Družku ubil k smrti pěstmi a paličkou na maso, děti do ní musely kopat
Prosila ho, aby ji nebil, že to bolí. „To musí bolet!“ odvětil Haně Šenkeříkové (†24) násilnický druh Ladislav Kováč (43). Poslední slova, která pak ještě po surovém výprasku umírající žena slyšela, byla: „A né, že řekneš, že jsem tě zbil!“ Vrchní soud v Olomouci poslal Kováče za vraždu na 24 let do kriminálu.
Hana Šenkeříková prožila dětství v dětském domově, kam ji dala kvůli problémům v rodině vlastní matka. Tehdy ještě mladá dívka z domova utíkala za svým pozdějším druhem Kováčem, spolužákem její matky. Když konečně opustila dětský domov, začala s Kováčem žít a postupně se jim narodily tři děti.
Peklo v alkoholovém oparu
Kováč s Šenkeříkovou nade vše milovali alkohol. Když se napili, Kováš svou mladou družku surově bil. „Také svým dětem nadával a nutil je, aby i ony matku bily a když nemohoucně ležela opilá na zemi, aby do ní kopaly,“ stojí v soudním protokolu. Jednou kováč dokonce přinutil děti, aby matku ostříhaly, což je v romské komunitě, v níž se rodina mimo jiné pohybovala, pro ženu největší potupa.
Jak řekl, tak udělal
V noci ze 3. na 4. února loňského roku situace mezi Kováčem a jeho družkou vygradovala. Žena se zase opila víc než její druh a ten se na ni za to vrhl. „Ty ku..o, já tě dneska zabiju!“ křičel na družku a zasypával ji desítkami ran pěstí a kopanců. Když žena padla na zem, Běsnící Kováč po ní dupal, zatímco jejich tři děti do maminky kopaly. Marné byly ženiny prosby, aby ji nechal, že to strašně bolí. Muž naopak sáhl ještě po kovové paličce na maso, kterou do ženy několik dlouhých minut zběsile bušil. Běsnění udělal až příjezd záchranky, kterou volala sousedka.
Pádu ze schodů nikdo neuvěřil
Na záchranu mladého života však už bylo pozdě. Žena druhý den v nemocnici zemřela. Kováč pak policii tvrdil, že jeho družka jenom spadla ze schodů. Roztržená játra, utržená ledvina, roztržený dvanácterník a řada podlitin a dalších zranění byl jasný důkaz, že žena byla obětí neuvěřitelně brutálního bití.
Matka mrtvé: „Neřekla bych to do něj!“
„Je to škoda, co se stalo. Byla to mladá holka, ještě měla budoucnost před sebou,“ řekla Blesku matka zavražděné ženy. Jejího partnera dobře znala a nikdy by to do něj prý neřekla. „Byl to můj spolužák. Nechápu, jak se může člověk tak ze dne na den změnit. Oni spolu žili deset let. To, že ji bije, dcera tajila,“ konstatovala matka.
Výjimečná brutalita, výjimečný trest
Už krajský soud uznal Kováče vinného z vraždy, týrání a ohrožování výchovy a uložil mu výjimečný trest 24 roků nejpřísnějšího kriminálu. Kováč se u olomouckého vrchního soudu domáhal zrušení rozsudku nebo alespoň zmírnění trestu. Ústy svého obhájce tvrdil, že družku záměrně nezavraždil a že trest je příliš přísný. Státní žalobkyně na to reagovala slovy: „Tento případ převyšuje mírou brutality a surovosti všechny případy, jaké jsme zvyklí vídat v této komunitě.“
Máma mrtvá, táta v lochu, děti v děcáku
Olomoucký vrchní soud Kováčovo odvolání zamítl a potvrdil výjimečný trest. „Vražda byla spáchána s rozmyslem a zvlášť trýznivým způsobem. Obžalovaný v útoku pokračoval i když viděl, že poškozená velmi trpí. Trest výjimečný je možné považovat za zákonný,“ zdůvodnil pravomocné potvrzení rozsudku soudce Petr Andrés.
Po zavražděné Šenkeříkové a na příští téměř čtvrtstoletí zavřeném Kováčovi zbyly tři děti. Ty skončily podobně jako kdysi jejich matka v dětském domově. Podle dostupných informací se tam projevují velmi zvýšenou agresivitou.
Podle ksichtu se jedná o skutečného inteligenta. On chlastal, ona chlastala asi ještě víc. Ženská z děcáku, on z nechvalně proslulé komunity. Baby není zřejmě velká škoda a chlap půjde na dlouho do chládku, takže bude od normální společnosti izolován. Aspoň to, když už nemáme - bohužel - trest smrti. Líto může být jen jejich dětí, jestli už ovšem nejedou po stejných kolejích jako jejich rodiče.