Sparta hooligans, tak se jmenujem!

"Sparta! Sparta!" ozve se do tiché noci skandování před volyňskou policejní stanicí. "Jak slyšíte, vaše kamarády jsme právě propustili. Podepište protokol a jste taky volný," povídá mi kriminalista. Kluci čekají v nejbližší hospodě. Už ví, že jsem novinář. "Drželi tě s náma pět hodin na bengárně a nikoho jsi nepotopil. Teď jsi jeden z nás," povídá hromotluk Bergy (29). Malá zásluha proti tomu, čím si vysloužili ostruhy ostatní. Členové tvrdého jádra sparťanských fanoušků. Hooligans. Chuligáni. Bitky, v kterých jde o život. Zranění. Kriminál. Rozchody s partnerkami. Výplaty utrácené na cestování za klubem. Důvod? "Jsem sparťan. To je můj životní styl," říká Olda (30). Pustili ho jako posledního. Můžeme vyrazit do Prahy. Když se nám nepovedlo nic vyprovokovat na zápase béčka v Prachaticích, zkusíme počkat na hlavním nádraží na noční rychlík, kterým se má vracet chebská brigáda. Z Olomouce, kde podporovali Ostraváky. Mají s nimi družbu. Baník tam vybojoval tři body a titul. O to větší touha zchladit si na nich žáhu. Venku s Plzní Můj první výjezd na zápas Plzeň - Sparta. Předcházelo mu seznámení s legendou sparťanských chuligánů Sekretářem (39). Na nádraží jen ostražití policisté. Fanoušci nikde. "Vždycky se jezdilo tímhle vlakem," diví se mohutný průvodce. Později se ukáže, že padesátka mladých příznivců to vzala dříve přes Beroun, aby tam mohli před zápasem zapařit bez policejního doprovodu. Cestou Sekretář vzpomíná, jak jich dřív na zápasy jezdil celý vlak. "Průvodčí vůbec nechodil. Když měl někdo z ostatních cestujících blbý kecy, tak jsme ho na zastávce vyhodili. Ale spousta lidí nás brala jako zpestření nudný cesty." Pověstný vlak do Banské Bystrice, o kterém je film Proč?, nestihl. Opil se a usnul v hospodě zabalen do sparťanské vlajky. Pak vypráví, jak v patnácti lidech popíjeli v parku po zápase v Košicích a přišlo na ně padesát tamních fanoušků. "Zvedl jsem se a zařval, že si to dám s jejich šéfem jeden na jednoho do úplnýho rozhodnutí. Otočili se a odešli." Chlápek u nás v kupé začne nervózně žvýkat. "Nežvejkej tak nahlas," řekne Sekretář. Muž přestane. "Teď se na pravý chuligány nabalila všelijaká verbež," pokračuje sparťan. "Trhání a házení sedaček a výtržnosti na stadiónu, kde je plno policajtů a každej tě vidí. Účel je jinde. Jít někam na odlehlý místo a tam se servat se soupeřem. Beze svědků. Čistokrevnej chuligán je nenápadnej." V Plzni u vlaku čekají s kelímkem piva v ruce tři chuligáni, kteří jeli už ráno. Je nás pět. Vypadáme jak parta kamarádů na výletě. Až na posilovnou či sportem udržovaná těla mých společníků. Na peróně a před nádražím plno policistů. Jen kontrola občanských průkazů. Jdeme do hospody, v níž se tady sparťané scházívají před zápasem. Začíná se postupně plnit těmi, co přijeli po vlastní ose. Všeobecné vítání. "Támhle ten si za Spartu odseděl dva roky, támhleten tři," ukazuje Sekretář. Míní tím tresty za výtržnictví a podobně. Pochvaluje si, že se sešlo hodně "starých výjezďáků". Věrných fanoušků, provázejících svůj klub na zápasech venku. Jsme rozeseti u několika stolů. U jednoho