Amputace!

Tu měl pět dní uvězněnou pod balvanem. Věděl, že jinak by ho v pustině čekala jistá smrt... I v moderní medicíně musejí často lékaři kvůli záchraně života vyřknout hrozný ortel: Amputace! V zemích ovládaných islámem je odnímání končetin dokonce na denním pořádku, neboť tu tímto způsobem trestají zloděje. Navíc dokonce existují muži, které sexuálně vzrušují ženy po amputacích končetin! Příběh Arona Ralstona dojal tisíce lidí na celém světě a horolezec se v Americe stal národním hrdinou. Když před pár dny vyšel z nemocnice, poprvé vyprávěl o nepředstavitelných hrůzách. Při slézání skalní stěny v Blue John Canyon u národního parku Canyonlands na jihozápadě Utahu se na něj zřítil 90 kg těžký balvan a přimáčkl mu k zemi pravou paži. Když mu po dvou dnech došla voda, dospěl k zoufalému rozhodnutí, že mu v zájmu záchrany života nezbývá nic jiného než sáhnout k drastickému řešení amputace vlastní ruky. Operaci provedl bez umrtvení, pouze s použitím kapesního nože. Ruku si amputoval pod loktem. Pak zatloukl skoby a slanil do kaňonu. Ušel ještě deset kilometrů, než ho objevili náhodní nizozemští turisté. Ti těžce zraněného muže předali posádce hlídkujícího vrtulníku, která ho dopravila do nemocnice Svaté Marie v Grand Junction. )Pokoušel jsem se uříznout tu ruku už třetí i čtvrtý den, ale nůž byl příliš tupý. Byl to obyčejný nožík za deset dolarů. Musel jsem ho nabrousit o skálu. Pak jsem si ještě musel zlomit zápěstí uvězněné ruky, abych se vůbec mohl trochu pohybovat. Potom už jsem jen řezal a řezal a snažil se nevnímat tu hroznou bolest. Jako škrtidlo jsem použil urvaný kus šortek. Celá operace trvala asi 60 minut, ale zdálo se mi, že musí jít o několik hodin. Věděl jsem, že musím spěchat, dokud mi nedojdou síly a neomdlím. Byla to moje jediná šance k přežití - v té skále by mne nikdo nenašel," uvedl hrdina, který nyní zvažuje nabídky režisérů z Hollywoodu, kteří o jeho neobyčejném příběhu chtějí natočit film. Aron také chystá knihu. Hory miluje a zdolal už 55 mohutných coloradských horských štítů. Původně pracoval jako počítačový expert, ale dobře placeného místa se vzdal a přestěhoval se do Aspenu, aby byl blíž svým zamilovaným horám... Lékaři, kteří muže ve velmi vážném zdravotním stavu hospitalizovali, tvrdí, že ještě nikdy nepoznali tak rozhodného a statečného mladého člověka. "Byl silně dehydrovaný a ztratil spoustu krve. Ránu jsme vyčistili, ale ruku již zachránit nešlo, ačkoli nám pak horolezci amutovanou končetinu přivezli," říkají. Horolezec projevil amputací vlastní paže nezvyklou dávku odvahy, ale i otrlosti. V situaci, ve které se ocitl, už ale neměl na vybranou. Silný pud sebezáchovy mají také krysy, které si při chycení do pastí neváhají ukousnout nejen ocas, ale i nohu. "Muselo jít o mimořádně silnou osobnost se silnou vůlí,? dodává i primář Centra pro léčbu bolesti v pražské nemocnici v Motole Jiří Kozák. Lidé i zvířata jsou totiž vybaveni přirozeným pudem sebezáchovy a ruku na sebe nevztáhnou. Tato psychická bariéra je narušená pouze u sebevrahů, jejichž chování je patologické. Totéž platí pro pokusy o sebepoškození. "Že by si někdo záměrně uřízl prst, ruku, nos či ucho, za posledních 15 let nepamatuju," tvrdí mluvčí Zdravotnické záchranné služby v Praze Jan Škoula. Nejčastějším způsobem sebepoškození je pořezání, což zkoušejí hlavně drogově závislí. "Je to v důsledku změněných stavů vědomí,? vysvětluje Kozák. O tom, co se přesně Ralstonovi stalo, se můžeme jen dohadovat. Je možné, že změněným stavem vědomí trpěl v důsledku vyčerpání a žízně i onen horolezec. Při amputaci mohl řezat do živého, možná, že pod balvanem hýbal i prsty. Anebo již ruka začala odumírat? To by alespoň znamenalo, že při zákroku tolik netrpěl. Ruka