syna. 

Foleyho rodiče jsou smrtí svého syna zdrcení, ale zároveň jsou na Jima, jak Jamesi říkali, nesmírně hrdí. „Nikdy jsme na něj nebyli pyšnější. Odcestoval do Sýrie, aby zdokumentoval utrpění tamního lidu a zaplatil za to životem,“ prohlásili rodiče.

Celé znění posledního Foleyho dopisu

„Drahá rodino a přátelé,

Pamatuji si, když jsem chodil do nákupáku s tátou i dlouhou projížďku na kole s mámou. Pamatuji si tolik skvělých rodinných chvil, které mě odnášejí pryč z této věznice. Sny o rodině a přátelích mě odnášejí pryč a naplňují mé srdce radostí.

Vím, že na mě myslíte a modlíte se za mě. Jsem za to vděčný. Všechny vás cítím, když se modlím. Modlím se za to, abyste zůstali silní a věřili. Skutečně cítím, že se vás mohu dotknout i v temnotě, když se modlím.

Osmnáct z nás drží pohromadě v jedné cele, což mi pomáhá. Máme jeden druhého, povídáme si o filmech, o maličkostech, o sportu. Hrajeme hry, které jsme udělali z šrotu, který jsme nalezli v naší cele...našli jsme způsob, jak hrát dámu, šachy...a měli jsme soutěžní , strávili jsme dny připravováním strategií na další den her nebo přednášek. Hry a učení nám pomáhá, aby nám ubíhal čas. Pomáhají nám hodně. Opakujeme si příběhy a smějeme se, abychom povolili napětí.

Měl jsem slabé a silné dny. Jsme tak vděčí, když je někdo osvobozen, ale samozřejmě prahneme po vlastní svobodě. Snažíme se povzbuzovat navzájem a sdílíme svou sílu. Krmí nás den ode dne lepším jídlem. Máme čaj, občas kávu. Nabral jsem většinu váhy, kterou jsem poslední rok shodil.

Myslím hodně na své bratry a sestry. Pamatuji si, jak jsem hrál Vlkodlaka v temnotě s Michaelem a na spoustu dalších dobrodružství. Myslím na to, jak jsem honil Mattie a T kolem kuchyňského pultu. Činí mě šťastným, když na ně myslím. Jestli na mém účtu zbyly ještě nějaké peníze, chci, aby přišly Michaelovi a Mattheovi. Jsem na tebe tak pyšný, Michaeli, díky za šťastné dětské chvilky. A tobě, Kristie, za všechny šťastné dospělé chvíle.

A velkému Johnovi za to, jak jsem si užil návštěvu u tebe a Cress v Německu. Díky za to, jak jste mě přivítali. Přemýšlím hodně nad RoRo a snažím si představit, jaký Jack je. Doufám, že má osobnost RoRo.

A Marku...na tebe jsem taky pyšný, bráško. Myslím na tebe, jak jsi na západním pobřeží, a doufám, že jezdíš na snowboardu a kempuješ. Nejvíc si pamatuji, jak jsme šli společně do Comedy klubu v Bostonu a jak jsme se poté objali. Tyto drahé chvilky mě naplňují nadějí.

Katie, jsem na tebe velmi pyšný. Ty jsi nejsilnější a nejlepší z nás všech. Myslím na to, jak tvrdě pracuješ a pomáháš lidem jako zdravotní sestra. Jsem rád, že jsme si vyměnili SMSky předtím, než mě zajali. Modlím se za to, abych mohl přijít na tvou svatbu...teď zním jako babička.

Babičko, ber prosím svoje léky, choď na procházky a nepřestávej tancovat. Plánuji tě vzít na Margaritu, až se dostanu domů. Zůstaňte silní, protože já budu potřebovat vaši pomoc, abych získal svůj život.

Jim.“