8°C
Zemřel režisér Zdeněk Pošíval (†76): Rodinu mu rozdělili komunisté! Syn emigroval do Kanady
Ve věku 76 let zemřel 12. září po těžké nemoci v Praze divadelní režisér a spisovatel Zdeněk Pošíval. Oznámila to dnes jeho rodina. Její část - starší syn a příbuzní ze strany jeho ženy - přitom emigrovali za komunistů na Západ. Pošíval zůstal v Československu a čelil "rudým" ústrkům. Jeho syn se mezitím v Kanadě dokonale potatil.
Pošíval vystudoval režii na Divadelní fakultě AMU v Praze, pátý ročník strávil na stáži v Šumperku a po absolvování školy (1963) nastoupil do prvního angažmá ve Zlíně. Poté působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, v roce 1969 však Slezsko opustil a přesunul se do Prahy. Přijal totiž nabídku, aby s dramaturgem Miloslavem Klímou umělecky vedl novou scénu Na Forbíně v Malostranské besedě v Praze, orientovanou na zapomenuté české texty.
Přetrpěl ústrky komunistů, syn mu ujel do Kanady
Za normalizace ale Pošívalovi pšenka rozhodně nekvetla. Provoz Malostranské besedy byl ze dne na den zrušen a on nesměl režírovat. Sepsal alespoň několik divadelních her a scénářů. Část jeho rodiny, především starší syn a pak příbuzní ze strany Pošívalovy ženy, se však rozhodli emigrovat na západ. Syn Marek chtěl studovat vysokou škol a tak odešel do Kanady - usadil se v Torontu, kde se živil třeba jako číšník a vyhazovač, než se dostal na Filmovou fakultu York University a pokračoval ve šlépějích svého otce. Režíroval několik celovečerních televizních filmů a sepsal i pár scénářů.
Po revoluci dostal cenu za literaturu
Pošíval starší zůstal v komunistickém Československu a snažil se pokračovat v činnosti. V roce 1990 dostal od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska Dekret s omluvou za politickou a sociální diskriminaci... Po revoluci se Pošíval věnoval i literatuře a to především tématům kolem české historie. Vydal např. román Té noci svítil úplněk (1999), který se odehrává v údobí vyvrcholení sporů nejvýznamnějších rodů Přemyslovců a Slavníkovců, a román Satanovo jaro z období po Třicetileté válce, za který dostal v roce 2006 Cenu Jiřího Marka, kterou uděluje Asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Poslední hru Zdeňka Pošívala Případ klaunova omšelého kabátu (2008) uvedlo Městské divadlo v Českém Krumlově.
Šťastné shledání se synem
Svého syna viděl Pošíval poprvé opět až v roce 1989. "Odešel s malým batůžkem, ozval se až z lágru utečenců v NSR," vzpomínal na jeho odchod Pošíval na serveru Pozitivní noviny. Otevřených hranic pak využil k tomu, aby za svým synem vyrazil za Atlantik. Účastnil se zde i jeho druhé svatby. "Synova svatba byla alespoň z mého pohledu velkolepá, odehrála se v malém venkovském kostelíku ontarijské obce Kleinburg před asi stovkou hostů a následnou svatební hostinou v přilehlé restauraci. Co mě však mimořádně potěšilo, že se obřadu velmi aktivně účastnily synovy děti z předchozího manželství. Využil jsem svého pobytu i k dalšímu poznávání života v té krásné zemi a vedl obsáhlé hovory s novou snachou, synem a novými příbuznými...," vzpomínal Pošíval starší na kanadský zážitek.
Témata:
Související
( mám to v rodině). To, že je rodiče i sourozenci podporovali, riskovali, děti sourozenců nesměly na školu, to "JIM" nevadilo a nevadí, bohužel...... 
Za všechno špatné a nejhorší můžou pořád jen komunisti že!A co se děje dnes! Jedině že je až taková svoboda že je to spíše na škodu. Práce není, byty nejsou, fronty na levné nekvalitní žrádlo, neustále se zdražuje, politici kradou o 106. brutalita příšerná, člověk se bojí po setmění ven, tohle všechno neexistovalo.bylo méně léků ale lidi byli zdravější, máme 1místo ve světě v rakovině střev.Mladí lidé nepracují-nemůžou!Zpěváci jezdili i za komančů do západních států.Dnes je to jen pro zaměstnané a prachaté.Jídlo v restauraci 4člená rodina si tam stejně nemůže dát,tedy ta s prům.českým platem 13tisíc.atd.