Kouzelník Robert Fox: Zná fígle slavného Copperfielda

Robert už jako malý kluk prohlašoval, že z něj jednou bude opravdový kouzelník. Jako šestiletý přesvědčoval rodiče, aby jej přihlásili do kouzelnického kroužku.

„Jenže v tom kroužku nám řekli, že jsem moc malý a že se ozvou, až vyrostu. Cestou domů jsem se maminky ptal, jak se můžou ozvat, když si nevzali číslo. Řekla mi, že jsou to kouzelníci, takže to třeba nějak dokážou. No, nedokázali,“ vysvětluje se smíchem. Nakonec si kouzla začal vymýšlet sám. Už ve druhé třídě je předváděl spolužákům.

Kouzelník z Bostonu

Jako střední školu vystudoval hotelovku v Brně. „Největší školou kouzel je život,“ přiznává. Ve dvaceti letech odjel do amerického Bostonu, kde rok působil jako jediný cizinec v divadle s nejdelší kouzelnickou tradicí na světě. „Tam jsem se naučil opravdu spoustu zajímavých věcí,“ říká.

Po návratu z Bostonu pracoval jako personalista. „Personalistika je stejně jako moje kouzla hodně o psychologii, musel jsem lidi co nejlépe prokouknout, abych věděl, jestli je k zaměstnavateli poslat nebo ne,“ říká Robert. Postupně ale přišel na to, že dělat dál obě povolání současně už nejde, a rozhodl se proto, co chtěl vždycky dělat. Ostatně, za těch jedenáct let, co je zpátky v Česku, hostoval v mnoha zemích včetně Anglie, Lucemburska, Švédska, Malajsie, Číny, Kanady.

"Někdo říká kouzelník, někdo iluzionista, mně je to jedno. Iluze je někdy víc než realita. Když se vám zdá sen, což je také část iluze, tak mnohdy ovlivní váš život na několik týdnů, někdy i roků nebo déle," vysvětluje mág.

Není zrovna levný...

Robert se svojí agenturou chystá především programy na různé společenské večery, firemní akce, pomáhá propagovat různé výrobky. „Kolik si za takový program říkám, vám neprozradím. Nejsem sice nejlevnější, ale zase iluze, které mí hosté zažijí, v nich zůstávají na dlouhou dobu. I díky tomu předvádíme pro firmy většinou opakovaně,“ pokračuje ve vypravování.

Uživit se kouzlením totiž pro něj není problém. Co ho jako kouzelníka ale baví nejvíc? „Když dělám experimenty pro psychology, matematiky či personální manažery. Ti jsou přesvědčeni, že se nenechají za žádných okolností ovlivnit. Přitom právě s nimi mé iluze fungují nejlépe. Jejich matematická logika to prostě nezvládá. Všechny mé experimenty jsou ale především o zábavě,“ směje se.

Kdo chce věřit, uvěří

Robert se nepřiklání ani k jednomu z pojmenování iluze či kouzlo. „Předvádím od každého něco. Dělám věci, které jsou založeny na zručnosti prstů, další část na psychologii, že člověk, který stojí přede mnou udělá to, co chci já, ikdyž je přesvědčen, že učinil svobodnou volbu,“ říká.

Další část experimentů si ani on sám prý nedokáže vysvětlit, ale fungují, což je prý hlavní. Když se to vše propojí, tak by měla být vysledkem především zábava. „Kdo chce věřit, uvěří. Kdo ne, pořád hledá nějaké vysvětlení. Je to jako ve všedním životě. Jeden inženýr dokonce poslal na rozbor jednu zkroucenou lžíci do klubíčka, tak se možná i já dozvím, co na to říkají odborníci metalurgové,“ říká potutelně. Všechny jeho kousky jsou totiž hlavně o psychologii.

Jak dlouho svoje kouzla připravuje?

Ten možná nejznámější s dálniční známkou (viz box) prý chystal dva roky. „Vznik kouzel bych přirovnal k tomu, jak vznikají básně nebo scénáře,“ pokračuje. Nejvíc se totiž Robert snaží inspirovat prostředím, které je kolem něj. Když ho něco napadne, tak už se jen snaží vymyslet, jak to provést. „My tady známe jenom Copperfielda, ale ve světě je spousta dalších iluzionistů, kteří dělají rozdílnější styl,“ vysvětluje, proč se nezamyká do řetězů a nemizí ve vodopádech jako slavný mág.

Ostatně, jak sám přiznává, principy těchto Copperfieldových kouzel zná. „Neptejte se mě ale, jak to dělá. To je jako byste se někoho zeptali, jak se staví Národní divadlo,“ směje se. „Já se divákům snažím ukázat, že kouzlo jde předvést s čímkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Proto vyrážím s Českou televizí do ulic. Aby lidé viděli, že kouzlo není o upravené rekvizitě, speciálních projektorech a místnostech, ale vždy o spojení mě a člověka, kterého potkám,“ uzavírá.

Naučte se kouzlit

MODRÁ KARTA

Robert před vámi vloží do červeného balíčku karet jednu zcela rozdílnou kartu. Ze zadní strany modrou. Z přední strany vám ji ale záměrně neukáže. Potom s vámi chvíli hovoří a vy máte najednou jmenovat zcela náhodnou kartu, která vás napadne. K vašemu údivu je to právě na modrá karta, kterou Robert do balíčku vložil. Zázrak? Ne, v tohle případě se jedná o psychologickou hru, do které jste se byť nevědomky sami zapojili.

NEJZNÁMĚJŠÍ ROBERTŮV TRIK: Dálniční známka

Z předního skla auta sundá zevnitř nalepenou dálniční známku. Prostě ruce přiloží na sklo, začne se mu z pod nich kouřit a známka je venku. Tu dá kolemjdoucím do ruky, aby vyzkoušeli, že je pravá. Následně ji nalepí opět na vnitřní stranu skla, jako by se nechumelilo.