Před 10 lety jí pes vykousl kus tváře: Jizva zůstala, viník není

Vraceli se po veřejné stezce k autu z výletu na běžkách. Stáli u zatáčky a čekali, až projede musher se třemi psy. Když byl dva metry od nich, vůdčí fena (2) strhla sáně a skočila po Míše. „Byla jsem v šoku, to kousnutí jsem necítila, i když mi po něm kůže držela jen na malém asi centimetrovém kousku. Bolelo to až v nemocnici, když to sešili, a rána přicházela k sobě. Měla jsem ve tváři 42 stehů,“ vzpomíná Míša.

Další měsíc musela být doma, absolvovala desítky cest na převazy a laserové ozařování. Před pár dny byla opět u lékaře. „Aby to bylo co nejméně vidět, šla jsem na vybroušení,“ přiznala vyučená cukrářka. Byl to zřejmě poslední zákrok ke zmírnění následků kousnutí.

Nejhůře Míša nesla zhyzdění tváře v pubertě. Brečela a přemýšlela o tom, jak bude vypadat, až bude starší, a zda si najde chlapce. S tím nakonec nebyl problém. „Spíš mi vadilo, že jsem musela pořád vysvětlovat, proč to mám,“ popsala dívka, která má neustálý strach ze psů. „Nesnesu ty jasné modré oči haskiho. Když ho vidím nebo se poblíž pohybuje na volno větší pes, mám strach a jdu jinudy,“ přiznala Míša.

Má jizvu a viník není

Proč pes zaútočil, nebylo zjištěno a policie případ uzavřela jako nešťastnou nehodu bez viníka. Míša dostala necelých 10 tisíc ze své pojistky. Dědeček, který vnučku ze psího sevření vysvobozoval, si myslí, že na vině byl pořadatel závodu, trať prý nebyla řádně označena a vedla veřejnou dráhou pro běžkaře. „Míše poslali jako omluvu plyšového huskiho a videokazetu z průběhu závodu,“ rozčiluje se ještě nyní po 10 letech dědeček.