Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Maminka postiženého Vojtíška: Další porod by byl pro mě hrozné trauma!

Autor: Tereza Hodáliková - 
26. června 2014
12:00

Kvůli chybě lékařů je její syn slepý, hluchý a ochrnutý. Přesto na to, že by Vojtíška dala do ústavu, Eva Vázlerová (44) nikdy ani nepomyslela. Denně o něj pečuje s trpělivostí a láskou. V druhé části exkluzivního rozhovoru pro Blesk promluvila o svém manželství, penízech i úvahách o dalším dítěti.

Přinášíme druhou část exkluzivního rozhovoru s maminkou postiženého Vojtíška. První díl, kde otevřeně mluví o děsivém porodu, najdete ZDE>>

O penězích

Už jste přemýšleli, na co byste použili těch 30 milionů?

„Určitě to bude snadnější, že nemusíte řešit další problém. Už tak máme dost problémů s Vojtíškem, tak si jednu starost budeme moci škrtnout. Vojtíškovo zdraví nám to nevrátí… O konkrétním užití peněz jsme se ještě nebavili. Máme ale třeba slíbenou postel… Vojtíšek totiž postýlku nemá, tu jsme zrušili, protože jsme zjistili, že když spí sám, tak se mu to nelíbí. Tak spí s námi a budeme mít větší postel a bude polohovací.“

Video Zprávy: Vysoudili miliony za postižení Vojtíška. Pohromadě je ale drží VELKÁ LÁSKA! - redakce Blesk.cz
Video se připravuje ...

O manželství

Jak často se vídáte s manželem? Když vy jste s Vojtíškem tady na chalupě a on v Praze?

„Na víkendy za námi jezdí. V zimě pak býváme s ním v Praze.“

A nestýská se vám po něm?

„My jsme s manželem byli dříve pořád spolu. Pro nás to bylo hrozně zvláštní, když jsme takhle začali být s Vojtou odděleni. Člověk si zvykne. Voláme si přes den… Pro nás je to tu s Vojtou lepší, lépe se mu dýchá, čistý vzduch, žádný průmysl.“

Vojtíšek byl vymodlené dítě…

„To byl. Nechávali jsme to s manželem, že to nějak dopadne. No, celkem jsme se snažili o dítě 10 let. Po první asistované reprodukci jsem otěhotněla hned, ale potratila. Pak už to nešlo. Neměli jsme žádné zdravotní potíže, a když nám řekla paní doktorka, že neví, proč to nejde, tak jsme si řekli, že to necháme být a najednou byl Vojtíšek.“

Uvažovali jste s manželem, že byste si pořídili další dítě?

„Určitě jsme chtěli další miminko… Hrozně bychom ho chtěli… Sice jsem si říkala, že by ten porod byl pro mě hrozné trauma, měla bych z něj hrozný strach, po tom všem. Ale jít do toho, na další asistovanou reprodukci, tak to nepřipadalo v úvahu. Na to jsem se necítila psychicky a ani jsme na to neměli. Protože ženám po čtyřicítce se už nic nehradí.“

A přemýšleli jste někdy, že třeba nastane situace, že tu s manželem už nebudete… Co bude s Vojtíškem?

„Tak to jsme si zatím ani nedokázali představit. Říkali nám, že se takového věku, jakého se dožil, že se nedožije.“

Takže každý další rok je pro vás…

„Jenom bonus… Viď, Vojtí, že jsi rád, že jsi s námi…“

O emocích a bolesti

Reaguje na vás a pozná vás?

„To asi jo. Máme i vyzkoušené, že lidi, kteří jsou z něj nervózní, kteří nevědí, jak se k němu chovat, nebo se bojí, tak Vojta u nich klidný není… Takže to opravdu vycítí. Tohle jo. Aspoň tohle.“

Jak se tedy projevuje, když se mu něco nelíbí nebo ho něco bolí?

„Je to poznat, on v tu chvíli tak zvláštně naříká. Když jsme teď měli problémy s bříškem, tak to fakt hrozně naříkal. V tu chvíli mi to trhá srdce. Je to strašné.“

Co to bylo za problémy?

„Vojtíšek má zavedenou gastrotomii do žaludku a je to vlastně umělá hmota, jiný materiál v těle. Takže nám pan doktor říkal, že někdy se to nesnese. Vojtíšek jako malý žádné problémy neměl, teď, poslední rok, má. Byli jsme i na rentgenu žaludku, sonu… A vše v pořádku. Akorát že tam něco je, takže občas z toho krvácí. A on fakt hrozně naříká…“

To musí být strašné tohle poslouchat, jako jeho matka…

„Je to hrozný pocit, že mu nemůžete pomoci. Chováním ho aspoň trochu uklidním…“

Bez čeho se nemůžete obejít?

„Bez odsávaček a stříkaček. To jsou věci, bez kterých se neobejdeme. Jo, vlastně ještě plínky na utírání slin. On vlastně vůbec neumí polykat. Pak je tu i Baruška, plyšový pejsek, kterého mu dávám mezi nožičky.“

Jak často musíte odsávat?

„Jak kdy, někdy je to více, někdy méně. Teď má rýmu, tak to je tak po dvaceti minutách. Podle toho i ráno poznám, zda byl v noci vzhůru, protože má na obličeji přilepené nudle. Ale to se nestává, už jsme tak naučení, že buď já, nebo manžel vstáváme…“

Koukala jsem, že už má Vojtíšek i zuby…

„Už nám rostou. Už jich máme několik. Teď právě nějaké rostou, protože ještě více začal slintat…“

O denním režimu

Jak probíhá váš běžný den?

„Ráno spíme, protože Vojtíšek v noci moc nespí. Dopoledne spíme. On ale tak v sedm bere léky, snídá, takže vlastně stejně musím vstávat v sedm hodin, spíš dříve. Musí si lék vzít půl hodiny před jídlem. Najíme se, přebalíme se a on pak usne. Takže tak do té deváté desáté spí. V deset dostává další svačinku. V jednu další jídlo. Pak ho přebalím a jedeme na zahrádku, kde jsme celé odpoledne…“

Vyrazíte na procházku?

„Když je hezky, tak odpoledne. Líbí se mu, když to v kočárku drncá. Nejezdíme po hladkých cestách, ale po lesních.“

Na to drncání reaguje?

„Uklidňuje ho to. Máme takovou partu lidí, co jezdíme na výlety, a Vojtu bereme pokaždé s sebou, všude, kde se dá. Když to nejde projet s kočárkem, tak to chlapi přenesou. A Vojta je v kočárku úplně v klidu. Přeš šutry, přes všechno. A lépe se mu venku dýchá.“

Když pak přijedete, zase se jí?

„Ano. On má každé tři hodiny jídlo. Ve tři zase bereme další léky. V sedm opět jídlo. Vojtu koupu tak v devět, protože to nemá cenu dříve, protože on neusne. Dříve jsem ho uložila a spal celou noc… Poslední rok to už tak není…“

Jak probíhá uspávání? Zpíváte mu třeba?

„Nezpíváme, to on usne, kdy chce, nejvíce se uklidní, když ho chováme. A když je tatínek doma, tak se Vojtíšek vykoupe a lehne si k tatínkovi a je v klidu.“

Co plánujete na léto?

„V létě pojedeme na dovolenou, to jezdím každé léto někam, já jsem velkej cestovatel. (Tak odpovídá maminka za Vojtíška.) Pojedeme do Šluknovského výběžku, kde budeme na kole.“

1.část rozhovoru:

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině