Vaše příběhy šikany na vojně: Jak nás mazák nechal mrznout!

Od doby profesionalizace armády se v Česku objevily účinnější metody, jak bojovat se šikanou. Za dob československé armády však byly problémy větší, hlubší a mnohdy bez řešení. Řada případů šikany sice končila u vojenských soudů, o mnohých se ale pomlčelo.

Na některé zavzpomínali i čtenáři Blesk.cz. Bez snahy démonizovat armádu pouze přidali své vlastní zážitky. "Sloužil jsem v Písku u tankistů a v zastaralých kasárnách se topilo dřevem v kamnech. Podle předpisu musela být kamna po večerce vyhaslá, i když venku mrzlo, až praštělo. Většinou se to nedodržovalo a lampasáci to tolerovali. Jednou měl však službu dozorčího útvaru (devěťák) nějakej mladej a nadějnej kádr a o půl noci na Vánoce vtrhl na pokoj naší čety," popisuje jeden z příběhů čtenář Kostas. 

"Řval, jak je možné, že tu máme teplo a kamna jsou žhavá. Nařídil okamžitě je zalít vodou, otevřít všechna okna. A že chce vidět kamna vyhaslá, ale že podruhé už k nám nepůjde. Museli jsme je odpojit a mladí vojáci je odnesli přes půl útvaru na devěťárnu, aby si to mohl zkontrolovat," doplnil Kostas svou zkušenost s mrazivou zimou v kasárnách. Nyní na to už ale prý vzpomíná s úsměvem.

Pomsta mazákovi

Se šikanou ze strany nadřízeného se setkal i Miroslav B. "Nastoupil jsem službu v roce 1974 v Praze. Jako bažant jsme měli přijímač v Uhříněvsi. Do Karlínských kasáren jsme nastoupili po měsíčním přijímači a tady jsme zažívali mazáckou vojnu," vzpomíná. "Byl jsem hřmotnější postavy, a tak si na mně zasedl jeden ´chcípáček´ odněkud ze Slovenska. Musel jsem mu posluhovat," dodává. Nejednou měl chuť vyšší šarži praštit, ale uvědomoval si, že to by mu přineslo jen komplikace. A tak skákal, jak se pískalo. "Mimo jiné jsem mu musel každé ráno po budíčku dělat pití - šumák nebo šťávu," upřesňuje. Rozhodl se však pro tichý vzdor. Mazákovi do pití vždy plivl! On to však spokojeně vypil. "Byl spokojen, že ho poslouchám a já byl také spokojen, že pije moje flusance," dodává. Po měsíci ho však převeleli jinam a tahle podivná symbióza skončila.

Jak vzpomínáte na vojnu Vy? Setkali jste se se šikanou? Pište na tip@blesk.cz!

Ne každý však na vojnu vzpomíná jen skrze své negativní zkušenosti. "Proč třeba nenapíšete, že příchodem do základní služby se značná část povolanců naučila potřebným hygienickým potřebám, kdy chodit čistý, oholený, stravovat se jako kulturní člověk," ptá se čtenář s nickem Fritz a vyzdvihuje naopak klady vojenského drilu. "Vojáci se také něco o sobě dověděli: Co umí a hlavně co vydrží zejména v zimních podmínkách," dodává.

(Ne)štěstí na útvar

Ne nadarmo se říkalo, že vojna dělá z chlapců chlapy. Řada vzpomínek na kasárna se vyskytla i v komentářích pod předchozími články na toto téma. Shrnul je čtenář djaba: "Někdo měl štěstí a vyfasoval útvar s vcelku inteligentními spolubojovníky, přežil to v pohodě. Kdo se však ocitl mezi svoločí, která vyšla v sedmé třídě a s veliteli byla jedna ruka, měl smůlu." Sám upozornil na to, že on bohužel patřil ke druhé skupině: "Když vyprávím moje zážitky, málokdo věří. Kromě neskutečné šikany hlad, zima, všechno špinavé a zapáchající, minimální hygiena, jídlo jako pro prasata, televize jen na zprávy, bez rádia a knihy..." Na tom se ostatně shoduje více pamětníků: Podmínky se měnily útvar od útvaru. Jaké panovaly u vás?

Děsivý případ šikany v kasárnách: Mladý voják se uvařil v kotli!