Vrchní, prchni! Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži

Autor: Michal Ondrášek,mivrk - 
20. 2. 2011
15:14

VIDEO: Když jsem nedávno viděl v televizi asi po dvacáté film Vrchní, prchni!, napadla mě šílená reportáž. Měl by dneska Dalibor Vrána (Josef Abrhám) alias fantom restaurací vůbec šanci realizovat svůj plán, zbohatnout? Půjčil jsem si profesionální kasírtašku a začal s tréninkem. Díval jsem se na sebe do zrcadla, vychytával chyby a do zblbnutí říkal: „Přejete si platit. Polívčička ano, rohlíček byl...“ Trénink na vlastní rodině při obědě nebo večeři byl samozřejmostí.

Vrchní, prchni!

Knihkupec Dalibor Vrána (Josef Abrhám) nemá lehký život. Líbí se ženám a ty se zase líbí jemu, a proto značnou část jeho výplaty spolknou alimenty. Svou tíživou finanční situaci se rozhodne vylepšit originálním způsobem. Využije toho, že si ho lidé v restauracích často pletou s číšníkem, a začne inkasovat. Netrvá dlouho a stane se nepolapitelným fantomem restaurací a postrachem číšníků. Jeho drzost nezná mezí, a tak není divu, že jednoho dne otevře dveře knihkupectví policie...

U Dvou koček

V dnešní době už takovouhle akci bez komplice prostě dělat nejde. Proto prosím svého kamaráda Václava, jakožto znalce pražských restaurací, aby mi pomohl a připravil trasu, po které můj fantom půjde. Den před »Vrchním« jsem ještě zašel do obchodu s karnevalovými maskami a pořizuji si podobnou paruku, jakou měl Dalibor Vrána. Vypadám v ní sice jako Elvis Presley, ale co, třeba se mi bude hodit.

V práci se převlékám do svého deset let starého svatebního obleku, jen sako si neberu, a vyrážím na místo hlavní strategické porady do restaurace U Jelínků. Dáváme si jedno pivo a dolaďujeme poslední detaily. Po vyslechnutí trasy si dávám šanci jedna ku tisíci, že se to vůbec může někde podařit.

K restauraci U Dvou koček na Uhelném trhu dorážíme spíše z povinnosti. Tady totiž úřadoval před třiceti lety i fantom ze slavné komedie. Nakukujeme přes okno dovnitř. Pět vrchních, všude dobrá viditelnost. Tady nemá cenu ani otvírat dveře.

Video Redaktor Blesku vyzkoušel fintu Dalibora Vrány z filmu Vrchní, prchni! - Václav Zrno, Blesk.cz, youtube.com
480p 360p 240p

Na skok u Vejvodů

Kolem půl osmé jsme zastavili před restaurací U Vejvodů. Je to velká, členitá hospoda s mnoha zákoutími. Dávám Vaškovi bundu a ten jde dovnitř. Já čekám venku v zimě před vchodem, jen v bílé košili s kasírtaškou v kapse, a připravuji se na akci. Adrenalin stoupá, vůbec netuším, co se uvnitř může dít.

Otvírám dveře a hned zaregistruji dva vrchní napravo, dalšího po pár krocích nalevo a dole jich je snad pět. Tady jsem opět bez šance. Procházím kolem Vaška sedícího na baru, škubnu hlavou na znamení, že se sejdeme venku, a jdu na záchod. Umyji si nervozitou zpocené ruce a razantním krokem projdu opět celou restaurací ven.

U Zlatého tygra jako Elvis Presley

Do vyhlášené hospody U Zlatého tygra jdeme opravdu jen na pivo. „Vem si tu paruku, ať ji aspoň vyzkoušíš,“ nabádá mě Vašek. Ptám se ho, jestli v ní vypadám přirozeně. Říká, že mi docela sluší. Kecá. V pivnici je narváno. Stojíme hned u výčepu.

Elvis Presley u Tygra, tak to tu ještě nebylo. V paruce mě začíná neuvěřitelně svědit hlava a po tváři mi stéká první kapka potu. Předvádím tradiční cestu na záchod a zpět, abych získal opět sebedůvěru fantoma, a odcházíme pryč.