parta vystříhaných chlapů kolem pětadvaceti. Jedna ze skupin bitkařů. Zůstávají, takže je jasné, že dneska není domluven žádný předzápasový střet s tvrdým jádrem soupeře. Sedíme a vedeme řeči. Pár kluků se chystá do Mnichova na derby místních klubů. Cestou z AC Milán vzali stopaře, ze kterých se vyklubali fanoušci Mnichova 1860. Pozvali je. Spát budou u nich. Až se Němci budou chtít podívat na Spartu, oplatí jim to. Hospodou se rozlehne skandování: "Sparta! Sparta!" Za pár minut je tu asi dvacet policejních těžkooděnců. Dosud rozjařená atmosféra silně zhoustne. Muži zákona jsou pro fanoušky jak červený hadr pro býka. Poznámky na jejich účet. Kontrola občanek. Někteří se zdráhají a chtějí vědět proč. Japonským turistům vedle u stolu se rozzáří oči a vytahují fotoaparáty. Číšníci odmítají roznášet pivo. Je čas vypadnout na stadión. Padesátku mladých, kteří dorazili z Berouna, tam kordón policistů odvedl rovnou z nádraží. Sektor pro hosty. Bytelné mříže. Zástupy policistů v černých kombinézách, chráničích a helmách. Sparťanů kolem dvou set. "Sebrali nám všechny dýmovnice i ty drahý ohně z Milána," nadává mladý kluk. "Vezli jsme to v autě a zastavili nás ještě před Plzní. Šli najisto." Horko. Jediný stánek s nealkoholickým pivem. Závidíme domácím fanouškům, kteří si mohou dát pořádné plzeňské. Za chvíli dojdou i klobásy. Ven ze stadiónu policisté nikoho nepustí. Na tom ztroskotává i narychlo domluvená bitka. "Šli by pět na pět," říká s mobilem na uchu partě kolem sebe chuligán. "Vzpomněli si brzo. Jak se odtud asi dostanem?" povídá druhý. Fotbal nestojí za moc. Hlavní zábavou je akce po sparťanském gólu. Mladí nabíhají, vlezou na plot a věší se na síť, která má zabránit vhazováním předmětů na hrací plochu. Dalším se tak povede naházet na hřiště dlouhé konfety. Když už jim sebrali pyrotechniku. Fandí se ale o sto šest. Když skandování ztichne, vykládá Hrbatej pes něco ze svých encyklopedických znalostí. Zná zpaměti sestavu Sparty v každém zápase léta nazpět. Vyhráli jsme, starý výjezďáci ale nemají pro výkon slova chvály. Mladé odvádí policie na nádraží, Sekretář se jde pozdravit s hráči. Myslím si, jestli si nehoní triko. Do chvíle, než se Karel Poborský prodere houfem žadatelů o autogram před klubovým autobusem a zavolá na něj, aby si s ním mohl potřást rukou. Podobně všeho nechá trenér František Straka, přispěchá a domlouvají se, kdy půjdou na pivo a jen pro něj stručně a jasně zhodnotí zápas. "Jo Franta Straka, Berger, Chovanec, Hašek. Když jsme jeli třeba na Slovensko a zůstali bez peněz, stačilo jim říct a dali nám na vlak. Stejně jsme to prochlastali a domů jeli na černo," říká Sekretář. Venku s Brnem Tentokrát se nás na hlavním nádraží schází přes padesát. Brněnští chuligáni jsou uznávanými soupeři. Slušná sestava, ale některý "dobrý typy" chybí. Olda musí do práce, aby si mohl vzít volno na Ostravu, což má být vrchol chuligánské sezóny. Bergy dělá veřejně prospěšné práce. Flastr za to, že prý na fotbale skandoval po jedenáctém září do minuty ticha nadávky na Spojené státy. "Ani nevěděli, co mi přišít za paragraf. Nakonec výtržnictví. Jako kdybych dřív nadával na Rusáky. Holt svoboda názoru," říká později. Další sparťané jsou v podmínce za stejný paragraf, protože vystrčili při zápase holý zadek. Usidlujeme se v jednom vagónu. Tentokrát nás zásahová jednotka doprovází celou cestu. Mazáci se zdraví s kriminalisty v civilu. Vlakvedoucí roznáší po kupé koše, abysme nevyhazovali flašky od piva z oken. Dokonce povoluje kouření. Kluci vzpomínají na bitky. Jak je ve třiceti přepadlo osmdesát chacharů (tak nazývají Ostravany) v hospodě v Porubě. "Zabarikádovali jsme se a udrželi to." Jeden měl už za Brno na krku těžké ublížení na zdraví, když chuligána soupeře převezli po střetu v bezvědomí do nemocnice. "Pak se probral a řekl, že si nic nepamatuje, že se opil a asi upadl. Já bych udělal to samý. Musím jim dneska poděkovat." "Já s nima něco domluvím," vytahuje vysoký mladík mobil. "Ale nejdu do toho. Mám mezi nima kámoše a budu se stěhovat do Brna." Po chvíli oznamuje, že Brňáci nemají dost aut, aby nám přijeli naproti třeba do Žďáru. Že prý počkají na hlavním nádraží. "To je pitomost, tam budou mít benga manévry a těžko se zdejchnem někam stranou," komentuje to mazák. Informace o srocení fanoušků soupeře má zřejmě i policie. Před Brnem oznamují, že vystupujeme už v Králově Poli. Zkušeným výjezďákům není po chuti nechat se nahnat do autobusů a s policejní eskortou odjet do nějaké zadnice a pak na stadión a být celou dobu pod dohledem. Postupně se nás pět vytrousí na druhý konec vlaku. Na zmíněné zastávce obstoupí sparťanský vagón policejní těžkooděnci. Naši odmítají vylézt. Nám se podaří po jednom proklouznout ven z nádraží. Ostatní jedou dál. Policejní kolona se přesouvá za nimi. Na nádraží však byli i zvědové soupeře. "Viděli nás, počkáme, až si nás najdou." Zapadneme do nejbližší hospody. "Je nás málo. Kolikrát jsem vyhrál, tak holt dneska dostanu nakládačku," praví smířlivě Petr. Z jedné rvačky má viditelně pošramocenou lebku. Byl v kómatu. "Lepší, než jet dál a bejt schovaný za policajtama." Dostáváme zprávu, že ostatní byli na nádraží naloženi do autobusů a odvezeni do hospody v Útěchově, kde si můžou v obšancované knajpě dát desítku pivo. Pak je stejným způsobem dopraví na stadión. My si můžeme poručit, co chceme. Vedeme řeči. Třeba: "Vypadala tak slušně a pak mi zavolá, abych si radši nechal udělat test na AIDS. Seru na to." Všichni mají dobrou práci, takže s útratou si nelámou hlavu. S přibývajícími dvanáctkami se lepší nálada. Jen Brňáci nikde. Jdeme se po nich podívat. Jenže jsme prošvihli začátek a tak zpěv: "Nás fotbal vůbec nezajímá, fotbal je jen záminka, Sparta!" nikoho nepřiláká. Utkání je nuda, tak se v osmi vytrácíme ze sektoru pro hosty a brousíme po okolí. Drobná šarvátka jeden na jednoho a máme šálu soupeřova opozdilce. Chuligáni soupeře dostávají mobilem zprávu. "Prej na nás serou, když je nás jenom vosum." Po zápase jsme nahnáni do dvou autobusů. S policií uvnitř i v doprovodných vozidlech kroužíme asi hodinu. Konečně nádraží a hned putujeme na neprodyšně obstoupený perón. Po protestech hrozících výbuchem těžkooděnci povolují nákup ve stánku s občerstvením. Ale žádné skleněné flašky. Vagón rychlíku ze Slovenska je uvolněn jen pro nás a policejní doprovod. "Mně se ještě nechce nastupovat," povídám. Odnesou mě dovnitř. Cesta v klidu. Ve stoje v uličce. Petr rozebírá se dvěma muži zákona situaci ve Spartě a vyhlídky na konec ligy. Pak jim říká, že nebýt nás, neměli by žádné vzrušení. Průvodčímu policisté říkají, aby do uzamčeného vagónu vůbec nešel. Kolem půlnoci příjezd na hlavní nádraží. Jdeme ven už bez doprovodu. Tři hokejové fanoušky postávající dole v hale nenapadne nic lepšího, než zařvat: "Baník, piča! Tři naši na ně vyletí. Rána pěstí, výpad nohou. Během dvou vteřin všichni provokatéři leží na zemi. Ještě zaskandovat: "Sparta! Sparta!" a jdeme domů. Venku s béčkem v Prachaticích Ten nápad dostal Olda. Než začal "budovat kapitalismus" v dobře placené, ale časově náročné práci, nevynechal jediný zápas včetně ciziny. A sparťanské druholigové rezervy. "Pojedeme na béčko do Prachatic. Zlíňáci stejně nemají tvrdý jádro a v Prachaticích je prej dvacetičlennej kotel. A když vezmem auto, stihneme se stejně na Zlín vrátit do Prahy." Vyrážíme v pěti. Čtyři dobrý typy, nejtvrdší jádro, a já. Prachatický pořadatel ani nenamítá, že nemáme vstupenky. Na stadiónu párkrát zařveme: Sparta! aby o nás místní věděli a hned do hospody na ochozech. Člen prachatického kotle bez řečí odevzdává klubovou šálu. Olda má další do své unikátní sbírky. Jít někam ven na bitku ale nemají chuť. Nabídku spolupráce s chuligánskými časopisy však přijímají a vyměňují si s Oldou čísla mobilů. Bergy zanotuje náš chorál. Hostinský odmítá natočit další pivo. "Jen když budete zticha." Bergy odpovídá, že to skutečně nemůže zaručit. Jdeme to ještě zkusit ke kotli soupeřových fanoušků. V nižší lize žádné zábrany ani těžkooděnci nejsou. Skandujeme přímo u nich. Nahlas krkáme. Nereagují. Tady nic nevyprovokujeme. Jdeme do hospody u stadiónu. Cestou zahlédneme pár okamžiků ze zápasu na trávníku. Vedeme jedna nula. V restauraci je bohužel velkoplošná televize. Přímý přenos z Olomouce. Baníkovci se radují z titulu. Olda soptí vzteky. Mobilem domlouvá s další skupinou, že u nočního vlaku počkáme na chebskou brigádu podporující Ostraváky. Před hospodou se mezitím schází dost Romů. Asi zaslechli předchozí poznámku na svůj účet. Ale nechávají nás odejít. Ani z tohoto mráčku nezapršelo. Cestou zpět zastávka u benzínky ve Volyni. Vybíhá obsluha, že se něco ztratilo. Kluci vrací dvě plechovky red bullu. Vyrážíme. Za chvíli se na nás přilepí policejní auto. Pak další. Stop. Jsme převezeni na policejní stanici. Bergy nadává jak špaček. Na pumpě si kupoval jedno pivo, které zaplatil. Na policii mají jeho fotku od čtrnácti let, kdy začal chodit na fotbal. Jedenáct soudů. Dává si bacha. Je ochoten riskovat kriminál, jenom když před ním někdo nadává na Spartu. Teď taková pitomina. Čekání. Každý zvlášť. Výslech. Po pěti hodinách jsme venku. Původní nápad zchladit si žáhu na chebské brigádě v nočním vlaku z Olomouce bere cestou do Prahy za své. Nevadí. O nic nepřijdeme. Další zápas hraje Sparta v Ostravě. (Venku s Baníkem. Jak vypadá pořádná bitka. Čtěte v příštím Nedělním Blesku)