také mohla být znecitlivěná jen částečně. Přeřízl-li si paži pod loktem, musel však překonat dvě kosti. Možné je ale i to, že je měl už zlomené. Nicméně s použitím kapesního nože nebyl zákrok jednoduchý a muž musel trpět šílenou bolestí. Jedno je však jisté: záchranil si život! Amputace v medicíně Ani v dnešní medicíně není amputace nijak zvláštním jevem, i když s jejím pokrokem těchto výkonů stále ubývá. Vyvažují to stále lepší a účinnější léky a efektivnější léčebné postupy. "Asi vůbec nejčastějším důvodem k amputaci končetiny, většinou dolní, je pokročilá cukrovka,? tvrdí Kozák. Důvodem k odnětí nohy či ruky jsou také těžké cévní změny nebo chronické záněty, které se již nedají léčit. Pokud je končetina téměř nefukční a pacient trpí, není co řešit. A co se pak s amputovanými končetinami děje? Končí mezi biologickým odpadem v nemocničních spalovnách. Zvláštní kapitolou jsou fantómové pocity a bolesti, které se vyskytují nejen po odnětí končetin, ale výjimečně i po ablaci prsu, vytržení zubu a vzácně i po vyoperování vnitřního orgánu. Zatímco fantómové pocity problémy nezpůsobují, u bolestí je to jinak. Ty totiž mohou být tak urputné, že je nutné podávat i opioidy. Fantómové bolesti zatím do detailu vysvětleny nebyly, ale zřejmě souvisejí s projekcí jednotlivých tělesných částí v mozku. Mozek ztrátu orgánu prostě nezaznamená. "Stává se například, že pacient, kterému byla amputovaná paže nad loktem, popisuje, že mu bolest vystřeluje do ukazováčku,? říká primář Kozák. Co pak s tím? Nabízí se celá řada léčebných metod od akupunktury a psychoterapie až po podávání morfinu. Amputování končetiny má však své přísné zákonitosti. Tkáně je nutné rozrušit co nejšetrněji a dávat pozor na přerušení nervů, aby na jejich zakončeních nevznikaly výrůstky a nezpůsobovaly bolest. Končetiny se nejčastěji amputují nad kloubem či pod ním tak, aby se z funkční tkáně uchovalo co nejvíc. Aby pak bylo možné na pahýl použít vhodnou protézu, na jeho zakončení se našívá lalok tkáně. Výkon trvá zhruba hodinu a zvládnou ho na každé chirurgii. Mladí lidé přicházejí o končetiny nikoliv v důsledku vážných nemocí, ale hlavně úrazů při výbuchu trhavin či autonehodách. Když člověk přijde při úrazu o nohu, nemusí vždy vykrvácet. "Někdy dojde k obranné reakci, kdy se vytvoří krevní sraženina a cévy se reaktivně stáhnou, takže postižený přežije,? dozvídáme se. Amputace jako trest Zatímco v západní humánní medicíně se lékaři snaží »řezat« co nejmíň, v islámských zemích se s tím nepářou. Naopak. Odnětí ruky tu je podle zákoníku šaría běžným trestem pro zloděje. Tímto zákoníkem se řídí v Afghánistánu, Saúdské Arábii, Súdánu a Íránu. Krádeže jsou trestány useknutím končetiny, kterou bylo »konáno zlo«. Amputace mečem se přitom odehrávají veřejně, nějčastěji v centru měst nebo na stadiónu, a přihlížejí jim desítky tisíc lidí. Pokud mají zločinci štěstí, chirurgové povolaní ministerstvem zdravotnictví jim předtím vpraví utišující injekci. Lehčí přečiny, jako cizoložství nebo nošení málo zakrývajícího oděvu, bývají trestány mrskáním nebo kamenováním. Velkému zájmu veřejnosti se těší i popravy vrahů či jiných násilníků. »Specialitou« je tzv. křížová amputace, kdy se provinilci současně utne pravá ruka a levá noha. Odpadlictví od islámu a požití alkoholu se trestají bičováním. Západní organizace pro lidská práva tyto způsoby boje se zločinností odsuzují, ale nic proti nim nezmůžou. "Musí to být šok,? tvrdí Kozák. "Dát »na špalek« zdravou ruku je úplně něco jiného než přijít v nemocnici o nohu, která vám neslouží a bolí,? dodává. Účelem krutých trestů je však právě nejen bolest, ale i psychické trauma. Časté amputace také provázely válku v Iráku a kvůli nedostatku léků se při nich