Šéf exekutorů Koncz: Chci zbořit mýty o zlých a hulvátských exekutorech!

Jste ve funkci teprve krátce, nicméně praxi se věnujete dvanáct let a v rámci komory jste působil jako její viceprezident. Jaké jsoupilíře, kterými byste chtěl své působení v čele komory charakterizovat?

V první řadě chci pokračovat v osvětě, poučit účastníky o jejich procesních právech, aby věděli, jak v rámci exekuce postupovat, respektive aby věděli, jak taková exekuce vlastně probíhá. Právě neznalost procesu má totiž za následek častá nedorozumění a následné postihy s tím spojené. Chceme rovněž aktivně spolupracovat s médii, vydali jsme například příručku o průběhu exekučního řízení. Děláme přednášky na středních školách, pro matky v tísni, seniory a založili jsme Kliniku exekutorského práva při Masarykově univerzitě v Brně.

Před nástupem jste zmínil, že chcete „zbořit mýty“, které o exekutorech, vykonavatelích a exekucích samotných panují. Jaké mýty máte na mysli?

Například samotné téma dražeb. Slyšel jsem, že si exekutoři schovávají majetek určený do dražeb a spekulují. V tomto případě nezná lidová tvořivost mezí. Nevím o žádném takovém konkrétním případu. Díky Portálu dražeb je totiž princip exekučních prodejů zcela transparentní. Více než polovina dražeb se dělá elektronicky a tento trend se zvyšuje. Elektronický průběh navíc zabraňuje domluvám nebo jakýmkoliv spekulacím lidí, kteří se dražby účastní, a pro dražitele je to zároveň pohodlnější, protože nemusejí z daleka jezdit na úřad, ale mohou dražit po internetu z domova nebo z kanceláře. Exekutorská komora také prosadila, aby se elektronicky mohly dražit i movité věci, nejen nemovitosti. Tahle novinka platí už rok.

Co třeba odstranit mýtus vnímání pozice exekutora ve společnosti, a to jako necharakterního jedince, jednajícího bez skrupulí, neštítící se ničeho a schovávajícího se za právo?

S tím souvisí fakt, že lidé mylně  považují za příčinu svých problémů činnost soudního exekutora, nikoliv tu podstatnou fázi, která exekuci předchází, tzn. samotný vznik dluhu. Je to zase jen důsledek nízké informovanosti. Soudní exekutor se neschovává za právo, naopak jako orgán veřejné moci zajišťuje, aby bylo všemi respektováno tak, jak rozhodl soud.

Když ale studujeme konkrétní případy, kdy například dlužníkem je někdo jiný, než osoba, která se zdržuje v daném místě nebo jde o osobu, s kterou exekucí postižená osoba nemá nic společného, popřípadě když je někdo v dlužníkově rodině postižen závažnou chorobou, vidíme, že exekutoři a vykonavatelé mnohdy jednají přinejmenším s absencí citu…

Víte, obecně je potřeba předejít exekuci informovaností. My jsme například iniciovali existenci tzv. předžalobní výzvy, kterou by měl věřitel adresovat dlužníkovi ještě před začátkem soudu. (Každý se navíc může informovat o svém zadlužení, respektive bezdlužnosti, třeba prostřednictvím Centrální evidence exekucí.) Pokud dlužník nesouhlasí s dluhem, měl se bránit hned – před soudem v nalézacím řízení. Když soud rozhodne, že jste dlužníkem a že máte svůj závazek v určité lhůtě uhradit, a vy neuposlechnete, může se věřitel obrátit na soud podruhé a žádat o nařízení exekuce. Ta se nejprve provádí srážkami ze mzdy nebo obstavením bankovního účtu. Onen „obávaný“ soupis movitých věci přichází na řadu až posléze, ve většině případů k němu ale ani nedojde. Probíhá tak, že vykonavatel v bytě dlužníka sepíše věci, jejichž zpeněžením by mohl být uspokojen věřitel. Exekutor na základě různých šetření zjišťuje, kde se dlužník zdržuje, kde si přebírá poštu atd. Když se vykonavatel dostaví na místo, jde obvykle o složitou situaci, musí vyhodnotit všechny dostupné informace ohledně toho, jestli tam dlužník bydlí a jestli tam má uložen svůj majetek. Musí vzít přitom v úvahu více aspektů dohromady, nelze vycházet z jednoho typu „ne, on tu nebydlí“. V případě, že usoudí, že dlužník na místě bydlí, provede soupis movitého majetku. Je třeba také říci, že ne vždy jde o movitý majetek. Ujišťuji vás ale, že pokud se ze strany vykonavatele jedná o psychologický nátlak – například v situaci, kdy dlužník na adrese evidentně nepřebývá – jde o exces a ten je třeba tvrdě postihnout.

Jak by se měl člověk proti postupu exekutora nebo vykonavatele bránit?

Pokud bude mít člověk alespoň základní znalost o průběhu exekuce, bude znát svá práva, dá mu to sílu a sebevědomí se bránit už na místě. Nebo by měl alespoň vědět, na koho se obrátit. Například vyhledat rodinného právníka. Rovněž může v průběhu mobiliární exekuce zavolat  k nám na Exekutorskou komoru a postup konzultovat. Na našich stránkách jsou příslušné kontakty. Rovněž má každý možnost se v protokolu o exekuci k jejímu průběhu vyjádřit. Zmíněný protokol přitom předkládá sám exekutor, respektive jeho zaměstnanec. Pokud člověk shledá nátlak, nechť to uvede do protokolu a nepodléhá na místě žádné panice.

Existuje například nějaký princip, který může člověk použít v argumentaci tak, aby nemusel exekutora/vykonavatele do svého bydliště vpustit?

Exekutor je úřední osoba a jestliže se podle zákona „důvodně domnívá“, že dlužník v objektu přetrvává, má na vstup právo. Nejrozumnější je být v klidu, vykonavatele vpustit dovnitř, nebýt agresivní. On nic nesebere, nezničí. I kdyby se stalo, že nálepkou nějakou věc označí  a sepíše ji do protokolu, uvede se do téhož námitka. Nemá cenu na místě situaci hrotit.

Ne vždy ale vykonavatel vstupuje do domácností s citem…

Domnívám se, že 99,9 procent exekucí probíhá v souladu s právem. Dám za to ruku do ohně. Svědčí o tom i kárné statistiky, kdy na 100 000 exekucí máme 1,5 přehmatu. Soudní exekutoři a vykonavatelé nemají zapotřebí, aby zejména mobiliární exekuce probíhaly nějak nekale nebo podvodně. Ručí navíc peněžitě za konkrétní případy. Je třeba si také uvědomit, že ne vždy je dlužníkem stará paní bez prostředků, na kterou se sypou dluhy někoho jiného. Tak to většinou totiž není. Za zmínku rovněž stojí, že jak vykonavatelé, tak exekutoři mají odborné znalosti, vzdělání, musejí projít psychotesty, mají kurzy sebeobrany a psychologie.

Neschovávají se spíše exekutoři a vykonavatelé za suchý výklad práva, podle kterého jednají? Exekuce jsou většinou velmi rychlé, s čím počítají i zmíněné úřední osoby s tím, že postižení se mohou dovolávat později. Nehřeší takříkajíc na styl: teď si to sepíšu, zaplať a pak si stěžuj?

Exekuce je rychlá a je to dobře jak pro věřitele, tak pro dlužníka. Vždyť po jejím ukončení může dlužník opětovně „začít fungovat“. Může nakládat se svým účtem, majetkem atd. Jde o to uspokojit obě strany – věřitele i dlužníka. A buďme rádi za to, že tu exekutoři jsou a zajišťují vymahatelnost práva  a že exekuce mají svá jasná pravidla. Kdyby tomu tak nebylo, byli bychom svědky nelegálních praktik pochybných vymahačů, lichvářů a jiných existencí, a to by bylo velmi, velmi špatně.

Žen exekutorek je více jak polovina

Zabrousíme nyní do jiného tématu, které ale s kvalifikací soudních exekutorů souvisí. Kolik vaše komora sdružuje žen – exekutorek?

Je to zhruba polovina, vlastně možná i lehce přes padesát procent.

Dlužil jste někdy vy nebo někdo z vašich blízkých?

Ano, dlužil jsem a stále ještě dlužím, nicméně řádně splácím, takže nemám problémy. A z mých blízkých se dokonce někdo setkal s exekucí. Celou záležitost jsme racionálně vyhodnotili a ku prospěchu všech i vyřešili.

Sám máte praxi coby soudní exekutor. Zažil jste i vy nějaké vypjaté chvíle?

Kdysi moji vykonavatelé přišli k dlužníkovi a ten na ně vytáhl nůž. Vzdálili se a zavolali PČR. Na tu dlužník také vytáhl nůž, tak se volala zásahová jednotka. V momentě, kdy dlužníka-útočníka zpacifikovala, vrhla se jednomu jejímu členovi na krk jeho manželka, která se do té doby ukrývala v jiné místnosti.