Pralesní liga

"Proč se tolik rozcvičujou, vždyť budou vyřízený ještě před zápasem," dělá si starosti jeden z pěti fanoušků Meteoru Pletený Újezd. "Aspoň vystřízlivěj," uklidňuje ho druhý. "No právě, to je špatný." Příznivci Meteoru dorazili na poměry v hojném počtu do Kamenných Žehrovic na Kladensku k utkání s místním béčkem. Hráčů přijelo také dost, takže nebude muset nastoupit trenér. Sjeli se vlastními auty, klubová dodávka Škoda 1203 se před časem rozpadla. Újezd hraje letos na špici. Pět výher, jedna remíza, dvě prohry. Loni to bylo horší. Od sestupu ho zachránila jen skutečnost, že z této soutěže už není kam sestoupit. Říká se jí pralesní liga. "Klouže to, tak žádný vometačky vzadu. A žádný kecy na rozhodčího. Jestli dneska prohrajete, koupíme místo vás koně. Včera jsem viděl v televizi, jak hráli v Kladrubech fotbal s takovým velkým míčem," zní jasné a stručné pokyny trenéra Petra. ("Celej život kopeš, pak jsi starej, tak abys něco dělal, začneš trénovat," praví později ke své kariéře). Borci se mažou kafrovou mastí a navlékají zelenočerné dresy. Klubové barvy jsou sice modrá a bílá, ale několik sad jinobarevných trik a trenýrek jim zůstalo z dob před šesti lety, kdy mužstvo opustil poslední sponzor. Nazout kopačky nejrůznějších věhlasných značek, klasické hadráky s gumovými špunty nemá nikdo. Vzpomenout na poslední zápas na tomto hřišti, kdy jeden z obránců poslal brankáři malou domů, z níž se vyklubala nád-herná dělovka do vlastní šibenice znamenající prohru. A jde se na to. Po rozcvičení nechává mužstva nastoupit mladá půvabná rozhodčí. Hned je jasné, že tentokrát bude zápas ochuzen o peprné poznámky vesnických gentlemanů na adresu sudího. Na čarách jí asistují dva muži v civilu, každý z řad příznivců či funkcionářů jednoho z mužstev, jak je to v nejnižší soutěži obvyklé. Což se později ukáže jako zdroj konfliktů hraničících s předčasným ukončení utkání.

---

Alí skóruje, i když má ramadán Po úvodním hvizdu jdou dopředu domácí v modrém. Jejich první střelu, nebezpečně odskakující na rozbahněném trávníku, likviduje brankář Meteoru Martin s bravurou. (Velká posila na hostování z posledního Svinařova. Zadarmo. "Tam na to kluci kašlou, tady bojujou, i když prohrávaj." Baví ho to prý daleko víc, přestože cíl snažení je u obou mužstev totožný: Udělat si pořádnou žízeň na pivo po zápase.) Hned po výkopu uniká slibně po pravé straně trenérův syn Pavel, má rychlost, ale míč nechává daleko za sebou v louži, sotva na dostřel od branky domácích ("Já vím, že jsem mohl dát dva jasný góly, ale kvůli tomu se nevodbouchnu. Nejsem Maradona, ani nemám v zadku vrtuli. Kdybych proměňoval šance, nebudu hrát poslední čtvrtou třídu," hodnotí svůj výkon po zápase.) Meteor má více ze hry, ale jeho střely míří doprostřed branky a stávají se snadnou kořistí soupeřova gólmana. Sporadické akce Žehrovic likviduje s přehledem obrana zelenočerných, dirigovaná kapitánem Vlastou. (S padesátkou na krku nejstarší hráč, ostatním je od pětadvaceti do pětatřiceti. "Často mi při zápase připadá, že jsem z nich nejmladší. Když jsme před patnácti lety vykopali okresní přebor, předali jsme to mladým a oni zase sestoupili," vzpomíná na největší úspěch v osmdesátileté historii klubu, o němž se dokonce, i když poněkud hanlivým způsobem, zmiňuje Karel Poláček v proslulých Mužích v ofsajdu.) "Góóól!" Pletený Újezd se v šestadvacáté minutě ujímá vedení, když si brankář srazil za záda tvrdou střelu útočníka Alího (posila s íránským pasem, fotbalu se věnoval v dětství, i když v rodné zemi není tento sport zdaleka tak populární jako bojová umění. Do mužstva ho přivedli kamarádi poté, co u nás před osmi lety začal obchodovat s textilem a oženil se tu. Utkání mu poněkud komplikuje muslimský svátek ramadán, kdy od rozednění do setmění nesmí nic jíst ani pít). Hned vzápětí Alí uniká soupeřovu obránci, ale je sražen zezadu, což znamená první žlutou kartu zápasu. O pár minut později nastřeluje tyč a se žehrovickým béčkem to začíná vypadat bledě. Zvláště když jeho pokusy o útok likviduje ještě před vlastní šestnáctkou srdnatě bojující předstoper Dan, který neváhá a dlouhým skluzem projíždí louži, aby odvrátil míč alespoň do autu. (Od žáků má prý přezdívku "Fotbalové neštěstí" a pětka na jeho dresu koresponduje s jeho někdejšími výsledky na základní škole. Hrál za Novo Kladno. "Zrušili béčko, tak jsem šel sem, protože na áčko nemám. Na hřišti neběhám, protože nejsem atlet, ale fotbalista. Běhat musí míč, ne já," osvětluje svou fotbalovou filozofii.) Přes jednogólové vedení je o přestávce v kabině dusno, nejvíc vynadáno dostává od trenéra právě Dan s tím, že svůj post bere značně svobodomyslně a vyskytuje se zpravidla v té části hřiště, kde se nejen nic neodehrává, ale dokonce je jasné, že se tam v příštích okamžicích ani nic odehrávat nebude. ("To je tady taková tradice. Ať hrajeme dobře nebo špatně, vyhráváme, prohráváme, vždycky dostanu vynadáno já. Mě by snad seřvali, i kdybych seděl na lavičce náhradníků," zlobí se Dan.)

