Pomáhali lidem, Američané je zabili. 14 příběhů z vybombardované nemocnice

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Dvaadvacetiletý Abdul v Kundúzu poskytoval informace pacientům. Přátelé ho prý znali jako skvělého hráče kriketu, kterému se oddával s velkým zápalem. V nemocnici začal pracovat nejdříve na částečný úvazek a byl velmi pyšný, když se po pouhých pár měsících stal stálým členem týmu.

„Abdul Maqsood pracoval obětavě a  považoval za velkou čest pracovat v nemocnici. Jeho pozitivní přístup a oddanost práci budou všem chybět,“ uvedli Lékaři bez hranic na svém webu.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

I jemu bylo pouhých 22 let, pracoval jako uklízeč. Narodil se v provincii Kundúz. Tam také pracoval pro Lékaře bez hranic od roku 2013. „Jeho známí ho popisují jako dobrého člověka a neskutečného dříče. Abdul byl vždy připravený pomoci a své práci dával mnohem více, než jeho pozice vyžadovala,“ uvádí organizace.

Byl velmi zdvořilý a pomáhal pacientům i jejich ošetřovatelům. Často sedával u dveří jednotky intenzivní péče. Jakmile někdo přišel, vždy přispěchal na pomoc jako první. Mnoha lidem nabízel nenahraditelnou podporu.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Přátelský a pohodový devětadvacetiletý zdravotní bratr působil na operačním sále. Byl jedním z nejnadšenějších pracovníků v celém traumacentru v Kundúzu. Užíval si každou vteřinu života. Měl nejen velké zkušenosti s prací na sále, ale vystudoval i farmacii. Ve volném čase se rád věnoval kriketu nebo buzkaši (afghánský národní sport).

„Během těžkých bojů v týdnu před útokem na nemocnici Abdul skoro nespal a pracoval dlouhé hodiny, aby co nejvíce pomohl svým krajanům a kolegům. Miloval práci v náročných podmínkách. Zůstala po něm žena a dvě děti. Ve chvíli, kdy Abdul Salam umíral, bylo mladšímu dítěti jen 40 dní,“ vzpomínají kolegové z Lékařů bez hranic.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Další obětí byl i sedmačtyřicetiletý Abdul, který byl v traumacentru zástupcem vedoucího lékaře. Řídil mnoho lidí a všichni ho popisovali jako svědomitého, citlivého a zdvořilého muže. Často pracoval hluboko do noci.

„Kdyby ho jeho syn požádal, aby pracoval méně, Abdul by odvětil, že nepracuje, ale slouží afghánskému lidu. Vždy naslouchal návrhům ostatních. Přemýšlel o věcech nekonvenčně a neváhal v případě potřeby změnit pracovní postupy,“ uvádí organizace. Tím prý činil práci lékařských týmů  snazší a efektivnější. Byl neuvěřitelně trpělivý a měl skvělý smysl pro humor.

V noci během útoku zůstal  namísto odpočinku u svých pacientů. Aby si pozvedli náladu, vyprávěli si vtipy. Abdul Satar Zaheer byl otcem osmi dětí, o nichž rád vyprávěl, jak jsou chytré.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Aminullah Bajawri byl člověkem, na kterého se dalo na pohotovosti vždy spolehnout. Měl rozsáhlé lékařské znalosti, stále se chtěl učit nové věci a byl velmi milý ke svým pacientům. Snil o tom, že se stane neurochirurgem. V Afghánistánu je totiž nedostatek lékařů s touto specializací a děti umírají kvůli nedostatku potřebné léčby. Aminullah Bajawri také učil na univerzitě v Kundúzu, jeho studenti si ho velmi vážili.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Osmadvacetiletý Lal Mohammad se v Kundúzu narodil. Pro mladší zdravotní bratry a sestry byl něco jako učitel. Vždy měl na tváři úsměv, měl přátelskou povahu a byl vždy připraven pomáhat lidem v nouzi.

„Jeho oddanost pacientům přesahovala úkol poskytovat zdravotní péči. Vždy se jim snažil poskytnout tolik pohodlí a podpory, kolik mohl. Vždy si budeme pamatovat jeho úsměv, pozitivní energii a chuť se učit. Zůstala po něm žena a tři děti,“ uvedla o něm organizace.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Dvaatřicetiletý lékař z jednotky intenzivní péče byl prý výjimečně entuziastický a byl velmi oddán svým pacientům. Z jeho tváře nemizel úsměv a nikdy neodmítl žádnou práci ani směnu navíc. Když byla nemocnice přeplněná pacienty, často dobrovolně zůstával i ve svém volném čase. Jeho energie a úsměv byly nakažlivé.

