Dědictví zničilo vztahy sourozenců: Na sestru jsem poslal vymahače!

V téhle pražské vile žili manželé Josef (†1992) a Zdeňka (†2002) Dvořákovi se synem Karlem a dcerou Zdeňkou (58). Jak už to v životě chodí, dcera se provdala a odjela za mužem. Syn si do vily přivedl manželku a žili pod jednou střechou s rodiči. Po smrti maminky připadla vila sourozencům přesně napůl.

Dědictví

Zdeňka svoji polovinu chtěla prodat, ale nakonec ji začala pronajímat. „Protože vodoměr, plynové hodiny a elektroměr byl v domě vždycky jeden, dohodli jsme se, že to budu platit já a sestra mi polovinu uhradí,“ říká Karel Dvořák. Plyn, kterým se topilo, vyšel na víc než 40 000 korun ročně, voda a elektřina něco přes třicet tisíc.

Jenže sestra Zdeňka, která se odstěhovala na Chebsko, platila jen zpočátku. A na nájemníky měla smůlu – prvního zatkla kriminálka a z pěti dělníků ze Slovenska, kterým podnájem poskytla potom, bylo hned dvacet. „Já jim ani nerozuměl, byli to Maďaři, věčně se opíjeli, rvali, nedalo se spát,“ krčí rameny pan Karel. „Sestřinu půlku domu zdevastovali, zničili nábytek, okna i podlahy. Manželka s dětmi se bály ven, sousedé si stěžovali.“

Rodina

Protože částečně invalidní paní Dvořáková (důchod 4 800 Kč) nemohla mít děti, adoptovali manželé z kojeneckého ústavu dva chlapce – Jana (22) a Lukáše (19). Oba nyní studují. „Peníze za inkaso mi chyběly, půjčoval jsem si, dluhy rostly,“ vzpomíná pan Dvořák. „Sestra dělala mrtvého brouka, a tak jsem jí nakonec navrhl, že dům prodáme, já se odstěhuji a z peněz za prodej se srovnáme.“ Dům vynesl tři milony pro každého sourozence.

Zášť

Jenže sestra Zdena nechtěla – říká pan Dvořák – ani slyšet o splacení dluhu za inkaso po svých podnájemnících. „Spočítal jsem to za šest let, co mi sestra neplatila, na skoro půl milionu. Všechny peníze dodnes nemám,“ krčí rameny pan Karel. Naléhal prý, pokoušel se věc řešit, ale neuspěl. Sestra peníze nedala. Zášť mezi sourozenci rostla, bratr se sestry dokonce zřekl a ona se k němu chovala stejně. S jedinou výjimkou – to když na ni pan Karel poslal vymahačskou společnost z Kolína. „Tehdy mi zaplatila alespoň sto padesát tisíc,“ dodal. Koupil za 1,6 milionu domek v Cerhenicích na Kolínsku, pomalu ho dává dohromady a snaží se vyjít s penězi.  

Sestra

Paní Zdeňka z Chebska připustila, že »nějaké« peníze bratrovi dluží. „Těžko se mi o tom mluví, přece jenom je to bratr,“ řekla Blesku. „Ale kdyby chtěl to všechno vyřešit, mohl přijet. Už vám nic neřeknu, i tak mám z ostudy kabát, jak mě Karel pomlouvá všude, kudy chodí,“ uzavřela. A tak pan Dvořák dál pečuje o nemohoucí manželku a dva syny na studiích, opravuje domek na vesnici a přeje si, aby sestru raději neměl. Ona se vůči němu chová stejně. Peníze vyhrály…

Co na to právník?

Podle pražského advokáta Jana Svatopluka Bílého, specialisty na rodinné a majetkové právo, byla před přijetím nového občanského zákoníku promlčecí doba dluhu tříletá. Nyní může být od roku do patnácti let, věřitel i dlužník o tom ale musejí uzavřít smlouvu. Pokud tomu tak není – jako v případě sourozenců Dvořákových – má věřitel smůlu. „Žalobu podat může, ale pokud dlužník vznese námitku promlčení, soud ji uzná a věřitel nedostane nic. Bude muset ještě zaplatit soudní náhrady,“ říká advokát Bílý.