Jiří Nečekal byl loni na konci února spolu s dalšími třemi fotografy na expedici u řeky Grumeti v oblasti Lobo ve střední Africe. Tehdy bylo několik lidí svědky unikátního boje krokodýla s hrochy. Zatímco fotografie Václava Šilhy se dostala do novin po celém světě, ty od Jiřího Nečekala, Jarmily Dubcové a Vlada Bizika zůstaly zatím neuveřejněny. „Všichni čtyři máme takřka totožné fotky, stáli jsme tak dva metry od sebe, takže se jen trochu liší úhel,“ vysvětluje Jiří Nečekal.
Jeden únorový večer se všichni tři dostali k řece nedaleko téměř dvousethlavého stáda hrochů, ale protože bylo nevalné počasí, rozhodli se s focením počkat až do rána. „Po ránu bývá hezky a i hroši jsou mnohem aktivnější a hravější,“ vysvětluje Jiří Nečekal důvody. Ráno v hroším jezírku bylo přes dvě stě hrochů, včetně mnoha mláďat. Asi půl hodiny si všichni fotili hrající si hrochy a když už se chystali odejít, spatřili na zádech hrochů krokodýla. „Nevím, co ho to napadlo, přelézat přes řeku po hroších hřbetech. Nejspíš neměl jak jinak se přes řeku dostat,“ zamýšlí se.
Krokodýlovi se tahle zkratka krutě nevyplatila. Hroši, kteří umějí být velmi agresivní, se totiž začali bát o svá mláďata a na krokodýla zaútočili. „Stáli jsme tam všichni čtyři jen kousek od sebe a zběsile fotili. Takováhle situace se totiž opravdu nevidí často. Hroši mu drtili svými zuby krk, nohy,…“ vypráví horlivě. A ještě aby ne. Tato fotografie totiž obletěla svět, i když s podpisem jeho kolegy Václava Šilhy. „Potkali jsme tam i japonského kameramana z přírodovědného kanálu. Když viděl naše fotky, rozbrečel se. On tam na jakoukoliv akci čekal deset dní v šíleném smradu hrošího stáda a nakonec ji prošvihl. My jsme přijeli a hned druhý den ráno tohle,“ dodává Jiří.
Přidat názor
zhlédlo 