Fantom udeřil

Náš plán nás zavádí do restaurace U Rudolfina. Sem přicházíme s největší nadějí. Tady se totiž hned za výčepem po třech schodech vchází do malého postranního salonku. Komplic v něm sonduje situaci a vrací se ke mně na schody, které vedou dolů, kde je větší část restaurace. Jdeme nečekaně opět na toaletu.

„Běž do salonku, já za chvíli přijdu a ty si u mě objednáš pivo. Pak se uvidí,“ říkám Vaškovi. Odchází. Zavírám se na záchodě a opakuji si několikrát otvírání kasírtašky. Vůbec mi to nejde, nervozitou se mi strašně klepou ruce. Vycházím schody a odbočuji napravo do salonku. Vzduch je čistý. Žádný vrchní.

Hned u prvního stolu právě dojídá pán s pleší. Reaguji jako pravý číšník. „Chutnalo?“ zeptám se. „Děkuju, bylo to moc dobré,“ pochválí pokrm. Beru talíř a prázdný půllitr a odcházím. Co s tím teď budu dělat? říkám si. Položím to tady na schody, snad se o to nikdo nepřerazí, a vracím se rychle zpátky. Jdu přímo k Vaškovi. „Dáte si něco?“ ptám se ho. „Dvě pivka,“ říká mi a vidím, jak mu cukají koutky úst.

Už se obracím, že půjdu pryč, když mladá slečna vedle něj jemným hláskem řekne: „Já když tak zaplatím.“ Rajská slova pro mé uši. Teď, nebo nikdy. Už není cesty zpět. Otáčím se k ní a říkám: „Samozřejmě“, beru do ruky účet a začínám počítat. Vedle sedící Vašek mě jako by nic natáčí. Polohlasem si pobrukuji, abych se uklidnil a zapomněl na to, co by se dělo, kdyby tam teď vešel pravý vrchní. Nějak se nemůžu dopočítat a pak ze mě vyletí přibližných „sto dvacet pět“. Slečna mi podává dvoustovku se slovy „sto třicet“. Peníze zakládám do kasírky a chci jí vrátit, ale zip od drobných se zasekl. Nakonec se mi ho podaří rozepnout a vracím jí sedmdesát korun.

Hotovo, a teď rychle pryč. Procházím salonkem, okolo výčepu, kde slušně pozdravím na shledanou, a jsem venku. Neskutečná úleva a radost. Obživl jsem fantoma restaurací. Pane Vrána, já to dokázal! Ono to jde i po třiceti letech.

Co se dělo uvnitř

Asi po deseti minutách se vracím dovnitř. Beru si od Vaška bundu, který se mezitím přesunul na bar, a v klidu dopíjíme pivo. „Asi za půl minuty po tobě tam přišel vrchní. Zastavil se u slečny a ptal se, co to je za lístek. Ona mu odpověděla, že už platila. On to v klidu odkýval, zmuchlal lístek a odešel,“ vypráví mi Vašek, co se dělo v salonku.

Ještě jednou řekneme na výčepu drze na shledanou a jdeme pěšky přes most na Klárov. Cestou si pěkně od plic zpíváme: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. K nohám ti dám zlaté pruty...

Peníze jdu samozřejmě vrátit do restaurace. Na výčepu se představuji a pouštím udivenému vrchnímu a majiteli pivnice video z mojí návštěvy. Dávám na bar 125 korun. Pětikorunu si nechávám, to je přece moje dýško.

Doporučujeme
frostie ( 22. února 2011 10:23 )

kecy, nebyla...

trinni ( 21. února 2011 01:38 )

co je to za češtinu.... a taky za matematiku?

trinni ( 21. února 2011 01:36 )

A taky správně sčítat...

delavar ( 20. února 2011 23:25 )

Je obrovským šťastím,bývať a žiť v krajine,kde sú registračné pokladne!Aj ja tu žijem a je to fantázia.Tí naši českí bratia vôbec netušia o čo prichádzajú!!!

pe3cek ( 20. února 2011 20:38 )

to máte z toho, že nemáte registračné pokladne. Ja platím v SR len účet, kde je všetko pekne napísané... Takže vlastne chvalabohu, že sme sa rozdelili - to som nikdy neveril, že to niekedy poviem...

Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa