Exkluzivní rozhovor: Pan Nikdo vstal z mrtvých! Příběh pohřešovaného muže, který se 18 let vydával za někoho jiného

Je to zápletka, za kterou by se nemusel stydět ani hollywoodský scenárista. Ve filmu by mohla vypadat takto:

Scéna 1: Moderní byt, na gauči sedí muž a žena. Kamera najíždí na mužovu nejistou tvář. „Lásko, musím ti něco říct. Nejsem ten, za koho se vydávám. Ve skutečnosti se jmenuji Petr Pleskot a v Jeseníku jsem v roce 1994 bez jediného slova opustil rodinu.“

Scéna 2: Typický panelák v Jeseníku. Muž z první scény stoupá po schodech a u jedněch dveří zazvoní. Otevře starší žena a nevěřícně kouká, kdo u ní zvoní. „Synku?“ zeptá se nejistě. „Ty žiješ?“

Scéna 3: Matrika obecního úřadu. „Chtěl bych si udělat občanku,“ říká úřednici. Ta si bere potřebné doklady a začíná ťukat do klávesnice počítače. Pak se zarazí, naprázdno polkne. „Ale vždyť vy už jste tři roky po smrti.“ No uznejte, z toho by se trhák vytřískat dal.

Odchod

Petr Pleskot (43) od rodiny odešel nečekaně v roce 1994, a to měl doma malé děti, dceru Nelu a syna Pavla. Proč se rozhodl k tak radikálnímu kroku?

Dle jeho matky Květoslavy byly za vším problémy s manželkou.

„Neměl to s ní jednoduché. A navíc měl taky problémy s podnikáním. Myslela jsem si, že utekl do Německa. V nitru jsem věřila, že žije,“ prozradila seniorka, která Pleskotovi vychovávala dceru.

Rozvod a smrt

Manželka Miloslava Pleskotová (41) požádala v roce 1997 o rozvod se ztraceným mužem.

A jak potvrzuje policie, v roce 2010 byl muž prohlášen úředně za mrtvého.

Návrat

Bezmála dvacet let žil Petr Nikdo Pleskot pod jinou identitou. Jenže loni v prosinci se rozhodl, že už nechce nikomu lhát.

„Měsíc poté, co můj právník podal návrh na zrušení rozsudku o mém prohlášení za zemřelého, jsem byl na policii k identifikaci a odebrání vzorků DNA,“ říká Pleskot.

Návrat k původní identitě bude těžký. A drahý – minimálně bude muset doplatit alimenty na své děti.

Pro exvdovu je pan Nikdo cizí člověk | Nedělní Blesk – Jiří Krušina, archiv

Jak vypadal den, kdy jste se v roce 1994 rozhodl opustit svůj tehdejší život?

„Je to už dávno, moc si na to nevzpomínám, ale nebylo to vůbec snadné. Vybavuji si, že jsem si sebral pár věcí a šel. Opouštěl jsem město, které jsem měl rád. Děti, pro které jsem žil. Nebylo to lehké.“

Které věci jste si vzal s sebou?

„Jen pár osobních věcí a doklady – hlavně řidičák a cestovní pas.“

Co bylo tím důvodem, že jste odešel?

„Viděl jsem v tom tehdy jedinou možnost, jak vyřešit svou situaci. Dnes vím, že to byla chyba.“

Vaše bývalá žena říká, že jste měl dluhy, snad byl i bílým koněm. Také se psalo, že jste byl odsouzen.

„To není pravda.“

Hned jste věděl, pod jakou novou identitou budete žít?

„Odešel jsem z domu, aniž bych ji měnil. Časem jsem ale začal používat jméno jednoho bývalého známého. Vystupuji pod ním dodnes, proto ho nemůžu prozradit.“

Jak jste si představoval další život?

„Představu jsem tehdy žádnou neměl.“

Kam jste odjel?

„Žádný cíl jsem neměl. Chvíli jsem bydlel v Praze, pak v Ostravě, chvilku na Valašsku a teď žiji na Opavsku.“

Jak jste prožíval první dny a týdny?

„Byly těžké. Myslel jsem na děti. Přemýšlel jsem, zda jsem udělal správný krok.“

Jak jste se živil?

„Měl jsem pár brigád. Rozhodně jsem ale nikdy nic neukradl.“

Vystupoval jste pod cizím jménem, jak jste vyřešil doklady?

