Exkluzivní rozhovor s nejslavnějším vězněm Česka Kajínkem: Počítám, že mě letos pustí!

Autor: Bohumil Křeček - 
8. 4. 2014
05:02

Byl zloděj, dokonce velmi úspěšný zloděj, ale popírá, že by kdy vraždil. A tak stále věří, že jednoho dne se dostane na svobodu. Jiří Kajínek, odsouzený na doživotí, v písemných odpovědích naznačuje, že by to mohlo být už letos.

Blesk: Prý máte povětšinou dobrou náladu. Co vás dělá ve vězení spokojeným?

Jiří Kajínek: Nic. Ale naučil jsem se to tady nějak přežít. A protože jsem pozitivně založený člověk, snažím se spíš usmívat než mračit.

Jak si  udržujete v kondici mozek?

Cíleně paměť netrénuji. Zatím se mi zdá, přestože zde samozřejmě degeneruji, že pořád si pamatuji to, co potřebuji. Čtu dopisy, co mi chodí, knížky a noviny.

Jaké?

Mám předplacené Blesk a Právo. Nedělní Blesk si nejde předplatit společně s tím, co chodí ve všedních dnech, ale jedna paní mi ho posílá pravidelně poštou v obálce, dostanu ho vždycky v úterý poštou.

Jaké zprávy čtete?

Čtu všechno, chci být v obraze. Vím, kdo je kdo, co se děje.

Máte přístup k televizi?

Všichni doživotní vězni mají televizi na cele a mohou se dívat de facto, na co chtějí. Problém je ale v tom, co která věznice umožní.

Věznice cenzurují?

To ne, věznice nikde neomezují, na co se dívat nebudete a na co jo, jde o technické vybavení. Například na Mírově televize umožňuje v anténním svodu přístup ke čtyřem programům – ČT1, ČT24, Nova a Prima, které jsou převáděny z digitálního vysílání do analogového, protože věznice mají starší televize bez digitálních tunerů.

Tak to jste neměl moc na výběr.

Já měl. Mohl jsem si dovolit moderní televizi s DVB-T, strčil ji do zásuvky a měl tam 24 digitálních programů. Což je hodně zásadní rozdíl.

Na co se díváte?

Denně na zprávy, na zábavné pořady. Třeba na  ZOOM na pořady o přírodě a na hromadu zajímavých dokumentů. Podívám se i na film, který jsem neviděl.

Máte televizi puštěnou od rána do večera?

Ne. Mám ji jen jako další možnost odreagování se. Když mám všechno přečíst a když mám něco napsat, tak to zabere dost času, každý den jdu na vycházku, to je hodina, občas jdu na cvičení, když můžu. Rozhodně se nenudím.

Máte v novém vězení Rýnovice o něco volnější režim?

Dá se říct, že mám. Třeba dvacet let jsem žádal o práci, ale vždycky mi bylo řečeno, že práce pro mě není a nebude. Když jsem přijel sem, bylo mi řečeno, že tady naopak doživotní vězni pracovat musí.

Takže co děláte?

První informace byla, že bych mohl jít pracovat na prádelnu – obsluhovat pračky, na šicích strojích spravovat oblečení. Považoval jsem to za práci, která je pro mě vhodná.

Jak to myslíte?

Po mé dávné autohavárii mám pořád problémy se zády. Vždyť já celý život cvičím hlavně proto, abych se vůbec pohnul. Po nějaké době se ale návrh změnil a byl jsem seznámený s tím, že jsem zařazený na jiné pracoviště, které se jmenuje tuším elektro. A tam bych měl z nějakých tří dílků sestavovat jeden pomocí elektrického šroubováku. Neumím si představit, že by to moje záda měla vydržet. Ale třeba se pletu a nebude to problém. Už se na to těším!

Vyděláte si nějaké peníze?

Pokud tady budu pracovat, nějaké si vydělám, ale netuším kolik. Obecně snad platí, že pokud vězeň nemá dluhy nebo jiné závazky, dostane na svou potřebu, jako tzv. kapesné, 60 % z vydělané částky. To už je tři tisíce, a to se mi zdá hodně dobré.

Jak je lze utratit?

V kantýně, kde je hodně zúžený sortiment. Vlastně peníze ani nepotřebuju, nemám je moc za co utratit.

Jak tedy naložíte s honorářem za autobiografii, která vyšla tento týden?

Uvidíme, kolik to bude, určitě si je ale uschovám. Nevím, za co budu v budoucnu potřebovat zaplatit.

