„Nekvalitní“ Japonky vláda sterilizovala. Mrzačila už 10letá děvčátka

Autor: dj - 
5. 4. 2018
17:35

Přes 16 tisíc lidí muselo v Japonsku podle Eugenického ochranného zákona podstoupit nucenou sterilizaci. Nařízení chtělo eliminovat „postižené a nekvalitní“ děti. Ženskou sterilizaci ve svých 16 letech podstoupila také Džunko Ídzuka. Stejně jako tisíce dalších dívek byla odvezena do nemocnice, kde byla provedena záhadná operace. Teprve později se dozvěděla, že kvůli ní nemůže mít děti. Sterilizované Japonky sdílely své příběhy s deníkem Guardian.

„Byla jsem pod narkózou, nic si nepamatuju,“ řekla Ídzuka. „Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli. Měla jsem žízeň, ale řekli mi, že nesmím nic pít.“ Ídzuka tehdy pracovalo jako hospodyně, po letech se čistě náhodou dozvěděla, že podstoupila sterilizaci. „Zaslechla jsem, jak se o tom baví rodiče,“ svěřila se. „Domnívali se, že mám nějakou mentální poruchu, tak mě pod Eugenickým zákonem poslali na operaci. Zákon chtěl zabránit, aby se rodily postižené děti.“

Ídzuka podstoupila sterilizaci v roce 1963, ani po 55 letech se s tím však nedokázala vyrovnat. „Nejde jen o to, že jsem nikdy nemohla mít děti. Mám neustálé bolesti a mělo to hrozný dopad na mou psychiku. Když jsem to zjistila, jela jsem do Tokia k nejlepší lékařům. Chtěla jsem vědět, zda se to dá zvrátit. Řekli, že ne. Ukradli mi můj život,“ prohlásila Japonka.

Sterilizace kvůli duševní chorobě

Její osud sdílí také Jumi Sato, ta byla sterilizovaná v 15 letech v roce 1972. „Když jí bylo okolo 22, 23 let a uvažovala o sňatku, její snoubenec si ji odmítl vzít poté, co se dozvěděl o sterilizaci,“ řekla její švagrová Mičiko. Sato se rozhodla podat na vládu žalobu, chce, aby ji za její ztrátu kompenzovala. Podle ní byl Eugenický zákon v rozporu s poválečnou ústavou a „bránil lidem ve štěstí“. Je první ženou, která přímo obvinila vládu, doufá, že se všem obětem dostane alespoň omluvy.

Oběti sterilizace chtějí po vládě omluvu a kompenzace.Oběti sterilizace chtějí po vládě omluvu a kompenzace. | 

Oficiálně byla Sato sterilizovaná kvůli „dědičné oligofrenii“, duševní chorobě projevující se sníženým intelektem. Její rodina ale uvedla, že oligofrenii u nich dědičná není. Sato utrpěla poškození mozku, když jako dítě dostala příliš velkou dávku anestetik před operací.

Japonka žaluje stát

Mičiko, která se Sato přes 40 let žije, uvedla, že žena je milovaným členem rodiny a s péčí o děti neměla žádný problém. Sato v podstatě vychovala své synovce a neteře. „Možná by to pro ni bylo těžké, ale fakt, že jí vláda vzala právo mít dítě, je zločin. To je nepopiratelné,“ uvedla Mičiko. Během prvního slyšení zástupce státu uvedl, že by žaloba měla být zamítnuta. Stát tehdy jednal v souladu se zákonem a procedura byla zcela legální.

I když je více než možné, že Sato proces nevyhraje, podařilo se jí na situaci upozornit a získat pozornost médií. Je šokující, že Eugenický ochranný zákon platil téměř 50 let a plně zrušen byl až v roce 1996. Jeho cílem bylo zamezit rození dětí, které byly v zákoně popsány jako „nekvalitní a postižené“. Žádoucí podle nařízení byli jen potomci, kteří „pomohou zvýšit kvalitu národa“.

Nejmladší pacientce bylo 10 let

Vláda zákon aplikovala na všechny ženy a dívky, u nichž bylo podezření, že by na plod mohly přenést dědičnou duševní chorobu. „Za tenhle zákon by se Japonsko mělo stydět,“ prohlásila Mičiko. „nařízení v podstatě říká, kdo smí mít děti a kdo ne,“ dodala. Mezi lety 1948 a 1996, kdy nařízení platilo, bylo bez souhlasu sterilizováno 16 a půl tisíce lidí, nevyhnulo se totiž ani mužům, z toho přes 70 % dívek a žen, nejmladší z nich bylo 10 let.

Nejvíce procedur bylo provedeno v roce 1955, zaznamenáno je 1362 operací. V 60. letech počet sterilizací výrazně klesl, v 70. letech veřejnost proti zákonu hromadně protestovala, lidé ho přirovnávali k nacistické sterilizaci. Vláda proto navrhla jeho dodatek.  Ženy, které se v těhotenství dozvěděly, že jejich dítě bude trpět nějakým postižením, musely okamžitě podstoupit interrupci. Vláda stále trvala na „bezchybné generaci“.

Útok na duševně postižené

Přestože byl zákon zrušen v roce 1996, mnoho lidí se domnívá, že v japonské společnosti převládá jeho postoj. V červenci 2016 bylo ubodáno 19 osob v domě pro lidi s duševní chorobou, všechny oběti byli pacienti. Pachatelem byl bývalý zaměstnanec, který uvedl, že sní o světě, kde by „takoví lidé“ nežili. Chtěl, aby všichni, u kterých byla diagnostikována duševní nemoc, podstoupili eutanazii.

„Tohle byl zlomový bod pro mnoho lidí, masakr dal jasně najevo, že v Japonsku musí dojít ke změně,“ uvedla Joko Matsubara, profesorka bioetiky z univerzity v Kjótu. „Přestože si miliony Japonců uvědomily, že je na jejich postoji k postiženým lidem něco špatně, máloco se za poslední dva roky změnilo,“ dodala Matsubara.

Oběti chtějí omluvu a kompenzace

Kolem 50 obětí nucené sterilizace se sešlo na jedné konferenci, aby o své zkušenosti promluvilo. Vystoupily Sato i Ídzkuka, které následně svůj příběh sdílely také s reportéry Guadianu. „Padesát let mi trvalo, než jsem o tom všem mohla nahlas promluvit. Teď chci, aby všichni věděli, co se stalo. Co se v Japonsku dělo. To nejmenší, co může vláda udělat, je, aby se nám omluvili a poskytli nám alespoň částečné kompenzace,“ nechala se slyšet Ídzkuka.

Všechna jména sterilizovaných žen byla s ohledem na jejich soukromí v článku změněna.

 

Doporučujeme
feketeKarkulka ( 5. dubna 2018 23:14 )

Kdyby se tady sterilizovali lidi se sníženým intelektem tak by tu bylo skoro prázdno.

Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa