Město hrůzy, kde zavraždili českou podnikatelku, zachránilo stovky Čechů před Hitlerem

Podle očitých svědků žila Eva C. se svým přítelem Zdenkem J. nedaleko židovského hřbitova, které v Sosúa v roce 1940 postavila židovská organizace DORSA, jež pomáhala židovským uprchlíkům usadit se v Karibiku a založit na severním pobřeží Dominikánské republiky židovskou enklávu. Dominikánská republika byla totiž jedinou zemí, která se v roce 1938 zavázala bez podmínek poskytnout azyl Židům, jimž hrozilo vyhlazení nacisty.

Tehdejší dominikánský diktátor Rafael Trujillo se velkoryse nabídl přijmout až 100 tisíc uprchlíků. Mezi nimi byli i Židé z tehdejšího Československa, z nichž většina pocházela z Ostravy. Jejich delegace vedená Ferdinandem Hodžou a Brunem Kolkem přicestovala do Karibiku 1. února roku 1939 podepsat s dominikánskou vládou dohodu o přijetí až tisícovky Židů z Protektorátu Čechy a Morava. Bylo jim přislíbeno, že uprchlíkům bude zdarma poskytnuto přístřeší a že budou na dva roky osvobozeni od povinnosti platit daně. Každému azylantu bylo navíc přiděleno 80 akrů půdy, 10 krav, mula a kůň.

Židé měli nahradit zavražděné černochy

Trujilliho velkorysost pravděpodobně pramenila z potřeby vylepšit si renomé na mezinárodní scéně poté, co nechal brutálně zmasakrovat 25 tisíc obyvatel Haiti. Má se rovněž za to, že chtěl přijetím Židů „vybílit“ svůj národ. Neměl totiž v lásce černou pleť a chtěl, aby se evropští muži oženili s dominikánskými ženami a zplodili s nimi potomky světlejší barvy pleti. Z toho důvodu byli v Karibiku přednostně přijímáni svobodní muži a zato o mnoho méně svobodných žen.

Cesta Židů do jejich nové země zaslíbené však nebyla vůbec jednoduchá. Kvůli těžkopádné byrokracii v zemích, kudy prchali, se stihlo do Karibiku přesídlit z původně plánovaných 100 tisíc jen okolo 650 osob. Zbylí Židé pak většinou zahynuli v koncentračních táborech. Po roce 1942 už nebylo možné Židy do Karibiku vůbec dostat kvůli válečnému vývoji a torpédování lodí německými ponorkami.

Z umělců se stali zemědělci

Život v Karibiku však pro mnohé Židy nebyl vůbec procházkou v rajské zahradě. Většina z nich nikdy manuálně nepracovala a neměla žádné zkušenosti s farmařením, byli to převážně umělci. Polovině z nich navíc bylo už přes padesát. Jediným způsobem obživy, který se jim v Karibiku zpočátku nabízel, bylo však zemědělství. Přesto si na nový způsob života rychle zvykli a založili úspěšné židovské družstvo Productos Sosua, které dodnes produkuje většinu masných a mléčných výrobků v zemi. Nejbohatším občanem města Sosúa je jeden z původních osadníků z Vídně, Erik Hauser, který vlastní blok v lukrativní čtvrti s hotely a restauracemi.

Kriminalita vyhání Evropany z Karibiku

Dnes však žije v Sosúa jen 150 Židů, mnoho z nich totiž dalo po válce přednost lehčímu životu ve Spojených státech. Mají tu svou synagogu, školy i muzeum věnované historii židovského osídlení.

Tropický Sión, jak se židovskému městečku Sosúa kdysi přezdívalo, se však před 30 lety začal měnit v čím dál rušnější letovisko vyhledávané hlavně americkými, anglickými a německými turisty, z nichž mnozí tu nalezli svůj druhý domov. S rostoucí kriminalitou a stoupajícím počtem vražd však odtud nyní jak staří, tak i noví usedlíci prchají. Odchod ze země a návrat do Česka plánovala i Eva C. Než však stihla svůj plán uskutečnit, byla zavražděna.