V knize naznačujete, že ještě není vhodná doba prozradit úplně vše. Chystáte druhý díl?

Jedna kniha by ještě vyjít měla – o mé kauze, o justici, o policii, o vězeňské službě. Ještě ale není čas říkat vše.

Co vám – kromě svobody – chybí nejvíc?

Kontakty s blízkými.

Co a komu byste chtěl vzkázat?

To by se do celého nedělníku nevešlo. Čtenářům ale vzkazuji, aby si dokázali vždy vyselektovat pravdu, která je jim předkládána v různých podobách.

Chováte vůči někomu venku zášť?

Nepotřebuji sám sobě otravovat život nějakou nenávistí.

Neříkejte, že milujete všechny lidi.

Samozřejmě jsou lidi, které rád nemám. A jiní zase nemají rádi mne.

Co byste vzkázal soudcům, kteří vás odsoudili?

Nemá cenu jim cokoli vzkazovat. Moc dobře vědí, že odsoudili člověka, který to neudělal. Jejich svědomí si s tím musí nějak poradit. Oni ale žádné nemají.

Co byste vzkázal plzeňským policistům?

To je úplně to samé... V Plzni existovaly různé skupiny policistů. Někteří holt pracovali na něčí zakázku a jiní chtěli mluvit o tom, co a jak se stalo, ale to nebylo připuštěno a umožněno.

Chtěl byste naopak někomu poděkovat?

Všem, kteří mě dlouhé roky podporují a pomáhají mi. Určitě bych rád poděkoval všem svým nejbližším.

Jak vnímáte technický pokrok?

S odstupem. Například se nemůžu učit pracovat s počítačem, nemůžu používat mobilní telefony, chytré telefony, iPody atd. To všechno jde mimo mě. Líbí se mi, jak postoupily možnosti komunikací mezi lidmi. To je úžasné.

A vám zapovězené.

Telefonování z věznice je problém. Přitom dneska by bylo možné dát vězni mobil, zablokovat mu čísla, na která nesmí volat, respektive povolit ta, na která smí volat, zablokovat čísla, která se mu mohou dovolat, povolit zase jen některá… Technicky by to bylo strašně jednoduché. Ale já volám z klasického telefonního automatu na telefonní kartu. Za dest minut volání na pevnou linku zaplatím 60 korun, dvanáct minut volání na mobil mě přijde na 180 korun. Od ledna můžu chodit telefonovat každý všední den na deset minut. Dřív to bylo možné jednou za čtrnáct dní.

Prozradíte už, jak se vám podařilo prchnout z Mírova? Podle některých informací vám pomáhali i jistí dozorci.

Žádní dozorci ani nikdo z vězeňského personálu mi nepomáhal! Ale detaily stále není třeba vykládat.

V kolika letech se dostanete na svobodu?

Já počítám, že letos. Což je mé přání!

Samozřejmě si z toho dělám trochu legraci, je to takový až morbidní humor, ale je strašně obtížné odhadnout, co se stane. Dvacet let se snažíme dokázat, že jsem něco neudělal, a dvacet let je to de facto nemožné, protože někdo nechce slyšet pravdu. A je otázka, jestli se situace dneska posunula už tak dalece, aby bylo možné s touto věcí legálním způsobem pohnout. Takže já doufám, že z vězení vyjdu legální cestou, a doufám, že to bude co nejdříve. Ale v životě je možné úplně všechno.

Doporučujeme
itartas ( 21. května 2014 18:39 )

Jestli rozhovor s vrahem je v něčem exkluzivní, tak fakt už nemám slov. Za exkluzivní bych pokládala rozhovor Blesku s Vladimírem Putinem.

itartas ( 8. dubna 2014 10:53 )

raspina...a ty jeho kamarádka, co čorkařili jste spolu?

itartas ( 8. dubna 2014 10:53 )

a nejsi ty jeho kámoš?

milda47 ( 8. dubna 2014 10:52 )

itartas,suď sebe,cigán asi nejsi,to bys neuměl takhle psát,ale možná seš v tom namočenej i ty a sedět by jsi měl asi taky ty a těm cigošům dělat matraci hňupe

alex0800 ( 8. dubna 2014 10:52 )

Evoluční "teorii", kde beztak po dvě stě letech jim stále chybí články do té jejich nesložitelné skládačky. Navíc každá jiná lež (teorie) by již dávno skončila v koši ;-)

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud