Breivikův masakr jim připomíná pohled do zrcadla: Tohle jsou děsivé výpovědi obětí!

Oběti Breivikova běsnění budou nadosmrti zmrzačeny (Autor: ČTK/Military Photos)

Autor: shp -

3. května 2013

•

19:04

Při bombovém útoku v Oslu a následném masakru na ostrově Utøya zemřelo rukou ultrapravicového šílence Anderse Behringa Breivika (34) 77 osob. Střelbu na ostrově přežilo několik mladých lidí, kterým bude nejhrůznější den jejich života připomínat celý život pohled do zrcadla.

Většina mladých lidí a dětí, kteří masakr na Utøye přežili, bude mít psychické následky do konce života. Kromě zranění, která jim pošramotila nejenom těla, ale i duši, totiž viděli umírat své kamarády a bližní. Tito lidé Breivikovo krvavé řádění přežili.

Ilva Schwencke (15)

Breivik ji postřelil do ramena, obou rukou a břicha.

„Každé ráno přemýšlím o svém životě. Někdy o tom, co se stalo, někdy o budoucnosti. Někdy mám pocit, že je v mé hlavě tříska, která mi vnukává myšlenku, že tenhle den může být můj poslední. Myslím to tak, že náklaďák může vybrat špatně zatáčku a já mohu zemřít. Nevěřím cizincům. Snažím se ale na vše hledět pozitivně. Co se stalo, je minulost.“

Cecilia Herlovsen (17)

Utrpěla střelné poranění ramene, ruky a brady. Pravé předloktí jí muselo být amputováno. Jedna z Breivikových kulek uvízla v jejím zubu moudrosti.

„Pamatuji si, když jsem se dívala na doktora, který stál nad mojí postelí v nemocnici. Řekl mi, že mi musí amputovat ruku. Kvůli zraněním jen tak visela a byla k ničemu. Byla u toho i moje maminka, táta a bráška. V tu chvíli jsem úplně rezignovala. Teď když potřebuji, vždy mi přispěchá někdo na pomoc.“

Eirin Kristin Q'ero (20)

Radikál ji postřelil do břicha, ramene, pravého kolena a pravého podpaží.

„Na podzim se mi zahojily rány, ale něco špatného se stalo uvnitř mé hlavy. Cítila jsem se prázdná a vyčerpaná. Poprvé jsem plakala v prosinci. Vyděsila jsem se, když začal zvonit telefon a já viděla policisty. Od té doby se mi zdají sny o těch, co zemřeli na ostrově. V těchto snech se dějí jen obyčejné věci – chodíme a bavíme se. Vždy, když se probudím, cítím se šťastná.“

Hannah Ness (20)

Byla postřelená do ramene, krku a pravého malíčku. O ten nakonec přišla.

Moc dobře si pamatuji, jak na mě spadlo mrtvé tělo Leny Mary, mé nejlepší kamarádky. Od té doby mě začal strašit její duch. Viděla jsem, jak sedí u rohu mé postele. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem věděla, že je ve skutečnosti mrtvá. Snažila jsem se toho zbavit, ale nešlo, nic nefungovalo. Viděla jsem ji jasně, jako vidím teď. Pořád na mě koukala s malým úsměvem. Do té doby než ji pohřbili.