Osm kilometrů tam a zase zpět na tříkolce.
Řidiči, kteří ho míjejí, se nevěřícně otáčejí. Lidem naskakuje husí kůže, když ho vidí. On tvrdí, že mu zima není. „Jezdím tak do práce čtvrtý rok. Postupně jsem sundával oblečení. Otužuju se. Zima mi opravdu není, i když je dnes největší mráz, co jsem zažil. Ráno bylo minus 18 st. C. Ale nemám strach, že po dnešku ulehnu,“ řekl, když po půlhodině dorazil na náměstí v Ostrohu. Tělo měl od mrazu červené, z očí mu tekly slzy, ale usmíval se.
„Nikdy jsem nemarodil. Nevím, co je to horečka a léky,“ pokračoval muž, který žije sám a hádali byste mu nejméně o 10 let méně.
Po tomto cyklistickém výkonu si doma nedává ani teplou sprchu. Jen horký čaj s citronem. „Nekouřím, nepiju, jím hodně ryby, mléčné výrobky. Masa málo. Nepiju žádné minerálky. Jen čaj a bílou kávu. V práci jsem lidem pro smích. Ale je to můj životní styl. Chtěl bych, aby víc lidí sportovalo a otužovalo se,“ vysvětlil své počínání Ota, jehož dalším koníčkem jsou šachy. Hraje je závodně.
Místní se na něj dívají tak trochu jako na exota. „Je asi horkokrevný, nechápu to,“ řekl starší muž.
„Je spíš samotář a takový zvláštní. V létě jezdívá v tričku a teď jen tak,“ konstatovala Otova mladá spolupracovnice.
Přidat názor
zhlédlo 
