Lidé v ulicích pálí vlajky USA a Izraele. Írán slaví výročí revoluce, chystá novou?

Autor: jer, ČTK - 
11. 2. 2018
16:55

Za obvyklého pálení amerických a izraelských vlajek v neděli v Teheránu podle agentur AP a Reuters statisíce Íránců slavily 39. výročí islámské revoluce. Prezident Hasan Rúhání vyzval národ k jednotě a kromě jiného řekl na adresu USA a Izraele, že díky íránským akcím se jim nepodařilo rozvrátit region. Výzva k jednotě připomněla protesty, které v Íránu propukly na přelomu roku kvůli špatné ekonomické situaci.

Rúhání řekl, že za revoluce byli někteří „vyhozeni z revolučního vlaku a nyní je třeba jim umožnit znovu do něj nastoupit“. Při protestech zemřelo přes 20 lidí a na 3000 osob se ocitlo za mřížemi. Většina zadržených byla později propuštěna a na soudy čeká ve vazbě podle ministerstva vnitra asi 300 osob. Rúhání v neděli prohlásil, že občané se v nejbližší době dočkají nových pracovních příležitostí i zlepšení ekonomické situace.

Po volání nepřátelských hesel na adresu USA a Izraele, která při dnešních oslavách v íránské metropoli zazněla, Rúhání řekl: „Chtěly (USA a Izrael) v této oblasti vyvolat napětí, chtěly rozdělit Irák a Sýrii, chtěly vyvolat dlouhodobý chaos v Libanonu, ale s naší pomocí jejich politika selhala.“

Írán je spojencem syrské vlády i libanonského Hizballáhu a také vlády v Iráku. Izrael upozorňuje na rostoucí vliv Íránu v regionu. V sobotu izraelská letadla bombardovala mimo jiné íránské cíle v Sýrii, protože Íránci poslali nad Izrael bezpilotní letadlo. Rúhání se o tomto střetu nezmínil.

Konec autokracie v Íránu

Zpráva íránského deníku Etteláát, napadající imáma Chomejního jako agenta zahraničních sil, rozpoutala koloběh událostí, na jehož konci padla poslední z dynastií 2500 let staré perské říše. Po rok trvajících masových protestech nasedl Mohammad Rezá šáh Pahlaví 16. ledna 1979 do kokpitu svého Boeingu 707, který sám pilotoval, a odletěl s početnou rodinou do dočasného exilu, ze kterého se už nikdy nevrátil.

Odpor si šáh, jenž na íránský trůn dosedl v roce 1941, proslul především krutým potíráním světské a náboženské opozice, jejímž mluvčím se v šedesátých letech 20. století stal náboženský učitel a duchovní vůdce Rúholláh Chomejní.

Trnem v oku šíitskému obyvatelstvu byl ale i šáhův dlouhodobý příklon k západnímu stylu života, „amerikanizace“ Íránu, záliba v plánování a velikášských projektech, vysoká míra inflace a rozbujelá korupce. Vnitropolitickou krizi ještě prohloubila kolektivizace zemědělství v roce 1975 a necitlivé přesídlování venkovských obyvatel. Výsledkem byla chudoba a nespokojenost téměř celého národa.

Navíc stále více Íránců bylo přesvědčeno, že šáhův program modernizace je namířen proti islámu a íránským kulturním hodnotám. Celospolečenské napětí se vystupňovalo 8. ledna 1978, kdy noviny Etteláát napsaly o imámu Chomejním jako zahraničním agentovi. Článek vyvolal skandál v náboženských kruzích a reakce veřejnosti se dostavila okamžitě. Studenti náboženství v Komu, bývalém Chomejního působišti, které zůstávalo věrné jeho odkazu, vyšli do ulic a střetli se s policií. Výsledkem bylo několik mrtvých. Střelba do demonstrantů však vyvolala celonárodní vlnu odporu.

Video Rozhovor INFO.cz s Golnaz Esfandiari - Info.cz
1080p 720p 360p

V létě už byly organizovány velké demonstrace po celé zemi. Protestující požadovali sesazení autokratického vládce a sílily hlasy po návratu ajatolláha Chomejního z iráckého exilu a islamizaci společnosti. Zahynuly při nich desetitisíce lidí. Šáhovy pokusy o konsolidaci poměrů a usmíření na sklonku podzimu přišly pozdě. Chomejní z nového působiště ve Francii vyzýval k pokračování demonstrací, a v srpnu dokonce vydal fatvu vyzývající ke svržení šáha.

Pádu monarchie nedokázala zabránit ani neomezená podpora Spojených států. Poslední z dynastií 2500 staré říše, kterou založil v polovině šestého století před Kristem Kýros II. Veliký z dynastie Achajmenovců, padla 16. ledna 1979, když šáh společně se svými blízkými po důkladných přípravách opustil Írán.

S konečnou platností se šáhův režim v Íránu zhroutil 11. února krátce po triumfálním návratu ajatolláha Chomejního z patnáctiletého vyhnanství. Vítězství islámské revoluce a vyhlášení islámské republiky 1. dubna pak jen zmenšilo panovníkovy naděje na návrat a znovuuvedení do úřadu. V nepřítomnosti byl navíc odsouzen zvláštním islámským revolučním soudem k trestu smrti za zločiny proti lidu, korupce a rozkrádání národního majetku.