---

"To byl ofsajd, hovado!" V druhém poločase je obraz hry úplně jiný. Meteor se od počátku dostává pod tlak. V sedmé minutě odmává domácí čárový rozhodčí sporný aut, újezdský útočník David vztekle zahodí míč, načež po něm pomezní mrští praporek, trefí ho do zad a fotbalista se zkušeně skácí na trávník. Málokdy vídaný útok sudího na hráče. Hosté se dožadují předčasného ukončení zápasu z důvodu inzultace svého hráče, ale mladá paní hlavní rozhodčí to řeší domluvou. V rámci objektivity nutno dodat, že o něco později musí pokárat i pomezního od hostů, který neodmával zřetelný ofsajd, čímž by se, nebýt jejího zásahu, útočící Meteor dostal do výhody. Jenže to byla ojedinělá akce, při které se hráči v zelenočerném ocitli na soupeřově polovině hřiště. ("Náš systém hry jsem nepochopil. Pravý bek je vlevo, levý vpravo, útočník u našeho rohovýho praporku," kroutí hlavou trenér Petr.) Pletený Újezd třikrát střídá, což není dáno taktikou, ale tím, aby si všichni hráči zakopali. ("Jinak by mi příště nepřišli," zdůvodňuje kouč.) Ze hry jde i rychlý Alí, jenž má strašnou žízeň, ale nemůže se napít kvůli ramadánu. Domácí mají skoro pořád míč na kopačkách poblíž branky soupeře, jenže jejich střelbě i kombinaci chybí přesnost, takže se oba tábory fanoušků spojují, svorně upozorňují borce na hřišti, že hrají "modří proti zeleným", že "je to prodaný a měli byste nám zaplatit pivo za to, že se na to musíme koukat". Na žehrovického útočníka upad-nuvšího do louže volají, aby se přestal koupat a začal hrát a bolestnému výkřiku protihráče "ááááá" po nakopnutí do kotníku se dostává komentáře, že "to zní jako špatně nadabovaný porno". V posledních deseti minutách zápasu dochází k tomu, co je na spadnutí. Domácí dvěma góly otáčejí výsledek. V obou případech je opět terčem nadávek temperamentní pomezní ("To byl jasnej ofsajd, ty hovado!"), jenže praporek tentokrát k útoku nepoužije. Hlavní rozhodčí uklidňuje borce Meteoru pravdivým tvrzením, že "ten váš čárový dělal to samý" a trenér Petr se připojuje slovy: "S tím přece musíte počítat." Pomezní se po závěrečném hvizdu raději klidí z dosahu hostí ke stánku na pivo. Zatímco z kabiny žehrovického béčka zní vítězný pokřik, Újezdští si vzájemně nadávají, kdo za co může.

---

Figo by se nechytal A v hodnocení svých výkonů a minutu po minutě celého utkání pokračují i v hospodě na mateřském hřišti, kam se většina mužstva Meteoru přesunula, aby splnila hlavní účel snažení - uhašení velké žízně vzniklé hraním fotbalu. ("Jak stárnu, mívám žízeň už před zápasem," poznamenává Dan.) Tato restaurace hraje vůbec v životě klubu nezastupitelnou úlohu. Manželé hostinští bydlí hned vedle a otevírají podle přání fotbalistů. Paní pere dresy. Koná se zde letní příprava mužstva spojená často s opékáním selete ve speciálně upravené popelnici. A samozřejmě "rehabilitace" po každém víkendovém zápase a čtvrtečním tréninku. "Jestli to kvůli tomu vyhrajeme kontumačně," vrací se David k praporku hozeném na svá záda, " to abychom si oplechovali nohy, až k nám na jaře přijedou. Jejich kapitán říkal, že kvůli tomu začne jíst syrový maso." Hráči se shodují, že čím nižší soutěž, tím tvrdší hra. K nějakému většímu počtu zranění však nedochází, možná i proto, že borci pralesní ligy nakopnutou nohu, na niž se nelze dva dny po zápase postavit, za úraz ani nepovažují. V této souvislosti padne poznámka, že třeba takový barcelonský špílmachr Figo by se Meteoru nevyplatil, neboť by byl pořád na marodce. (Odhlédneme-li od toho, že by musel přestoupit a hrát zadarmo, místo výplaty naopak platit čtyři stovky ročního příspěvku a chodit na brigády, protože pětadvacetitisícový rozpočet klubu stačí akorát tak na poplatky a vyprání dresů. A tak když hráči chtěli šatnu, aby se před zápasem nemuseli převlékat v hospodě, museli si ji postavit.) S přibývajícím časem a pivy je prohra zapomenuta, Miloš s Danem dokonce pějí ódy na své manželky, že jim fotbal tolerují. Pak nechávají bez povšimnutí poznámku štamgasta a věrného fanouška v jedné osobě, že "vaši hru by zlepšilo snad jen to, kdyby po nevydařeném utkání dva nejhorší hráče pro výstrahu oběsili na brance", a že "k tomu, aby tady byl dobrej mančaft, by muselo přijít jedenáct nových fotbalistů plus trenér". A poslední přípitek hráčů Meteoru Pletený Újezd zní, jak jinak: "V příštím kolem to těm Doksům nandáme!"