Slavný vězeňský experiment byl podvrh. Student zhroucení hrál, měl se učit

Takzvaný stanfordský vězeňský experiment proběhl před 50 lety na stejnojmenné americké univerzitě a stal se okamžitou senzací, ke které odkazují odborníci dodnes. V pokusu byli studenti-dobrovolníci rozděleni do skupin vězňů a dozorců.

Následujících 14 dní mělo probíhat jako simulace vězeňského prostředí a zkoumat, jak udělení moci jedné části studentů nad druhými změní jejich chování. Vše mělo trvat asi dva týdny, pro násilné chování a krutost „dozorců“ a psychické zhroucení některých z „vězňů“ byl však experiment předčasně ukončen po šesti dnech.

Nucení k masturbaci a napodobování felace: Psycholog popsal nezveřejněné fotky mučení vězňů Američany v Iráku

Výsledek byl okamžitou senzací

Výsledky experimentu se staly senzací. Celý svět mluvil o jeho závěrech, které měly ilustrovat, jak se změní chování jedinců, kterým se do rukou dostane neomezená moc nad druhými. Zimbardo na základě těchto poznatků také vydal knihu do češtiny přeloženou jako Luciferův efekt, která se stala bestsellerem.

Podle informací, s kterými přichází vědec a novinář Ben Blum se ale neodehrálo vše tak, jak jsme si mysleli. Podle záznamů ze stanfordské univerzity měli být „dozorci“ nabádáni ke krutému chování. Student, který se měl ve své cele psychicky zhroutit, navíc po letech přiznal, že celou scénu jen hrál, protože chtěl svou účast předčasně ukončit. Potřeboval se totiž učit na zkoušky.

Podívejte se na záběry z experimentu zkoumajícího zlo, které dřímá v lidech (video je v angličtině):

Kritické hlasy zaznívaly už na začátku

Experiment byl předmětem kontroverze už krátce po svém zveřejnění, kdy odborníci mluvili například o jeho neprůkaznosti z důvodu nízkého počtu účastníků. Nedávno odhalené skutečnosti nicméně poukazují na problémy, které jsou ve spojitosti se sociálními a psychologickými experimenty často probírány – jak moc jsou výsledky ovlivněny střetem zájmů a nutným zapojením na straně výzkumníka?

V případě stanfordského experimentu bychom mohli mluvit o obojím: Zimbardo potřeboval výsledky a, vědomě či nevědomě, si vytvořil dobré prostředí, aby jich dosáhl. A studenti se mu podle všeho hlavně chtěli zavděčit.

Trest? Třeba mytí záchodů | Prisonexp.org

Philip Zimbardo je americký psycholog a autor řady populárně-naučných knih. V poslední době se Zimbardo vyslovuje především ke krizi maskulinity, jejíž kořeny vidí v digitálních technologiích a závislostech mladých mužů na sociálních sítích a především počítačových hrách. Díky nim pak podle Zimbarda ztrácí schopnost fungovat v reálném světě a začnou se odcizovat svému okolí.