Vězeň z KLDR promluvil o hladu, bití a smrti. Jak to vypadá v Kimově gulagu?
Poté, co se současný vládce Severní Koreje Kim Čong-un chopil vlády, přestala se zaznamenávat úmrtí v tamějších gulazích. Vězeňské pracovní tábory prosluly svou brutalitou, nejedná se v tomto případě jen o fyzickou krutost ze strany dozorců, ale i o těžké pracovní podmínky a nedostatek potravin. Bývalý vězeň se rozhodl promluvit o životě v severokorejském lágru.
„Když se Kim Čong-un chopil moci, nechal si k sobě zavolat všechny dozorce u pracovních a výchovných táborů. Zajímala ho vysoká úmrtnost ve vězení. Nakonec přikázal, aby se údaje o přepracovaných zemřelých přestaly zaznamenávat,“ vypověděl bývalý vězeň v rozhovoru pro jihokorejské noviny Daily NK.
Severokorejec se rozhodl neuvádět své jméno, jeho rodina stále žije v KLDR a on se bojí o jejich bezpečí. Muž byl v nápravném pracovním táboře č. 14 Tongrin v provincii Severní Pchjongan, byl tam vězněn po dobu jednoho roku.
Smrt vězňů se přehlíží
Uvedl, že osobně viděl lékařské záznamy. Dostal se k nim, když byl nemocný a musel být hospitalizovaný na klinice. V roce 2011 přestali lékaři zveřejňovat zprávy o úmrtí vězňů a po roce 2014 už si je ani nezaznamenávali. Protože se o smrti vězňů přestaly vést záznamy, veřejnost přijala za své, že v táborech se neumírá. Opak je ale pravdou.
Severokorejec vypověděl, že v lágrech panují šílené podmínky. Vězni hladoví a čelí krutosti ze strany dozorců. Přilepšit si mohou jen díky úplatkům, ale ani to jim nezajistí porci teplého jídla, den bez práce nebo večer bez bití. Lidé se musí vyrovnat s dlouhými hodinami, které stráví prací, a s minimálními porcemi kukuřičné kaše.
Za laskavost musel na samotku
Muž uvedl, že museli vyrábět umělé řasy. Ten, kdo nenaplnil denní kvótu, byl surově zbit a nedostal jídlo. Dodal, že na konci dne mnoho z jeho spoluvězňů zkolabovalo únavou a podvýživou. Pokusil se několika lidem pomoct a nabídnout jim své jídlo, ale strážní ho za to poslali na samotku. „Byla mi taková zima a měl jsem hlad. Myslel jsem, že tam umřu,“ řekl.
„Nejednali s námi jako s lidmi, mlátili nás a bylo jim jedno, kdo pod jejich ranami zemřel,“ prohlásil bývalý vězeň. Dodal také, že v gulazích fungovala jakási hierarchie. Někteří vězni, kteří měli peníze, byli schopní podplatit dozorce a zlepšit si tak postavení. Působili pak jako vedoucí pracovních čet nebo jako informátoři.
Peníze tak některé zachránily od brutálního „zasvěcení“ mezi vězně, které se skládá ze 30 dní bezdůvodného bití a té nejtěžší práce. Den normálního vězně pak začínal každé ráno v pět, kdy se vydali do práce. Svůj post opouštěli nejdříve v 11 večer. Lidé bez širší rodiny, jejíž členové by mu donášeli jídlo, často odpracovali pár hodin navíc. Odměnou jim bylo něco k jídlu od šťastnějších jedinců, kteří ještě nějakou rodinu měli. „Tohle je jediný způsob, jak gulag přežít,“ uvedl na závěr.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.