Židé si do plynových komor nesli klíče i bižuterii, teď věci vystaví muzeum

„Je to nečekaný, úplně výjimečný den v historii našeho muzea,“ uvedl ředitel muzea Piotr Cywiński v tiskové zprávě. „To, že se po téměř půl století tak obrovská sbírka najde kompletní, jsem považoval za stejně málo pravděpodobné jako nalezení pokladu ze zmizelé galeony,“ připustil. 

Vzpomínané předměty, například knoflíky, klíče, teploměry, lékovky, lahvičky po parfémech, zapalovače, hodinky, bižutérie či dýmky, se našly v roce 1967 při archeologických vykopávkách u plynové komory a krematoria. Podle muzea tyto předměty nejen dokumentují historii tábora a holokaustu, ale především jde o svědectví o samých obětech. V drtivé většině případů se totiž jedná o poslední osobní věci, které se Židům podařilo uchovat po selekci na železniční rampě a cestou do plynových komor.

Úcta obětem holokaustu: Jeruzalém se zastavil, Osvětimí šel Pochod živých

Mnohaměsíční pátrání začalo v archivech 

Na stopu sbírce se podařilo dostat díky krátkému dokumentárnímu filmu z roku 1967 o vykopávkách poblíž trosek plynové komory a krematoria. Snímek zachycoval množství originálních předmětů z doby fungování tábora, zatímco v inventáři muzea nakonec skončilo jen asi 400 z nalezených věcí. 

„Byli jsme přesvědčeni, že se jich muselo zachovat mnohem více. Mnohaměsíční pátrání jsme začali ověřením dokumentace v archivech,“ uvedla vedoucí sbírek Elžbieta Cajzerová. Jednotlivé stopy ale nevedly nikam, archivy mlčely, nežil ani autor filmu, ani tehdejší pracovníci muzea. Nicméně se podařilo nalézt a pohovořit si s posledními žijícími lidmi pracujícími na vykopávkách. Nakonec se podařilo tehdy nalezené předměty znovu objevit. 

Dozorce z Osvětimi před soudem: „Stydím se, že jsem nic neudělal“

Po březnu 1968 výzkumu holokaustu nastaly těžké časy

„Ukázalo se, že spočívaly ve 48 krabicích v jedné z budov Polské akademie věd. A co bylo velice důležité pro potvrzení jejich pravosti, drtivá většina byla zabalena samostatně a s popiskami,“ dodala Cajzerová. 

Ředitel muzea dává příběh unikátní sbírky do souvislosti se zvratem v polských dějinách. Pravděpodobně totiž někdo chtěl o nálezech z roku 1967 sepsat obšírnou vědeckou práci. Ale v březnu 1968 propukly protisovětské studentské bouře a po jejich potlačení následovala antisemitská kampaň komunistických úřadů, a to vedlo k odkladu bádání nad nálezy z Osvětimi, protože pro výzkum holokaustu nastaly těžké časy.