7:30 Do dolu jim volá nemocniční sestra a budí je slovy: „Vstávejte, lenoši! Máte spoustu práce!“ Horníci ji nazývají svým „andělem“.
8:00 Je jim poslána snídaně. Ta obsahuje mléko, vodu, čaj, jogurt, ovoce a sýr. Strava je koncipována tak, aby zavalení muži nemuseli tak často na záchod. Latrínu mají šest set metrů od tábora.
9:00 Začíná se pracovat. Muži jsou rozděleni do několika týmů. Jedna skupina se stará o lékařské prohlídky a rozděluje léky, další je zodpovědná za sondování. Třetí oddíl instaluje novou techniku. Skupiny nikdy nepracují všechny zároveň. Každý by měl pracovat osm hodin denně, aby měl i volno a čas na spánek.
10:00 Horníci si měří tlak, potom pokračují v práci. Mají pauzy na modlitby a cvičení.
12:00 Další lékařská prohlídka.
13:00 Obědvá se. Odborníci z NASA určují výběr jídla, aby muži, kteří jsou příliš tlustí, zhubli do doby, než budou vysvobozeni. Musí totiž prolézt dírou, která bude široká jen šedesát šest centimetrů.
Manželky a milenky zavalených horníků válčí u dolu
Chilští zavalení horníci musí řešit i jiné problémy, než ty, které se jim naskýtají v sedm set metrové hloubce pod zemí. V táboře Esperanza (Naděje),…celý článek
15:00 Přišel čas, kdy mají dvě hodiny na telefonáty s rodinami či psychologem.
17:00 Muži mohou poslat dopisy příbuzným. Na oplátku i jim v tuto dobu chodí pošta. Tu všechnu pročítají psychologové, aby se k nim nedostaly nějaké informace, které by mohly například vyvolat paniku.
18:00 Až po hodině se pošta od horníků dostane na povrch.
19:00 Podle toho, v jakém týmu muž pracuje, má nyní volno. Horníci už dostali různé herní konzole, minitelevize, MP3 přehrávače a hrací karty.
20:00 Večeře.
22:30 Do dolu jim zavolá jejich „anděl“ a popřeje jim dobrou noc: „Zhasnout světla a spát! Čtyři nebo pět mužů hlídkuje.
Dcera zasypného horníka: Tatínku, moc mi chybíš!
Už čtyři týdny vytrvale doufá, že se jí tatínek vrátí brzy domů. To se ale Scarlette Sepúlveda ještě načeká. Její otec Mario je totiž jedním z třiatřiceti…celý článek
Dětem se stýská a mají strach
Některé děti jsou příliš malé, aby pochopily, že je jejich tatínek, strýček nebo dědeček uvězněn v sedmisetmetrové šachtě. Všechny si ale dobře uvědomují, že něco není v pořádku. Německý server Bild.de uveřejnil zpovědi tří dětí, které se svěřily, jak se vyrovnávají s tragédií, která potkala jejich příbuzné.
Paloma (7, neteř Joseho Ojedy): „Vím, že je můj strejda dole. Ale pomáhám mu. Maluji mu obrázky dolu. Doufám, že se má dobře a že bude brzy vysvobozen. Hodně se za něj modlíme.“ Dívka neví, že její strýček bude v dole ještě hodně dlouho. Ve škole má vzhledem k neštěstí, které postihlo její rodinu, volno.
Christopher (6, synovec Carlose Burguena): „Je tu nuda. Už chci, aby se strejda vrátil. S ním je vždycky skvělá zábava. Předtím jsem se bál, že už se nevrátí, ale teď vím, že žije. Tehdy mi máma řekla, že mohu plakat, tak jsem plakal.“
Bryan (7, vnuk Estebana Rojase): „Dědeček je můj hrdina. Slyšel jsem, když přišli mámě oznámit, že se stalo to neštěstí. Musela plakat. A já taky.“
Přidat názor
zhlédlo 
