Když se žena po dvou měsících vrátila z nemocnice, čekaly na ni jen ohořelé stěny. Přesto se rozhodla domek opravit. A přes vysoký věk se jí to daří!
Mnozí místní nad její snahou kroutí hlavou. „Proč to dělá, když neví, jak dlouho tu bude,“ zaznělo dokonce z úst jednoho muže. „Ať si myslí kdo chce, co chce. Já chci dožít ve vlastním, a to mě psychicky drží nad vodou,“ vysvětlila rázně důvod svého úsilí paní Josefa. Renovace domu, na kterém shořela i střecha, se zdála i redaktorce Blesku, která sleduje příběh od počátku, téměř nemožná. Ale seniorka to dokázala! Stavení už zase vypadá k světu.
Listopad 2009 - Když se loni Josefa Sedlářová vrátila po požáru po dvou měsících z nemocnice, našla domek totálně poničený
1/9
„Látám vše z důchodu, který činí osm a půl tisíce, a z peněz, které jsem dostala od pojišťovny,“ vysvětlila. Dopustit nedá na otce a syna Křižkovy, kteří jí udělali střechu. Pochválila i zedníka Sedláře s jeho dvěma pomocníky. Zato další řemeslník seniorku připravil o třicet tisíc. Nyní jí musí peníze splácet. „Zatím mi dal asi jen dva tisíce,“ smutně konstatovala žena. „Ale jinak mě těší každá nová maličkost. Mám střechu, nové hlavní dveře, okna, fasádu a vnitřní omítky. Čekám na zapojení elektřiny,“ řekla už radostněji.
Nezahálí ani chviličku
Uklízí, vybílila místnost a chodbu, v týdnu natírala zárubně dveří. Dodělávek je ale ještě hodně. „Je to složité. Nemám peníze na kachlíky do koupelny s WC. Také jsem bez nábytku. Z toho mála peněz to všechno najednou prostě nejde. Ale přesto všechno bych se chtěla na podzim nastěhovat,“ svěřila se Sedlářová, která zatím bydlí v místním kempu. Blesk nyní dojednává pomoc pro důchodkyni s občanským sdružením Samari.
Přidat názor
zhlédlo 
