Jaké je to být cirkusovým klaunem? Nedělní Blesk si to vyzkoušel!

Tři dny před výstupem stojíme před cirkusem Praga v Praze-Krči a jdeme na smluvenou schůzku s ředitelem Janem Kopeckým. Ten nám vyšel vstříc s naším bláznivým nápadem. „Udělejte z nás klauny, aby z diváků nikdo nepoznal, že tam nepatříme.“

Jasně a paráda

„Připravil jsem si pro vás takovou veselou scénku, ta vás bude bavit,“ povídá nám nadšeně ředitel. A začne nám ji za pomoci svého bratra okamžitě přehrávat. „No, a je to,“ zadívá se do našich vyvalených očí pan Kopecký. Jediné, co si z toho pamatujeme, je, že se tam hodně říká jasně, paráda a žádný problém. Odcházíme do práce s mnoha dojmy a natočeným záznamem vystoupení. Pravda, čekali jsme něco menšího a ne pětiminutovou scénku plnou rekvizit a různých gagů.

Zkoušky

Jak máme v práci chvilku čas, odcházíme do zasedačky a trénujeme. „Paráááda! Bude se hóóólit! Jasněěě,“ a přitom chodíme po místnosti jako při epileptickém záchvatu. Otevírají se dveře: „Co tady řvete, je to slyšet na celej barák. Vy jste se snad zbláznili!“ spílá nám rozzlobený kolega a není daleko od pravdy. Ještě to společně párkrát projedeme a děj se vůle boží. Přece jenom zasedačka není manéž.

Bizoni

„Buďte v klidu, běžte se dívat na program a o přestávce přijďte dozadu. Vaše vystoupení je až v druhé polovině,“ říká nám pan ředitel Kopecký. Když vidíme artistky, jak točí s ohnivýma obručema na svém těle, drezury bizonů a koňů, ještě naše už tak nízké sebevědomí klesne. „Hlavně jim to hezký představení nesmíme pos...,“ říkáme si společně.

Je přestávka a my se v maringotce za šapitó převlékáme do kostýmů a maskujeme. Všichni jsou na nás moc hodní. Je na nich vidět, že jsou z toho, co se za pár minut bude dít v manéži, taky pěkně nesví.

Vystoupení

Jdeme na scénu.

Očima Pepého: „Dobrýýýý večééééér,“ křičím z plných plic. Vtom ke mně přichází principál a ptá se, kam že to jdu. „Já jdu na randééé,“ hulákám vesele na celou manéž. „A to chceš jít na rande neoholený a neučesaný? Ty potřebuješ holiče! Emilo, pojď na scénu!“

Očima Emila: Beru do ruky kufr s lazebnickým nářadím a šílenou chůzí vletím na scénu. „Není problém. Ostříháme, oholíme. Jdeme na to.“ Principál odbíhá dozadu a my zůstáváme na tři minuty sami v manéži.

Očima Pepého: Sedám si do židle, Emilo se ke mně řítí s bílým prostěradlem a utahuje mi ho kolem krku tak, že mě málem uškrtí.

Očima Emila: Neustále si opakuju pořadí, jak má jít nářadí za sebou. Hřeben, nůžky, břitva, cákání, mydlení, kýbl.

Očima Pepého: Když mě Emilo dostříhá nůžkami, chytne mě s nimi za krk, provede kolem celé manéže a praští mě do hlavy. Padám na židli, která mi pod zadkem podjíždí a já se rozplácnu na zem. Tohle ve scénáři nebylo.

Očima Emila: Jsem rozjetej. Beru si do ruky kýbl s vodou a dlouhou štětku. Cákám vodu do lidí a moc mě to baví. Pak štětku ještě nacpu Pepému pěkně do obličeje.

Očima Pepého: Nadechuju se, Emilo mi zapleskne obličej holicí pěnou. Pěkně to pálí v očích. Stírám ji a začíná honička po manéži. Mizíme za oponou a diváci tleskají.

Očima obou: Cirkusáci nás chválí. „Bylo to výborný, budete hrát i zítra?“ ptá se nás jedna z holčiček v maringotce a my se smějeme. Překvapili jsme nejenom sami sebe, ale i je.

Cirkus Praga Kopecký

Ředitel cirkusu Jan Kopecký je potomek legendárního loutkáře Matěje Kopeckého. Ten vytvořil postavu Kašpárka, který byl ztělesněním lidové moudrosti. Hry Kopeckého měly v sobě kouzlo lidového humoru a ve stejné tradici chce pokračovat i Jan Kopecký, který kromě cirkusu nabízí představení s klasickými marionetami svého předka.

Otevřeno: St., Čt., Pá.: od 17 hod. So, svátky: Od 14 a 17 hod Ne: Od 11 a 15 hod

Místo: Praha 4-Krč: U Thomayerovy nemocnice (do 27. 11.)

Cena: Dospělí: 200 Kč Děti: 150 Kč