Uplynulo 130 let od požáru: Co o Národním divadle nevíte

Autor: Hana Höschlová -

11. srpna 2011

•

07:21

Pražské Národní divadlo má letos dvojité výročí. Slaví 130 let od otevření a také od vyhoření. V červnu 1881 zde poprvé zazněla Smetanova Libuše, 12. srpna pak Zlatá kaplička kvůli neopatrnosti klempířů, kteří ještě pracovali na střeše, vyhořela. Diváky poté divadlo přivítalo znovu v roce 1883.

Blesk zjistil, jaká tajemství tato Mekka českých herců ukrývá. Proč v prezidentské lóži nechtěly první dámy sedět, co pil v rekvizitárně Josef Kemr (†72) a co je napsáno a hlavně proč na rubu Hynaisovy opony? Obětavou růvodkyní Blesku byla Marie Hradecká, která za dvacet let, co v ND pracuje, zná divadlo jako své boty.

Prezidentská (královská) lóže měla původně být v centrální části balkonu,

ale v průběhu stavby byla umístěna napravo po straně. Je z ní špatně vidět na jeviště, a protože je nad orchestrem přímo nad tympány, není tu ani slyšet. Hlavním účelem totiž je, aby hlava státu byla vidět, ne aby viděla. První dámy proto raději chodily do divadla samy, aby mohly sedět na výhodnějších místech.

Podpisy zesnulých umělců, které se při pietních aktech zavěšují nad rakve s ostatky, zaměstnanci divadla nevyhazují. Umísťují si je do portálů, kam ovšem diváci nevidí. Blesk tak našel parafy například Vlasty Fabianové, Jiřího Sováka a Františka Filipovského.

Nejstarším zaměstnancem ND je Ludmila Koblížková (85). Vůbec na svůj věk

nevypadá, a tak mnozí diváci ani netuší, kolik let je milé uvaděčce, která jim ukáže jejich sedadlo. „Celý život jsem chodila po divadlech, mám ráda lidi i herce. Zejména Ivu Janžurovou a Františka Němce, ale i ty mladší,“ svěřila paní Koblížková Blesku.

osef Kemr (†72), který nechal udělat z rodinného zlata šrouby do krovů divadla, pil rád fernet s tonikem půl na půl. Nápoji říkal BMW – bavorák – a když měl mimořádně dobrou náladu, poroučel si BMW s metalízou, což v překladu znamenalo více fernetu než toniku.

Oponu od Vojtěcha Hynaise znají všichni. Ví se, že znaky měst v dolním lemu Hynaisovi předkreslil Mikoláš Aleš, ale nikdo z diváků neví, jaký vzkaz je z druhé strany. V roce 1921 tam člen jevištního personálu

napsal Klobouk dolů! Ale není to myšleno jako pocta hercům. Technika štvalo, že režisér, nejspíš Karel H. Hilar, na jevišti chodil v klobouku a nectil tak tradici, že se na jevišti ND smeká.

Trigy se na střechu Národního divadla umisťovaly přesně před sto lety. Model původních při požáru propadl střechou a shořel, současné byly osazeny v roce 1911. Při průzkumu před opravami v roce 2000 byly v útrobách jednoho z koní nalezeny dokumenty a fotky z let 1940 a 1966.

Radovan Lukavský (†88) měl zvláštní libůstku. Jinak

pečlivý a precizní herec nikdy na představení nechodil s časovým předstihem, ale až úplně na poslední chvíli. Když pak náhodou v roztržitosti o stanici přejel, musel v potu tváře dobíhat a divadlo pak začínalo o několik minut později.

nd | Blesk

Nejstaršími členy Národního divadla jsou Luba Skořepová (87) a Miloš Nesvadba (86). Oba shodně nastoupili do naší přední scény v roce 1948. „Dodnes vzpomínám na setkání s Ladislavem Peškem, Zdeňkem Štěpánkem a Karlem Högerem,“ říká herečka. A Nesvadba: „Celý život jsem dělil mezi dvě lásky, divadlo a malování,“ říká.

Národ sobě

nd | Blesk

Dne 12. srpna 1881, pouhých několik týdnů po otevření divadla, zachvátil střechu ničivý požár. Ačkoliv byl oheň odhalen brzy, shodou mnoha nešťastných náhod nebyl boj s živlem natolik účinný, aby se zabránilo katastrofě. Shořelo celé jeviště, hlediště, strop a střecha. Před ohněm se podařilo zachránit vybavení a výzdobu prezidentského traktu a hlavního foyeru, zkáze unikla divadelní kancelář, archiv, knihovna a šatna směrem k Vltavě.

Témata: