Nejtragičtější vlakové neštěstí v naší historii: 118 mrtvých a 110 zraněných!

Stanice Stéblová leží na jednokolejné trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Vlak č. 608 tažený parní lokomotivou dorazil do stanice od Hradce Králové v 17. 40. Měl počkat na příjezd motoráku č. 653, jedoucímu od Pardubic. Výpravčí v osudný okamžik nebyl na peróně, neboť stavěl vlakovou cestu pro protijedoucí motorový vlak. Starší průvodčí na konci vlaku údajně zahlédl u dopravní kanceláře zelené světlo, kterým měl někdo dávat návěst Odjezd. Proto návěst převzal, předal mladšímu průvodčímu ke středu soupravy a zavolal Nastupte, dává odjezd. Jestli si v tu chvíli někdo hrál s baterkou, která má barevná světla, nebo zda se průvodčí Josef Havel v mlze spletl, se už nikdo nedoví.

Z vlaku zbyla jen změť trosek | Blesk - Jaroslav Krčál

Od té chvíle se vršila chyba za chybou. Strojvedoucí Miroslav Pleskot sice zelené světlo neviděl, ale po opakovaném zavolání Odjezd od obou průvodčích vlak rozjel. Vlakvedoucí Antonín Snítil také zanedbal všechny své povinnosti a nesledoval jestli je dáván správný rozkaz k odjezdu, či návěstidla. Průvodčí Josef Havel místo, aby sledoval do odjezdu vlaku ze stanice, jaké jsou mu dávány návěsti, šel štípat lístky. Marně se tak výpravčí snažil vlak píšťalkou zastavit. Výhybkář skočil na kolo a chtěl vlak dojet, ale i to bylo marné…

Zranění lidé uhořeli

Ke strážce došlo v 17:42. Osobní vlak 608 s parní lokomotivou jel rychlostí asi 55 km/hod, motorový vlak 653 rychlostí asi 60 km/h. Ve vlaku byl zničen jen první osobní vůz, který byl řazen až jako třetí. Zůstal z něho jen podvozek a změť dřeva a kovu, neboť po něm přejel služební vůz.

Hůř dopadl motorák 653. Přední vůz byl zdvižen vzhůru na čelo parní lokomotivy. Strojvedoucí okamžitě zahynul. První přípojný vůz pokračoval setrvačností až k boku parní lokomotivy. Další tři přípojné vozy se natlačily na přední motorový vůz a stala se z nich změť trosek. Jen poslední vůz dopadl dobře – odtrhl se a zůstal stát na trati.

V té chvíli hrozil výbuch kotle parní lokomotivy a proto strojová četa začala vysypávat žhavé uhlí. To ale zapálilo naftu unikající z nádrží motorového vozu. Změt železa, dřeva a skla tak vzplála a mnoho zraněných lidí uhořelo.

Jaroslava Hlaváčková (81): Táta už narozeniny neoslavil…

Jaroslava Hlaváčková (81) u hrobu svého otce, který ve vlaku č. 653 zahynul | Blesk - Jaroslav Krčál

Mezi mrtvými byl i otec Jaroslavy Hlaváčkové (81). „Tatínek měl mít dovolenou, ale šel ten den ještě do práce. Večer jsme měli slavit jeho narozeniny, které měl za dva dny a desáté narozeniny mého syna, který se narodil 14.11.1950. Flintičku, kterou mu děda koupil, mu už nedovezl,“ vzpomíná paní Jaroslava. Hledala tatínka nejprve mezi zraněnými a poté i mezi mrtvými, ale nikde ho nemohla objevit. Až pátý den po nehodě dokázala jeho tělo identifikovat. „Byl ohořelý a chyběli mu ruce. Poznala jsem ho podle hnědé polobotky a kousku svetru,“ řekla s pláčem. Z její rodiny zahynula ve vlaku ještě sestřenice a strýc.

Stanislav Jozíf (68): Strýc mohl maminku zachránit…

Stanislav Jozíf (68) s fotografií matky, která ve vlaku č. 653 zemřela | Blesk - Jaroslav Krčál

Otec Stanislava Jozífa dělal tehdy náčelníka stanice Stéblová a matka seděla ve vlaku č. 653. Domů nedojela… „Můj otec našel maminku mezi mrtvými ještě ten večer. Vlak, ve kterém jela, mohl zastavit můj strýc, který sloužil na pohránovském přejezdu. Když se mu však výpravčí dovolal, vlak právě projel. Byl z toho později moc smutný a vyčítal si to,“ řekl smutně Stanislav Jozíf.