Muž strávil 44 let ve vězení: 7 věcí, které ho po propuštění šokovaly
Ottis Johnson strávil 44 let ve vězení za pokus o vraždu policejního strážníka. Když byl odsouzen, bylo mu 25 let. V roce 2014, v 69 letech, se dostal zpět na svobodu. Neustále se ale nestačí divit, kolik se toho stihlo za dobu jeho trestu změnit.
Po propuštění se šel Ottis podívat na Times Square a moderní svět ho naprosto šokoval. Nechápal videa promítaná přímo na okna budov ani ruch kolem sebe. „Viděl jsem, že všichni lidé či většina z nich si něco povídala pro sebe. A pak jsem se podíval zblízka a všichni měli něco v uších… telefony nebo co,“ vylíčil bývalý vězeň pro Al Jazeera English. Prý ho nejprve napadlo, že se snad všichni stali agenty CIA, když mají nějaké dráty zapojené do ucha.
V souvislosti s rozvojem technologií také Ottise překvapilo, jak se někteří lidé vůbec nedívají před sebe. Za chůze používají chytré telefony či tablety a stíhají víc věcí najednou. „Snažím se přijít na to, jak to dělají,“ podivil se Johnson.
Nikdo nepoužívá telefonní budky?
Taktéž ho udivilo, když si chtěl poprvé na svobodě zatelefonovat z automatu. Na štítku telefonu stálo, že za hovor zaplatí 1 dolar. V sedmdesátých letech by za stejnou službu dal jen 25 centů. „Na ulicích jsem pak poznal, že už je nikdo nepoužívá,“ dodává se smíchem Ottis.
Další věc, která Ottisovi vadí, je narvané metro. Protože podzemkou jezdí po městě většina lidí a bývalý trestanec se zde cítí stísněně, využívá k dopravě raději autobusy. Rád zde pozoruje dění okolo sebe, s někým si povídá nebo se zaposlouchá do cizí konverzace.
Bláznivé jídlo
Další překvapení nastalo v obchodě. Francouzský skořičný toast či fondánové sušenky, burákové máslo s želé. To jsou pochutiny, kterých si ve věznici asi příliš neužil. Proto se Ottis diví, co všechno na pultech obchodů nachází. „Jím teď jiný věci, protože se koukám na všechny ty šílenosti, co mají. Tak jsem párkrát něco vyzkoušel.“ Občas je pro něj prý problém si v obchodě něco vybrat.
Limonády všech barev
Stejně tak si připadal jako Alenka v říši divů při pohledu na regály s nápoji. Limonády růžové nebo modré barvy ještě Ottis nikdy neviděl, a tak je rád vyzkoušel. „Protože vypadají srandovně,“ vysvětlil v reportáži Al Jazzera English.
Co muže nejvíc mrzí, je to, že ztratil kontakt s rodinou. Již ve vězení se vztahy mezi ním a jeho příbuznými zpřetrhaly a Ottis asi od roku 1998 nemá o rodině žádné zprávy. S láskou vzpomíná na své dvě neteře, které znal jako děti. Dnes z nich budou ženy ve středním věku. Přesto by je zase někdy rád spatřil. Možná by je mohl najít pomocí internetu a sociálních sítí, kdyby ovšem věděl, jak tyto vymoženosti používat.
Taky bych si chtěl vydělávat nadáváním na komunisty. Můžeš mně doporučit?