„Byl to ten typ, jenž dokáže místnost zaplnit radostí a soucitem. Doktor Osmani byl vždy ochotný pomáhat ostatním a nikdy neodmítl nikoho, kdo potřeboval pomoc. Během noci, kdy probíhaly nálety, pokračoval ve své práci a dohlížel na pacienty v kritickém stavu, místo aby odpočíval v bunkru s ostatními kolegy,“ vzpomínají na lékaře jeho kolegové.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Osmatřicetiletý zdravotní bratr nebyl jen zkušeným pracovníkem na pohotovosti, ale také milujícím otcem. V traumacentru v Kundúzu začal pracovat před třemi lety. „Byl nejmladší z osmi bratrů, z nichž někteří také pracovali ve zdravotnictví. Mohibullah začal pracovat jako zdravotní bratr na ambulantním oddělení, ale pak se rozhodl přejít na pohotovost,“ uvádí organizace.

Podle svým kolegů se učil rychle a vždy měl s ostatními velkou trpělivost. Kdykoliv měl trochu času, studoval nebo se učil od svých kolegů. Když bylo potřeba, pracoval do pozdních hodin.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Další obětí bombardování nemocnice v Kundúzu byl i pětatřicetiletý otec rodiny, který tam pracoval jako uklízeč na pohotovosti od srpna 2011. Všichni ho měli velmi rádi, byl výmluvný, veselý a laskavý. Ve volném čase studoval. Když měl službu, byla pohotovost vždy čistá a uklizená. Podle svých kolegů byl pro pacienty Najibullah pečovatelem.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

„Rád se obklopoval lidmi. Na jednotce intenzivní péče chtěl často přebírat zodpovědnost za pacienty v nejkritičtějším stavu; byla to známka jeho velké oddanosti práci a péči o pacienty. Vždy chtěl dohlížet na ty pacienty, kteří neměli rodinu,“ takto na něj vzpomínají jeho kolegové.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Devětatřicetiletý pracovník ochranky byl v nemocnici od února 2015. Byl velmi tichý, ale vždy měl velký úsměv na tváři. S každým zacházel laskavě a byl své práci velice oddaný. Byl vždy přátelský a kolegům, kteří jej měli velmi rádi, hodně jim prý chybí. Zůstaly po něm čtyři děti.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Bombardování nemocnice nepřežil ani pětatřicetiletý otec, který byl od počátku projektu velmi oblíbeným a důležitým členem farmaceutického týmu v Kundúzu. Byl pracovitý a lékárna byla vždy výborně připravená na jakoukoliv pohotovost v nemocnici. Měl skvělý smysl pro humor a vždy měl na své tváři velký úsměv.

„Jeho zanícení potvrzuje i fakt, že zrušil posledních několik dní své dovolené a vrátil se do nemocnice, aby pomohl týmu ve chvíli, kdy to bylo nejvíce potřeba. Jeho oddanost ostatním nebude nikdy zapomenuta,“ upřesňují Lékaři bez hranic.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Devětadvacetiletý ženatý pracovník ochranky nastoupil do nemocnice v únoru 2015. Psal básně a pracoval na překladu několika knih z paštunštiny. Psal rovněž knihu o slavném bojovníkovi za nezávislost Khan Abdul Ghafar Khanovi. Díky své přátelské a laskavé povaze se okamžitě spřátelil s mnoha lidmi. „Čas uplyne, ale vzpomínky zůstanou, rány se zahojí, ale stopy po nich zůstanou,“ napsal v jedné ze svých básní.

Výsledky amerického vyšetřování jsou šokující. Lékaři bez hranic vzpomínají na své kolegy. | Lékaři bez hranic

Byl chytrý a nadaný. Projevoval velkou touhu po vzdělání, nevynechal například ani jedno školení. Zajímal se o vše kolem sebe, byl také velmi laskavý. „Pacienti, o které se staral, měli veliké štěstí, že jej mají u sebe. Byl dobrým přítelem všem zaměstnancům a pro všechny zaměstnance a udržoval si pozitivní pohled na život,“ vzpomínají na něj kolegové z Lékařů bez hranic.