Masarykův tajný románek: Ženy v životě prvního československého prezidenta

Historikové jako by se ostýchali zabývat se ženami v Masarykově životě. Jako by to snad mohlo snížit váhu jeho osobnosti. V zajímavých souvislostech se tím zabývá nová kniha spisovatelky a historičky Michaely Košťálové s názvem Rodokmen a soukromí TGM.

Oldřiška

Jmenovala se Oldřiška Sedlmayerová a byla přesně o třicet šest let mladší než TGM. Sama mnohem později napsala, že ji „…okouzlil už jako dívenku, která hledala v novinách jeho portréty a vzhlížela k nim se zbožnou úctou.“
Poprvé ale svůj ideál spatřila až v roce 1906, když Masaryk řečnil v Borové
při výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského. Oldřiška – Oldra, jak jí přezdívali
– byla vdaná a pracovala jako poštovní aspirantka ve Žďáře. Masaryk
ji uchvátil zjevem i projevem, a když mu byla představena, byl to pro ni zážitek, který zřejmě předznamenal její další život.

Obdivovatelka

Sedlmayerová chápala, že venkov její ambice naplnit nemůže, a snila o politické dráze, chtěla se stát poslankyní. Angažovala se ve veřejném životě, a jak píše historička Košťálová: „Její bohatý pracovní život ovšem rostl na úkor toho osobního… Pro neshody s manželem se rozhodli žít odděleně.“ Oldra začala psát. Úspěch měla její kniha Tři pozdravy prezidentovi (1925) i básnické dílo Vlajka prezidentova (1928), jakož i Tři vzpomínky na prezidenta osvoboditele (1938). Masaryk pochopitelně svoji obdivovatelku zaregistroval a netrvalo dlouho, a poznal ji osobně.

První krok

Je to trochu záhadné – prý se náhodně setkali v Karových Varech, ale možná je seznámil prezidentův literární tajemník Škrach. Každopádně ze spisovatelky se stala Masarykova múza. V obsáhlé korespondenci ji tak sám
nazýval. Prezident totiž Sedlmayerové při jakési příležitosti řekl, že už dlouho uvažuje o napsání knihy, která by „…byla českým románem, do něhož by vtěsnal příběh svého života.“ Radil se o něm i s Karlem Čapkem, ale z nějakých důvodů dal přednost jí. Snad proto, že i ona měla podobný
záměr. Sedlmayerová začala psát dílo, které se snad mělo jmenovat Úsvit,
a Masaryk pro ni zpracovával celé jeho pasáže.

Na dálku?

Z dochované korespondence obou »spoluautorů«, kterou autorka knihy
Rodokmen a soukromí TGM cituje, vyplývá, že se prezident nevyhýbal
ani erotice. Hrdinka knihy Marie (nepochybně Oldra Sedlmayerová) miluje Jana Volynského (s velkou pravděpodobností TGM) a jedno z jejich
setkání prezident navrhl vylíčit takto: „S ústy mu v šíleném toužení podala sebe… A byli svoji, muž a žena.“ Spisovatelka Košťálová pro tento vztah a jeho úroveň nalezla zajímavou a výstižnou formulaci. „Celý půvabný romantický vztah T. G. Masaryka a Oldřišky Sedlmayerové
se mi jeví především jako jedno veliké umělecké dílo dvou zapálených
literátů, kteří dokázali díky svému umění přetavit i ty nejméně uskutečnitelné představy prostřednictvím papíru do reálu a při všem tom psaní v sobě nalezli zalíbení.“

Nevěra?

Zda svoje literární představy dokázali prezident a spisovatelka (mimochodem
– žensky nepříliš přitažlivá) uskutečnit, nikdo s jistotu neví. Ví se ale, že Oldra navštěvovala TGM na Hradě i v Lánech, že se scházeli v pražském hotelu Esplanade i v bytě její přítelkyně Kláry Červenkové na Malé Straně.
Buď jak buď, rodina TGM Oldru nesnášela, zejména prezidentova dcera
Alice. Podařilo se jí dosáhnout toho, že Masaryk edlmayerovou v roce
1934 požádal, aby mu už nepsala a nevyhledávala jej. Románek skončil…