„Místo občanky jsem předkládal původní pas a řidičák. Ale kolikrát v životě potřebujete doklady, zvlášť když nemáte trvalou práci a nechodíte na úřady ani k doktorovi?“

Nedokážu si ani představit, že bych bez jediného slova opustil rodinu, a především děti. Byl jste se za nimi alespoň tajně podívat?

„Hlavně ze začátku mě to za nimi táhlo. Třeba si jen stoupnout ke školce a vidět je z dálky. Přemýšlel jsem nad tím snad první dva tři roky. Ale nikdy jsem do Jeseníku od mého odchodu nezajel. Byl jsem tam vlastně až na prvním z nedávných soudů.“

Stalo se, že vás někdo z minulosti poznal?

„Ne. Nebo o tom nevím.“

Jak jste se seznámil se svojí současnou ženou a usadil se?

„Na tuto otázku neodpovím. Nechci být ani nyní vyzrazen. Můžu jen říci, že spolu několik let bydlíme a máme krásný vztah.“

Jak jste prožíval, když vás prohlásili za mrtvého?

„To, že vás někdo prohlásí za mrtvého, není nikde uveřejněno. Tudíž jsem to vůbec nevěděl a bylo to pro mě velké překvapení.“

Proč jste se rozhodl, že už nechcete být pan Nikdo, respektive pan Jiný?

„Začal jsem o tom přemýšlet koncem minulého roku. Svěřil jsem se právníkovi, který mi poradil, jak mám postupovat. Někde v duši jsem cítil, že jsem v minulosti udělal velikou chybu a rozhodl jsem se ji napravit. Byla to poslední šance.“

Jak dlouho jste sbíral odvahu?

„Nebylo to o odvaze. Prostě jsem to chtěl udělat.“

S jakými pocity jste to říkal současné přítelkyni?

„Nebylo to snadné, vysvětloval jsem to dlouho. Naštěstí vše pochopila a stojí za mnou.“

Co nyní prožíváte?

„Pocit štěstí. Ale od doby, co policie můj případ zveřejnila, také obrovský tlak. Jsou za tím lidé, kteří o mé minulosti nemají ponětí. Nebude snadné jim to říci. Třeba se sousedy se bavím o tom chlápkovi, co mu říkají Nikdo. Žádný z nich netuší, že jsem to já.“

Jak si teď představujete budoucnost?

„Rád bych vídal často svoji mámu a děti z původního manželství. Budu se normálně zapojovat do veřejného života. Chodit mezi lidi, jak jsem to dělal dosud. Asi mě čeká nějaké splácení, ale to taky zvládnu. Jak už jsem řekl, byla to poslední šance.“

Jste připraven odhalit svou pravou tvář všem lidem ve svém okolí?

„Časem k tomu určitě dojde. Ale musím s tím začít postupně. Není to snadné. O své současné blízké a známé nechci přijít.“

Když Květoslava Pleskotová po 18 letech opět viděla svého syna, nepoznala ho. | Nedělní Blesk – Jiří Krušina, archiv

Návrat domů

Když Květoslava Pleskotová po 18 letech opět viděla svého syna, nepoznala ho. Pamatovala si ho jako vlasatého a hubeného chlapíka. Pan Nikdo ale za těch bezmála dvacet let přibral a zvolil krátký sestřih.

„Ale když promluvil, bylo mi jasné, že je to on. Plakala jsem štěstím. Jsem ráda, že je zpět,“ říká.

Ještě větší radost ale měla z návratu jeho dcera Nela, která měla pět let, když záhadně zmizel. „Měla ho moc ráda. A zase má,“ říká maminka Petra Pleskota.

Exvdova: Je to cizí člověk

Exvdovou úředně mrtvého a soudem oživeného Petra Pleskota je Miloslava Pleskotová (41).

„Po vojně začal podnikat a řekla bych, že byl i bílým koněm. Když zmizel, rok jsem čekala, bylo to velmi těžké. Je to pro mě cizí člověk,“ říká chladně býnalá Pleskotova žena Miloslava.

Kdy je člověk prohlášen za mrtvého?

Nejbližší rodinní příslušníci se obrátí na policii, ta vyhlásí celostátní pátrání, a když není ani po dvou letech pohřešovaná osoba nalezena, podávají opět příbuzní na základě negativního pátrání policie návrh příslušnému soudu, aby dotyčného prohlásil za mrtvého.