Většina účastníků setkání na otřesný zážitek těžko vzpomínala. „Nemám žádné vzpomínky. Mám výpadek paměti a to, co tady dnes vidím, je pro mě nové,“ svěřil se student Jan Bulušek (19), který ve vlaku přišel o obě nohy. A slova nenacházela ani rodina Mikulova, která při nehodě přišla o syna Rostislava (†34). „Pořád to bolí,“ řekl jeho bratr Miroslav.

Co o nehodě po roce říká strojvůdce vlaku smrti? Čtěte ZDE!

Slzy si otírala i nejstatečnější žena z vlaku, zdravotní sestra Naďa Tomčíková ze Svitav. Sama byla zraněná a jako první začala pomáhat spolucestujícím. Jediný, kdo se usmíval, byl Arnošt Lacko z Karviné. Ten vloni cestoval ve vlaku s přítelkyní na umělé oplodnění do Olomouce. Oba byli zraněni. Lacko dodnes necítí část ruky. „Dnes už jsme manželé a před šesti dny se nám narodila dcera,“ svěřil se Lacko.

Fotogalerie

předchozí

další

Základní kámen pomíku, který bude neštěstí připomínat

1/6

Strojvedoucí Jiří Šindelář (56) ze Stránčic u Prahy., který soupravu EuroCity osudný den vezl, do Studénky přijel od té doby poprvé. „Vidím to jako včera. Těch pár vteřin před srážkou. Ty okamžiky se z hlavy vymazat nedají,“ vyprávěl a těžce hledal slova. Na setkání původně přijet nechtěl.

„Jsem ale rád, že jsem to překonal. Ještě mi ale pořád buší srdce,“ přiznal Šindelář, za kterým každý chodil a děkoval mu, že situaci na trati tak dobře zvládnul. „Děkujeme vám za naše životy,“ přišla za strojvedoucím skupinka pěti mužů. „Dneska díky vám slavíme druhé narozeniny,“ pronesl Marek Rostislav (35). „Dělal jsem jen svou práci,“ odvětil skromně Šindelář, který je stále na nemocenské. „Pořád beru antidepresiva. Psychika, potřebná pro práci strojvedoucího, je pryč,“ přiznal muž a dal svolení, že nový most přes trať ve Studénce může nést jeho jméno.