Diktátorka i spása: Němci rok od pozvání uprchlíků hodnotí Merkelovou

„Jsem na to osobně hrdý, že s ohledem na naši historii můžeme takhle pomáhat,“ říká Christian Thomes z neziskové organizace Caritas. Podle něj je dobré mít kancléřku, která ve složité situaci řekne, že je nutné běžencům pomoci, a převezme zodpovědnost.

„Je to zcela pomatená politika,“ je naopak přesvědčen místopředseda Alternativy pro Německo (AfD) Alexander Gauland, který někdy o Merkelové hovoří jako o diktátorské kancléřce.

Názory z opačných pólů i aktuální preference hlavních politických stran ukazují, že rok po zásadním rozhodnutí jsou Němci v názoru na kroky šéfky německé vlády rozděleni více než kdy dříve. Nebylo tomu tak ale vždy. Loni v září měl postup Merkelové širokou politickou i veřejnou podporu.

Merkelová uznala chyby: Německo před problémy s uprchlíky zavíralo oči

Rozhodnutí nechat běžence přicházet bez kontroly přes německé hranice, kterými už v předchozích měsících loňského roku prošly stovky tisíc migrantů, učinila Merkelová podle německých médií po konzultaci s tehdejším rakouským kancléřem Wernerem Faymannem a také s trojicí německých politiků. Byl mezi nimi ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU), ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) a šéf jejího kabinetu Peter Altmaier.

S předsedou sesterské CSU Horstem Seehoferem, který se později stal jedním z nejvýraznějších kritiků migrační politiky kancléřky, tehdy nemluvila, protože se mu prý nedovolala.

V rozhodování Merkelové, která nedlouho předtím pronesla známá slova o tom, že Německo situaci zvládne, hrálo roli několik faktorů. Vedle pomoci uprchlíkům, z nichž statisíce šly z válkou zničené Sýrie, to byla také snaha ulehčit Maďarsku a dalším zemím na balkánské migrační trase, které v oněch dnech nával běženců jen těžko zvládaly.

Komentář: Mám vás ráda, ale dejte si bacha. Nejen Němci nás začínají mít dost

Nezanedbatelnou roli hrály ale i historické konotace. Asi nikdo v okolí kancléřky nebo v německé vládě si nedokázal představit, že by němečtí policisté či dokonce vojáci silou, nasazením slzného plynu a dalších prostředků bránili neozbrojeným uprchlíkům v překročení hranic. Takový obrázek, který by některým mohl byť jen vzdáleně připomenout doby minulé, o sobě Německo šířit nechtělo.

Svět tak naopak obletěly fotografie stovek Němců, kteří na mnichovském nádraží, ale i dalších místech skandovaným potleskem vítali uprchlíky. Podporu měla německá kancléřka i ve všech parlamentních stranách s výjimkou bavorské CSU. A i když asi o deset dnů později Německo začalo své hranice kontrolovat, azylanty do země automaticky nadále vpouštělo.

O poznání větší kritika se na Merkelovou a Berlín začala snášet ze zemí střední a východní Evropy, kde část politiků vyjadřovala nechuť nad tím, že kancléřka běžence do Evropy „pozvala“. Proti snahám o přerozdělování uprchlíků, které Merkelová podporovala, se pak postavily tvrdě zejména země Visegrádu (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko).

Na německé politické scéně zase díky migrační krizi a postupu německé vlády začala výrazně získávat body pravicově populistická AfD, které by dnes dalo hlas kolem deseti procent voličů. Pro řadu Němců, z nichž se jich do pomoci uprchlíkům zapojilo mnoho tisíc, zase určité vystřízlivění přinesly útoky na ženy během silvestrovské noci v Kolíně nebo dvojice teroristických útoků z letošního července, které jsou dávány do souvislosti s imigranty.

Ostrá debata Zemana a Merkelové o uprchlících: My je nezvali, řekl prezident

Jak si Německo nakonec poradí s příchodem 1,1 milionu běženců, kteří do země loni dorazili, ukážou až další roky. Na tom, že se kroky Merkelové ze začátku loňského září zapíší do historie, se ale Thomes z organizace Caritas s politikem Gaulandem shodnou už dnes. Podle jednoho budou ukázkou německé lidskosti a otevřenosti, podle druhého důkazem hlouposti a politického selhání.