Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek slaví Marek, zítra Oto
Oblačno, déšť se sněhem 9°C

Skluzavka smrti: Jak se žije na pokraji propasti?

Autor: František Prachař - 
26. července 2009
05:00

Muselo to být hrůzné. Sesuv více než dvou milionů kubíků půdy do hloubky kolem sto padesáti metrů trval necelých deset vteřin. Ale ti obyvatelé německé obce Nachtersted, kteří ho slyšeli, na něj prý nikdy nezapomenou.

Děs a strach cítí ještě dnes, když na přesně týden starou katastrofu vzpomínají.

Nachterstedt nemá víc než tři tisíce obyvatel a dnes už je vlastně částí sousedního města Hoym. Už dvanáct let se tady do hlubokého kráteru po povrchovém dolu na hnědé uhlí stahovala voda. Vzniklo jezero Concordia, zhruba čtyři krát tři kilometry vodní plochy. To se mělo spojit s dalším zaplavovaným dolem – místem sesuvu – do areálu vodních radovánek Seeland.

Hrozí další sesuvy

Katastrofa všechny plány oddálila o mnoho let, možná, že navždy. Přišla minulou neděli časně ráno. „Připomnělo mi to moji vojnu,“ popsal své pocity zhruba šedesátiletý Jorgen, „připadalo mi, že jsem na nějakém cvičení. Dunělo to přesně tak, jako když útočí tanková divize, až šel mráz po zádech. Sirény záchranářů mě pak dokonale probudily.“

Hasiči, záchranka i policie byli na místě takřka okamžitě. Dva domy a vyhlídková terasa na jezero zmizely po stopadesátimetrovém skluzu hluboko pod vodou. Přesněji – to, co z nich zůstalo. Svah, kam dosud slanili pouze pečlivě vybraní profesionální záchranáři, je stále poset troskami.

Třem lidem v tu noc pomoci nebylo. Ilka K. (48), její muž Peter (51) a soused Thomas N. (51) zemřeli nejspíš velice rychle, ve spánku a podle koordinátora zemských záchranářů Saska-Anhaltska Tommiho Mansfelda (26) si možná ani neuvědomili, co se děje. „Ta oblast je stále mimořádně nebezpečná, nikdo neví, k čemu tam může dojít,“ pokrčil rameny, když odmítl reportérům Nedělního Blesku umožnit vstup na místo katastrofy.

Co bude dál?

Všude kolem Nachterstedtu se těžilo hnědé uhlí, už od roku 1828. Nikdo neví, kde všude jsou pod zemí štoly a co se tam děje. Prosakuje do nich spodní voda? Dochází tam k závalům nebo k erodování podloží? Pracuje podzemí?

Podle Christiane Brümmannové z Geologického zemského úřadu Saska-Anhaltska je třeba zachovat velkou opatrnost. „Další sesuvy vyloučit nelze,“ říká. Ostatně, zdejší úřady z této možnosti vycházejí už řadu let. Celé jezero Concordia je totiž obehnáno drátěným plotem s varovnými tabulkami, zakazujícími vstup na břeh. Největším problémem místa jsou totiž podle všeho navážky hlušiny, lemující jezero. Ohromné haldy vytěžené zeminy stále pracují, i proto se kolem sesuvu objevily nové trhliny v půdě.

Lidé se pořád bojí

Gerhard Jost z důlního úřadu Saska-Anhaltska soudí, že potrvá nejméně měsíc, než se situace uklidní. „Nemyslím si, že by se tam lidé mohli někdy vrátit,“ řekl o zhruba čtyřiceti evakuovaných z osmi domů, stojících v sousedství kráteru. Ti teď nocují v penzionech a hotelech v Hoymu, jsou stále v šoku, s novináři hovořit nechtějí a žádosti o fotografování odmítají.

Ingrid Hoffmannová z nedalekého Ascherlebenu se fotografovat také nechtěla. Má mezi evakuovanými sestru. Marně jí nabízela ubytování u sebe doma, a tak za ní alespoň jezdí, podívat se, jak na tom je. „Ona pořád doufá, že se vrátí zpátky a ostatní jsou na tom taky tak.“ Podotýká, že se všichni zároveň návratu bojí, ale pouto k místu, kde mnozí prožili celý svůj život, je silnější. „Jenomže tam už nikoho nepustí, a co bude dál, nikdo neví.“

Mrtvých už bylo dost

Nejen kráter po sesuvu, ale celé jezero Concordia na těch nejnebezpečnějších místech je skutečně neprodyšně uzavřeno. Policejní hlídkové vozy stojí pár desítek metrů od sebe a k vodě neproklouzne ani myš. „Dál nesmíte,“ říká lámanou angličtinou policista, kterého jsme se pokusili obměkčit poukázáním na dlouhou cestu z Prahy do Nachterstedtu. „Mrtvých už bylo dost, co když se to zase utrhne!“

Objížďka jezera není složitá ani dlouhá. Kolem voní dozrávající pšenice a netknutá vysoká tráva na oplocených březích napovídá, že Němci opravdu respektují tabulky s varováním a k vodě nechodí. Jedinou výjimkou, kam se smí, je zárodek loděnice. Ten leží přímo naproti místu, kde došlo k sesuvu.

Jsou to dobré čtyři kilometry, ale obří jizvu na vykousnutém svahu vidět je. Kousek od zakotvených plachetnic ještě spočívá částí svého trupu na souši malý výletní parníček s hrdým názvem Seealandperle. „Lidé říkají, že když to spadlo do jezera, udělala se vlna skoro dva metry vysoká a tu loď to vyneslo na břeh,“ říká postarší výběrčí peněz na nedalekém a prázdném parkovišti. „Musela to být pořádná šlupka, ještě že jsem tu tehdy nebyla.“ Tři mrtví takové štěstí neměli...

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi