Příběh nymfomanky: Ze spárů sekty jsem utekla do léčebny!

Napsala jste hodně otevřenou knihu. Nebojíte se, že to bude lidem z vašeho okolí nepříjemné?

Lidi z mého okolí jsou ode mě zvyklí už na ledacos. Ale je pravda, že moje otevřenost jim někdy bývá nepříjemná.

Co to pro vás znamená být otevřená?

Jednou jsme v prváku hráli na intru fotbálek. To mi bylo asi šestnáct. Měla jsem menstruaci a vypadl mi tampon, takže jsem se omluvila ze hry a řekla, co se stalo. Kamarádka pak za mnou přišla, že už tohle nikdy nesmím říct, protože jí dělám strašnou ostudu. Přišlo mi to absurdní, ale nikdy jsem se toho nevzdala. Dodnes otevřeně mluvím o svých popadaných tamponech nebo o svém přirození.

Co musí v dnešní době udělat mladá autorka pro to, aby jí vyšla kniha?

Především se zbavit lidí, kteří byli proti jejímu vydání. Ta knížka málem nevyšla, protože jsem se při jejím dokončování dostala do spárů náboženské sekty.

Vytipovali si vás?

Rovnou se mi nastěhovali do bytu. Tou dobou jsem samozřejmě netušila, že jde o sektu. Měli jsme podobné zájmy a já naše sezení brala jako příjemné intelektuální tlachání. Pak využili slabosti mojí spolubydlící, která je jednou z hlavních postav knihy.

Chtěli ji odvést na své sídlo a mě s ní. Řekli mi, že mi Bůh posílá informaci, že kniha nesmí vyjít nebo se mi stane něco strašného a že je to rozkaz. Nato jsem je vyhodila z bytu, ale ta kamarádka šla bohužel s nimi. Dodnes netuším, kde je, i když po ní intenzivně pátrám. Za dobu, co jsem v té sektě byla, jsem ztratila identitu, pomíchaly se mi hodnoty a dostávám se z toho dodneška.

Jak se člověk jako vy dostane k sektě?

Strašně snadno. Já dokonce jeden čas sekty vyhledávala. Vždycky když hledám odpovědi na otázky, které mě momentálně zajímají, jdu za hranu.

Před časem jsem dostala podezření, že jsem nymfomanka, a tak jsem chodila na terapeutická sezení lidí závislých na sexu. Zajímalo mě, jestli je to fakt nemoc.

Míša doufá, že najde klid. | Archiv Blesku

Jak to na takovém sezení probíhá?

Lidi tam vyprávějí, jak jim sex zničil život. Jak kvůli němu přišli o rodinu, o práci... Když jsem já vybalila svůj příběh, o kterém je právě ta moje kniha, všem spadla čelist.

A potvrdila se vám diagnóza nymfomanie?

Podle mě to není žádná diagnóza. Na těch sezeních jsem si potvrdila, že na nadbytek ani nedostatek sexu se prostě umřít nedá. Všichni ti lidi byli vlastně zdraví, jen si nevěděli rady se svými životy, trpěli absencí lásky, a tak se chtěli usouložit k smrti.

O svých sexuálních eskapádách často píšete v knize dost ironicky...

Ono to taky ironický bývá. Málokdy člověk zažije sex, jaký zná z pornofilmů. Popisuju věci ve vší jejich nedokonalosti.

Třeba mám tu zkušenost, že při sexu ve třech ten třetí nemá většinou co dělat, tak si otevře pivo a rozpačitě kouká. Ty věci se mi fakt staly, takže se čtenář snad pobaví i tím, že neplave jen ve stoce mojí fantazie, ale může se pořádně ztrapnit se mnou.

Ve vašem příběhu je spousta bizarních postav. Všechny mají skutečné předlohy?

Všechny. Třeba moje kamarádka, která má přezdívku Zlo, protože je fakt zlá. Kdekdo o sobě tvrdí, jak je skvělý a hodný, ale ona ne a tím je výjimečná. Jednou mě nechala zmlátit a byl to úžasný projev přátelství. Člověk si musí jenom zvyknout na trochu jiný pravidla hry.

Kniha bude vycházet na pokračování v Nedělním Blesku. | Archiv Blesku

Na zápěstí máte tetování, podle kterého se jmenuje vaše kniha. Jak vzniklo?

Původně to měl být vzkaz chlapovi, co mi zlomil srdce, teď je to moje prokletí. Je to důsledek kauzy, kdy jsme s tou zlou kamarádkou založily sdružení proti zamilovaným lidem a skončilo to tak, že nás sebrala kriminálka.

Co jste provedly?

Chodily jsme po Praze se samopaly na paintball a střílely na milence... Něco podobného jako ten člověk, co spáchal legrační atentát na Klause.

Čím se vůbec živíte?

Živila jsem se vymýšlením reklam, ale zjistila jsem, že je nutný se posunout dál. Takže studuju herectví a zrovna teď jsem měla být na hodině. To není dobrý, protože mám podmínečný vyloučení. Vyhazov mi zatím hrozil všude, kde jsem studovala, takže držím tradici. Když mě nevyhoděj, dodělám tu školu a natočím vlastní film, který už mám napsaný.

Míša měla štěstí, že sektě unikla. | Archiv Blesku

Studuje, dělá v reklamě a fotí se nahá

Michaela Patočková (1991) je studentkou třetího ročníku Vyšší odborné školy herecké. Na začátku studia si zahrála v první televizní reklamě a dodnes se objevuje v reklamních spotech.

V devatenácti letech se jako kreativní textařka podílela na tvorbě kampaně pro nový obor na Vysoké škole ekonomické a pro velký úspěch kampaně ji oslovilo několik reklamních agentur s nabídkou práce. Zároveň se vydala na spisovatelskou dráhu a zdá se, že její „Miluju tě, tak vypadni“ bude mít úspěch. S uznávaným fotografem Adolfem Zikou nafotila sérii aktových uměleckých fotografií.