Jak žije studentka z druháku na gymnáziu, když večery tráví v nahrávacím studiu, nebo na turné? Neměnila by občas přece jen za klidnější život svých kamarádek? Má čas aspoň na kluky?

Je vám šestnáct. Vaše spolužačky určitě někde řeší kluky nebo co budou dělat v pátek večer. Máte na tyhle věci taky čas?

„Samozřejmě. Právě dneska jsem po škole byla s kamarádkama v kavárně, kecaly jsme úplně o všem. Na tyhle věci si vždycky čas udělám, považuju to za důležité. Patří to k mému věku.“

Co děláte v pátek večer obvykle vy?

„Většinou chodím na koncerty, občas rodinná oslava. Někdy zajdu k nám do kulturního domu, kde se potkáváme v rámci klubu polské mládeže. Povídáme si, koukáme na filmy, organizujeme různé akce. Je to příjemné.“

Nemrzí vás někdy, že nemůžete žít stejně anonymní život jako spolužačky?

„Když se nenamaluji, neučešu a vezmu nenápadné oblečení, mnohdy mě ani nikdo nepozná. Nebo alespoň dělá, že mě nepoznal! A tady u nás se všichni tak nějak známe.“

Máte dva bronzové Slavíky, natáčíte desky, máte koncerty, vystupujete v televizních pořadech... Jak u toho všeho stíháte školu?

„Docela to zvládám, mám vstřícné učitele, hodné kamarády a dlouhý školní rok (smích). Mám individuální plán, takže prověrky mohu dopisovat později a podobně. Je to náročné, hlavně teď, když jsem vydala desku a jedu turné a koncerty i po Polsku. Když jsem tři dny v kuse bez přestávky ve škole a odpoledne mám volná, začínám být neklidná.“

Lidem se stává, že si vytyčí cíle a pak si je splní. Jenže příliš brzy a pak nemají, kam dál by šli. Nebojíte se toho, když jste se zpíváním začala tak brzy?

„Bojím se různých věcí, ale určitě ne nedostatku cílů. Myslím, že i co se týká zpívání, je mnoho důležitých věcí, které bych si ještě chtěla splnit. Vlastní autorská deska, úspěch v zahraničí nebo duet s jiným interpretem, určitě je, kam se posouvat. A pokud by se to nesplnilo, na světě je tolik možností i povolání, které bych ráda zkusila.“

A čeho se tedy bojíte?

„Ztráty hlasu nebo že v životě nebudu štastná a že někdo z mých blízkých bude nemocný, nebo mu někdo ublíží.“

V některých směrech žijete hodně dospělý život, ale přitom si nesmíte dát ani skleničku vína. Jak se s tímhle rozporem perete?

„To, že nemůžu alkohol, mi vůbec nevadí. Nechutná mi. Spíš mě štve řidičák! Mám ráda, když mě lidi berou takovou, jaká jsem. Kamarádi jako vrstevnici, pokud se to týká práce, tak jako rovnocenného partnera.“

Spolu s Jarkem Nohavicou a Richardem Krajčem jste nejslavnější Slezanka. Znáte se osobně?

„Ano. Dokonce jsme spolu nedávno vystupovali na benefičním koncertě v Praze. Oba mají dobré texty a u pana Nohavici občas brečím smíchy!“

Koncerty a další aktivity vám přinášejí peníze, o kterých většina vašich vrstevníků ani nesní. Změnilo vás to nějak?

„K penězům přístup nemám a ani ho nechci. Nevím, kolik mi jich leží na kontě, nezajímám se o to a doufám, že jsem se v tomhle ohledu nijak nezměnila.“

A dá se říct, že jste už milionářka?

„Tak, jak říkám, nevím, finance řeší tatínek.“

Kolik tak měsíčně utratíte?

„Utrácím asi jako každá normální holka. Ale je pravda, že hodně utratím za oblečení na scénu a za telefony.“

Dejme tomu, že jsem majitelka klubu. Kolik je cena za váš koncert?

„V klubech se většinou kouří, a proto v nich nezpívám.“

Pak vaše jiné vystoupení – kolik si účtujete? Nebo se to bojíte říct?

„Neurčuji cenu vystoupení a ani se o to nezajímám, to je v kompetenci mé manažerky a producenta.“

Vybíráte si sama, kde chcete koncertovat?

„Objednávky koncertů přicházejí na agenturu a ta i navrhuje, kde a kdy se bude vystupovat. My s taťkou se snažíme přijímat všechny koncerty, které nám agentura nabídne. Vždyť je to to, co mě na tom všem asi nejvíc baví.“

Za co nejradši utrácíte?

„Oblečení, kosmetika, elektronika taky… Ale nekupuji to ve vysokých počtech. Jsem vybíravá. Upřímně, radši si koupím jeden kvalitní make-up, který vydrží celý koncert i autogramiádu než čtvery levnější oční stíny, které jsou po třech písničkách koncertu rozmazané. Musím ale přiznat, že nešetřím na dárcích, strašně ráda dávám dárky. I proto se hrozně těším na Vánoce.“

Balí se vám na vaše jméno lépe kluci?

„Kluky nebalím, ale tuším, že i kdybych chtěla, tak moje jméno bude spíše překážkou.“

A to proč?

„Kdybych byla v kůži normálního kluka, který chce být v klidu se svojí holkou, tak Farnou nechci. Jsem často na cestách. Navíc média by mu byla neustále v patách. A taky by se dostal do škatulky kluk Farné a to by kluk, který je osobnost a chce něco dokázat sám za sebe, asi těžko nesl.“

V médiích se často spekulovalo o vašem přátelství se synem Lucie Bílé Filipem. Je na tom něco pravdy?

„Nikdy nás nepojil vztah mezi klukem a holkou, jen kamarádství, kterého si vážím. Viděli jsme se párkrát na akcích, kde byl s mamkou.“

A máte teď nějakého?

„Nechtěla bych se k tomu vyjadřovat, považuju to za soukromou informaci, děkuji! (smích) Až vám něco budu chtít říct, tak se pochlubím, nebojte se. Každopádně informace o údajných přítelích, kteří se dokonce hlásí do různých redakcí, nejsou pravda.“