používala jen slabá anestetika. V extrémních podmíkách, tedy při jakékoliv válce, jsou amputace nejrychlejším a nejspolehlivějším řešením. Válka v Iráku byla opravdu krutá - válečným dezertérům bylo totiž uřezáváno ucho. Podobné trofeje provázely války hlavně ve středověku. Kuriozity Když se řekne amputace, nelze také nevzpomenout Vincenta van Gogha, který sám sebe připravil o ucho, nebo slavného boxera Tysona, který při jednom z turnajů ukousl část boltce svému soupeři, načež byl diskvalifikován. Novozélanďan Clint Hallam (52) se zase stal prvním mužem, kterému tým odborníků pod vedením Jeana Michela Dubernarda před pár lety transplantoval ruku cizí. O tu svoji přišel při práci s pilou. Lékaři mu ji přišili zpět, ale byla bez citu a nemohl s ní hýbat. Po letech se lékaři rozhodli přikročit k průkopnické transplantaci. Byla považována za úspěšnou, protože cit do rukou se poté muži vrátil. Přesto však po nějaké době prohlásil, že se s rukou necítí být duševně spojen, a chtěl, aby mu cizí ruku odoperovali. Neuběhl však ani rok a lékaře žádal, aby mu ruku, byť cizí, přišili zpět. Zdá se ale, že nyní má už smůlu. Francouzská vláda totiž mezitím rozhodla, že transplantace lze provádět pouze z důvodu záchrany lidského života. Naším téměř národním hrdinou se stal Robert Kypěna z Prahy (37), kterému v létě roku 2000 na chirurgii v pražské nemocnici na Bulovce odňali celou dolní polovinu těla, tedy nejen nohy, ale i pánev. Robert měl od dětství ochrnuté obě nohy a chronický zánět měkkých částí a kostí ho nejméně deset let před zákrokem přiváděl každý rok na několik měsíců do nemocnice. Když dostal akutní otravu, bylo nutné radikální řešení. U nás byl takový zákrok proveden vůbce poprvé. Horní polovinu těla má Robert od té doby zavěšenou ve speciální skořepině a pohybuje se pomocí elektrického vozíku. Je šťastný, že mu lékaři zachránili život. Sexuální zvrácenost Je to k nevíře, ale chybějící ruka nebo noha může být pro někoho velmi vzrušující. Zmrzačené tělo je prostě jiné než tělo zdravých lidí s dvěma rukama a nohama a může sexuálně vzrušovat. "Je to vlastně fetišismus,? vysvětluje sexuolog Ondřej Trojan. Záliba v lidech, kterým něco schází, není pravděpodobně nijak odlišná od obdivu těch, kterým naopak něco přebývá, například žen s enormně velkými prsy. "Většinu z fetišistů vzrušují obrovská prsa, ale jiné vybudí třeba pohled na chodidlo, spodní prádlo, nebo člověka bez ruky. Vlohy jsou pravděpodobně vrozené,? dodává sexuolog. O tomto druhu sexuality byl natočen i film Boxing Helena. Šílený chirurg se v něm natolik zamiluje do své vyvolené, že ve snaze si ji udržet pouze pro sebe, ji postupně zbaví všech končetin. Slavní »amputovaní« * Heather Mills (35), modelka Patřila ke špičkovým britským modelkám, pak však přišla při dopravní nehodě o nohu. Nevzdala se však a do světa módy se vrátila. Jako modelka a také jako návrhářka. Navíc se začala věnovat charitativní činnosti ve prospěch obětí nášlapných min. V roce 1999 se seznámila s členem legendárních Beatles, zpěvákem Paulem McCartneyem. Loni v létě se vzali v kapli irského zámku Leslie. * Lou Fanánek Hagen (36), zpěvák Ke svému úrazu přišel ve dvaceti letech, kdy ho přejel vlak. "Ujelo mi to nohu v pravém lýtku. Měl jsem na těle asi 103 stehů a posunutej mozek. Když jsem se po třech dnech probral, byla amputovaná noha vlastně prkotina,? vzpomíná Fanánek. Dnes už je prý na chůzi s protézou zvyklý, trápí ho však stejně jako většinu lidí s tímto handicapem ekzémy, které se dělají v místech, kde se stýká protéza s tělem. "Tenhle malér byl pecka, ale pozitivní. Do té doby jsem byl zoufalej, ničemnej, zbytečnej. Najednou se mi rozsvítilo a hodnoty se samy od sebe srovnaly,? dodává zpěvák, otec tří synů.