Strašná zima v Šindelové

Jeden chlapík zemřel tím způsobem, že se smrtelně nachladil. Stalo se to sice jen ve známé divadelní hře, ale kdo zaručí, že se něco tak strašlivého nemůže přihodit i ve skutečnosti? Nehrozí snad toto neuvěřitelné nebezpečí permanentně promrzlým obyvatelům vesnice Šindelová na Sokolovsku? Neboť v Šindelové teď v červenci normálně mrzne. Mrzlo tam v červnu a v srpnu tam bude také mrznout. Je to prostě taková zvláštní lokalita. Kdo nemá rum ve špajzu, těžce strádá. Anebo si ho rychle běží koupit. Přijedete-li do Šindelové za chladného letního odpoledne, ihned dostanete chuť dát si dva panáky, zabalit se do deky a vlézt do hořícího krbu. Tři sta deset místních obyvatel však kupodivu neprodalo plavky ani se nezbavilo triček s krátkými rukávy. Půvabná tichá obec je totiž proslulá neobyčejnými teplotními výkyvy. "V pondělí ráno jsem při zemi naměřil mínus 1,8 stupně, ve výšce dvou metrů plus 2,8 stupně. A odpoledne bylo přes třicet," říká zdejší občan Rudolf Kovařík, pozorovatel Českého hydrometeorologického ústavu v Plzni. "Není jediný měsíc, kdy by v Šindelové nemrzlo. Ale ledního medvěda tu nemáme," dodává pan Kovařík, jehož zahrada se pyšní klimatologickou stanicí už dvacet let. Třikrát denně zapisuje zmíněný nadšenec údaje o průběhu slunečního záření, směru a rychlosti větru, množství srážek v odměrném válci či teplotě vzduchu a půdy. Do pravidelného měření je zapojena celá rodina. Když Kovaříkovi odjedou na dovolenou, nastoupí rodiče pana Kovaříka a pozorují a zapisují namísto něho. Posedlost počasím se u něj projevila už ve druhé třídě základní školy, kdy dostal jako dárek barometr. "Vtáhlo mě to jako vír," vzpomíná a oči mu září. "Pak mi známí sehnali vlhkoměr. Ty zdejší výkyvy teplot jsem sledoval odmala. Tatínek třeba lamentoval: Ježíš, zmrzly nám brambory. Já si říkal: Jak je to možné? Vždyť jsou prázdniny. A hrozně se mi líbil pan doktor Koubek, který v televizi předpovídal počasí. On to vyprávěl jako pohádku." Mrazivá dolina má své nevýhody. Ne snad že by se tu někdo smrtelně nastudil, naopak sokolovští astmatici si sem na chaty jezdí léčit pošramocené plíce, ale rozkvetlou letní zahrádku si tu zpravidla můžete vytvořit jen v představách: "Lidi včetně mojí ženy pěstují v zemi jen ty nejodolnější trvalky. Vzácnější kytky sázíme do truhlíků a truhlíky věčně odnášíme domů do tepla. Když z našeho balkónu zmizí kytky, je to signál pro celou dolinu. Ihned zmizí i všechny kytky v okolí," usmívá se pan Kovařík. "Na ovocnářství musíte zapomenout. Pěstovat cokoli je hazard, jak nás poučila už historie. V roce 1848 tady například v červenci zmrzly brambory a buky ve spodní části lesa. V létě si přitápíme, abychom si nezadělali na revma. Víc než jinde tady prší, vítr dosahuje značných rychlostí. A v zimě? Za dvanáct hodin spadne i čtyřicet centimetrů sněhu. Nakupujeme na tři dny dopředu, pro jistotu." V lesích nad Šindelovou leží sníh do června nebo do července a v září zase už žloutne listí, ale u rybníka se stanuje a spatřit tu koupající se osobu není nic neobvyklého. Rybník je mělký a rychle se prohřeje. Slabší povahy, kterým nepomůže ani kafe s rumem, prchnou po jedné či dvou překvapivě chladných nocích, silnější nátury se sem naopak každé léto vracejí. Kdo viděl zapadat slunce za Ptačí horu, je tím poetickým obrázkem dojat a přijede zas. Kdo se ovšem v zimě vydá mimo hlavní cestu, riskuje, že bude nalezen až na jaře a už nikdy žádný západ slunce neuvidí. "Máme větší průvan v peněžence než ostatní," směje se sympatická Eva Hormandlová, účetní obecního úřadu. "Až si z toho už děláme srandu. Zasadíme brambory, vykvetou a přijde mráz. Nevydrží. Zmrznou. Letos zmrznul rybíz i angrešt. Zmrzly třešně a jahody. Zmrzly afrikány, a přitom je to taková odolná a pevná kytka. Koupila jsem dvacet kousků po čtrnácti korunách. Zmrzly a zčernaly. V červnu byl ráno takový mráz, že lidi škrábali námrazu z aut. A odpoledne se šli k rybníku koupat. Už mi to nevadí. Kromě kytek na okně nepěstuju nic. Když hrozí mráz, zavolá Kovařík a já kytky honem odnesu dovnitř." Pro obec a její široké okolí je neustálá přítomnost meteorologa k nezaplacení. Pan Kovařík pravidelně hlásí blízkým přehradám (Skalka, Jesenice, Nechranice) údaje, z nichž hrázní poznají, zda upouštět či neupouštět vodu. O sílící rychlost větru zase ihned informuje letiště Olšovy Vrata. A srážkoměrná stanice Noel (tou se Rudolf Kovařík obzvláště pyšní) je dokonce napojena na počítač v domě, takže začne-li v Šindelové pršet, vmžiku se to dozví Praha, ale třeba i Hamburk. Pokud chystají obyvatelé Šindelové oslavu dejme tomu Dne dětí, jdou ze všeho nejdřív právě za panem Kovaříkem a ten jim řekne: "Hele, tuhle sobotu to nedělejte, bude lejt celej den. Nechte to radši na neděli."