Během pobytu v exilu v Egyptě, Maroku, na Bahamách a v Mexiku byl šáh nucen bojovat s daleko zákeřnějším soupeřem - rakovinou. Lékařskou péči hledal i v USA. Monarchii přežil o pouhý rok a půl, zemřel v šedesáti letech v káhirské vojenské nemocnici Maadí 27. července 1980.

Zajetí amerických diplomatů studenty

Porevoluční vztahy mezi Západem a Íránem poznamenal nejvíce incident na americké ambasádě. Krize začala, když protiamericky naladěný dav stoupenců islámské revoluce přepadl 4. listopadu 1979 pro ten den uzavřený komplex americké ambasády v Teheránu, kde zajal přes 60 tamních pracovníků. Důvodem živelné akce, která byla jasným porušením norem mezinárodního práva, bylo to, že USA umožnily svrženému íránskému šáhovi Rezovi Pahlavímu léčbu rakoviny na svém území. Mnozí Íránci to vnímali jako spiknutí a zemi, která v roce 1953 pomáhala nastolit šáhův zkorumpovaný režim, nemohli přijít na jméno.

Za propuštění rukojmích požadovali radikální studenti vydání šáha do Íránu, sebekritiku USA za dosavadní politiku vůči Íránu a závazek, že se Bílý dům nebude vměšovat do íránských záležitostí. Poté, co jejich požadavky podpořil v rozhlase samotný vůdce islámské revoluce ajatolláh Chomejní, už nebylo cesty zpět.

Sedmnáctého listopadu bylo rozhodnuto, že ze skupiny zajatců budou na svobodu propuštěny ženy, Afroameričané a osoby nemající americké občanství. Později byl kvůli zhoršujícímu se zdraví propuštěn ještě jeden muž a počet rukojmích se ustálil na 52 osobách.

Jejich vysvobození se stalo prioritou vlády prezidenta Jamese Cartera. Vojenská akce se zpočátku zdála Bílému domu jako příliš riskantní počin, proto Washington zvýšil tlak na íránský režim prostřednictvím hospodářských sankcí. V listopadu uvalil Carter zákaz na dovoz íránské ropy a nechal zablokovat konta íránských představitelů v amerických bankách, 7. dubna 1980 pak USA přerušily diplomatické styky s Íránem a vyhlásily zákaz vývozu amerického zboží do Íránu s výjimkou potravin a léků.

Bezvýchodné pokusy americké diplomacie, vedené Cyrusem Vancem, přimět íránskou vládu jednat o vydání rukojmích, frustrovaly obyčejné Američany. Čím dál otevřeněji volali po razantním zákroku. Pokus osvobodit rukojmí leteckým výsadkem v dubnu 1980 ale dopadl katastrofálně - zahynulo osm amerických vojáků.

Video Saúdská Arábie vs. Írán - INFO.CZ
720p 360p

Až v lednu 1981, po amerických prezidentských volbách, v nichž Carter doplatil na přetrvávající nevyjasněnou situaci kolem zajatců v Teheránu, zprostředkovalo propuštění rukojmích Alžírsko, které tehdy zastupovalo diplomatické zájmy USA v Íránu. Ten již čtyři měsíce čelil vojenské invazi ze sousedního Iráku. V takzvaných Alžírských dohodách, uzavřených 19. ledna 1981, USA mimo jiné souhlasily s tím, že se nebudou vměšovat do íránských záležitostí.

Všech 52 rukojmích bylo nakonec propuštěno v den inaugurace nového amerického prezidenta Ronalda Reagana po 444 dnech zajetí, 20. ledna 1981, výměnou za uvolnění íránských kont a další ústupky. Přes Alžírsko odletěli do americké vojenské nemocnice v německém Wiesbadenu, kde je přivítal už bývalý prezident Carter a 25. ledna se vrátili do USA, kde je čekali několikadenní uvítací oslavy.

Slib, že se nebudou vměšovat do íránských záležitostí, si Američané vyložili po svém. V irácko-íránské válce dodávali zbraně nejen Bagdádu, ale potají také Teheránu. Vnímání USA jako „satana“ se v Íránu prohloubilo v červenci 1988, když americký křižník Vincennes v Perském zálivu omylem sestřelil íránské civilní letadlo s 298 lidmi na palubě. V současnosti kalí vzájemné vztahy pokračující jaderné ambice Íránu a jeho komplikovaná spolupráce s mezinárodním společenstvím.

Diplomatické styky mezi USA a Íránem nebyly dodnes obnoveny. Americké zájmy v Íránu hájí od roku 1981 Švýcarsko, íránské záležitosti v USA má na starosti pákistánské velvyslanectví ve Washingtonu. Rozsáhlý objekt někdejšího amerického velvyslanectví v Teheránu je od roku 2001 muzeem revoluce, podle jiných zdrojů slouží k náboru mučedníků, kteří bojují proti USA a jeho spojencům.

Doporučujeme
Zobrazit celou diskusi
1080p 720p 360p
Další videa