Nejmladší manažer ČR: Zkrachoval, ale jede dál...

„Určitě to budu dělat dál, jenom budu opatrnější a nic nepodcením,“ říká Suchánek, který už dokázal pomoci řadě hendikepovaných lidí.

Nejmladší manažer, který dělá v Česku charitu, po počátečních úspěších tvrdě narazil. Robin Suchánek (17) z Kopřivnice myslel, že na koncert, který připravil, přijde 15. května alespoň pět tisíc lidí. Přišlo jich třicet. Zůstal dluh čtvrt milionu a pocit hořkosti.

Vyhlíží velmi mladistvě, připomíná spíš vzrostlejšího žáka poslední třídy základní školy. Ale první dojem klame. Budoucí automechanik z Kopřivnice to má v hlavě velmi dobře srovnané. Od svých dvanácti let tvrdí, že jednou bude ředitelem velké umělecké agentury a manažerem hvězd. Vlastně jím už téměř je! A dopracoval se k tomu sám!

Dětský zákonodárce Robin Suchánek se do »velké politiky« dostal na kopřivnické základní škole Emila Zátopka. Hodně mu tehdy pomohl jeho učitel Jan Mužík. Díky němu byl vybrán do městského dětského zastupitelstva, kde se svými vrstevníky »jako« řešili, co všechno by Kopřivnice potřebovala a jak na to.

Po tomhle předkole postoupil Robin do (rovněž dětského) krajského zastupitelstva v Ostravě. „Tam jsem byl spolu s ostatními na charitativním koncertě. Úplně mě vykolejilo, když jsem poznal, že mezi námi žijí lidé, kteří jsou na tom hodně špatně. Lidé, kteří by bez pomoci ostatních nemohli existovat. A že peníze, na charitě vybrané, jim život dělají snadnější,“ vzpomíná Robin.

A tak se rozhodl, že to přes koncerty zkusí také.

Od flétny k řediteli

Předpoklady pro to měl. Ve školce pískal na flétnu a zpíval v souboru Ondrášek, ve škole zkoušel – kromě šachů – klavír. Cit pro rytmus mu z té doby zůstal, stejně jako hudební sluch a zřejmě díky šachům i schopnost organizovat a kombinovat.

„Jenomže v době, kdy jsem chtěl po zkušenosti z Ostravy začít s charitou, mi bylo asi dvanáct let. A s tak malým klukem se nikdo nebavil,“ krčí rameny Robin. I když se dostal až k vedoucím pracovníkům kopřivnické Tatrovky a majitelům nejrůznějších firem a společností, sponzorský dar nedal nikdo.

Ale nechal po sobě stopu, a když před dvěma lety založil agenturu s názvem Peníze lidem, měl na co navazovat. Teď je jejím ředitelem. „Chtěl bych z agentury udělat i stejnojmennou nadaci. Ono už to tak někdy funguje, ale mám jinou představu. Hlavní je, že jsem udělal první krok a mohl pomoci lidem, kteří to potřebují, penězi. Peněz je totiž někde dost, jen je třeba je najít,“ tvrdí Robin.

Lidé nejsou zlí

Nejmladší manažer republiky samostatně uspořádal zatím tři charitativní koncerty. První dva pod hlavičkou jeho agentury Peníze lidem vynesly přes 35 000 korun. Dostalo je kopřivnické Dětské centrum pro hendikepované a postižené děti.

Skoro pět tisíc se vybralo na další akci pro paní Jitku Hlavičkovou z Blanska. Vlak jí amputoval nohy a potřebovala příspěvek na vozík.

„Umělci, kteří na koncertech zpívali, byli fantastičtí. Nevzali si ani korunu navíc, proplatili jsme jim jenom náklady na cestu a ubytování.“ Pro Robinovu agenturu tehdy zpíval Pavel Novák, skupina Škwor, finalisté X Factoru Martin Ševčík a Lukáš Javůrek a mnozí další.

„Hrála také naše hudební skupina V.I.D. Máme rádi punkrock a rock a hlavně mladí nás berou,“ chlubí se Robin, který ve skupině zpívá.

Kdo nic nedělá...

A pak přišlo první klopýtnutí – 15. května. Výtěžek koncertu měl dostat denní stacionář postižených dětí Kopretina. Jenže Robin nevzal v úvahu, že ve stejný den je v kopřivnickém Kulturním domě podobně zaměřená akce pro školy.

„A tak nám dopoledne nikdo nepřišel. Odpoledne a navečer asi třicítka lidí,“ říká smutně Robin. Jiří Schmitzer, Yvetta Blanarovičová a další umělci vystupovali na rozlehlém hřišti fakticky »do prázdna«. Svoje honoráře, zhruba 15 000 korun plus DPH, ale dostali všichni.

Výsledkem je dluh čtvrt milionu korun. Pomohl Lubomír Sazovský, kopřivnický podnikatel. Peníze mu bude Robin splácet. „Nedá se nic dělat, čistá charita si na sebe ne vždycky vydělá, a tak budu muset zabrousit i do komerce,“ říká mladý manažer.

Cení si toho, že umělci mu po krachu koncertu neměli nic za zlé. „Už jsem zpíval i pro míň lidí,“ pokrčil rameny Jiří Schmitzer. Yvetta Blanarovičová nabídla Robinovi tykání a pozvala ho na svoje akce, aby se podíval, jak se něco podobného dělá jinde. O Suchánkovi a jeho práci se začíná mluvit nejen v Kopřivnici.