Běžel jako Forrest Gump

Autor: Jiří Čada - 
9. 5. 2010
09:20

Ultramaratonec Miloš Škorpil (57) je jako český Forrest Gump. Zvládne běžet desítky kilometrů mnoho dní za sebou. Česko napříč od Aše dokáže přeběhnout za 76 hodin. Z Prahy na Sněžku to zvládá za 22 hodin a 40 minut.

Legendární závod Spartathlon z Atén do Sparty (246 km) uběhl za 32 hodin a 48 minut. Teď běžel přes tři týdny kolem České republiky. Část jedné etapy s ním běžel i Blesk.

Svým výkonem připomíná slavnou filmovou postavu Forresta Gumpa, který se jednoho dne rozběhl a běžel mnoho dní, zatímco se k němu přidávali další lidé. Na trasu kolem České republiky se vydal vytrvalostní běžec Miloš Škorpil už potřetí.

Svůj přes tři týdny trvající běh zahájil v Praze a v průběhu dní se k němu přidávaly desítky lidí. Dohromady jich s ním běželo na sto třicet. Co kilometr, to koruna – to byla minimální částka, kterou běžci přispívali na Centrum Paraple. To se snaží ochrnuté lidi po úrazu páteře vracet do přirozeného prostředí.

Vražedná etapa

Na jednu z posledních tras z Jindřichova Hradce do Českých Budějovic jsem s ním běžel i já. I když měřila 64 kilometrů, dal jsem si cíl uběhnout třicet. Už dvě minuty po startu se od Miloše dozvídám, že nejen blbě chodím, ale i blbě běžím. „Musíš došlapovat na celou plochu chodidla, a ne na patu,“ radil mi Miloš Škorpil. To mně ještě scházelo. Před sebou máme etapu dlouhou 64 kilometrů a Miloš nasadil strojové tempo. Za běhu dokonce stačí i fotit okolí. Začali jsme si při běhu povídat. Doprovodná vozidla nám zmizela z očí a my se vypravili na České Budějovice po zcela jiné silnici, než bylo původně v plánu. „Nic se neděje, zaběhneme si jen nějakých šest kiláků navíc,“ suše konstatuje Miloš a mně na čele hrůzou vyrazil kromě normálního potu i pot smrtelně studený.

S kamenem na zádech

Po prvních deseti kilometrech jsem v dáli zahlédl doprovodná vozidla. Vrhl jsem se na lahev s pitím. Petr mi nabídl banán. Ten chlap se neuvěřitelně cpe. Cestou už spořádal tatranku a přitom běží, jako kdyby na tom příšerném asfaltu lehce tančil. Miloš stihl při běhu vyprávět o tom, jak se po osmadvaceti letech rozešel se svou manželkou, a také o tom, jak ve švýcarských Alpách našel v potoce nádherný šutr. „Mně se ten kámen tak strašně líbil, že jsem si druhý den pro něj doběhl s batohem,“ řekl. Patnáctikilový šutr naložil do batohu na záda a mazal s ním přes rozkvetlé alpské louky patnáct kilometrů do hotelu.

Konec dřiny

Po třech a půl hodinách dřiny už nám do třiceti kilometrů zbývalo jen málo. Po hrázi rybníka Rožmberk nedaleko Třeboně jsem na kole projížděl nesčetněkrát. Nikdy mi však nepřipadala tak neuvěřitelně a nekonečně dlouhá, jako když jsem ji teď běžel po svých s vědomím, že po pár stovkách metrů končím. V dálce hrozivě zahřmí. Poslední foto, potřesení rukou a poděkování za skvělý zážitek. Trojice zbylých dálkových běžců pak zmizela za zatáčkou.

Doporučujeme

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa