Lebka tvořila součást jednoho ze dvou lidských ostatků, které objevili ve městě Andahuaylillas na jihu Peru. Našel je Renato Davila Riquelme, zaměstnanec soukromého peruánského muzea.

Riquelme potvrdil, že oční dírky na lebce byly mnohem větší, než jaké normálně vídáme na lidských lebkách. A tím zvláštnosti nekončí. Lebka měla na vrchu měkké místo, které se odborně nazývá fontanela a běžně je mají na hlavičkách novorozenci. Jenže zároveň měla i dvě mohutné zubní stoličky, které jsou zase charakteristická pro starší věk člověka.

Podle Riquelmeho dorazili do muzea tři antropologové z Ruska a Španělska a do jednoho se po ohledání nálezu shodli, že lebka nemohla patřit člověku. "I když ohledání ostatků nebylo zcela důkladné, je jisté, že tvar lebky tohoto typu neodpovídá žádnému etniku, které žije na zemi.

Lebka, kterou našli v Peru, měřila skoro 50 cm
Autor: Reprofoto Dailymail

Lebka bude podrobena dalšímu šetření, pozůstatky oční bulvy v pravé oční dírce by mohly poskytnoiut potřebný vzorek DNA a rozhodnout, zda se jedná o člověka, nebo ne.

Druhá kostra, která byla nalezena poblíž, měří jen 30 cm. Chybí jí obličej a vypadá, že je zabalena v něčem, co připomíná placentu, a byla uložena v embryonální poloze.

OStatky nápadně připomínají křišťálovou lebku, kterou objevil v jednom z filmů dobrodruh Indiana Jones, a která, jak se ve filmu ukázalo, byla mimozemského původu a měla nadpřirozené schopnosti.

Existuje však i alternativní vysvětlení bizarního nálezu. Lebka mohla být zdeformována jako součást kmenového rituálu. Prodlužování lebky, které značilo příslušnost k sociální skupině, se provádělo před asi 9 tisíci lety. Aby se dosáhlo požadovaného tvaru, hlava se balila do velmi těsných šátků.

Tyto praktiky se nejčastěji aplikovaly u novorozenců, jejichž hlavička byla ještě měkká a tvárná. Obvykle se jejich lebky omotávaly ihned po narození a obvazy se vyměňovaly až do půl roku věku.