Záhada: Veverky, ptáci i stonožky si rozumí všude na světě. Kromě Nového Zélandu

„Existují dva velmi odlišné typy zvukových alarmů, které používají malí ptáci,“ řekl Greene na půdě své domovské University of Montana. Tím vůbec nejrozšířenějším je tzv. sít, což je krátký vysoko-frekvenční zvuk, který malí ptáci využívají, aby ostatní upozornili na nedalekou přítomnost predátora. „Když ho ostatní slyší, okamžitě se rozhlédnou a pokud nejsou moc blízko predátora, schovají se do nejbližšího úkrytu. Pokud predátora vidí, přestanou se hýbat klidně na několik hodin,“ vysvětlil odborník Blesk.cz.

Podle výzkumu profesora Greena ale taková komunikace není limitována pouze na ptáky. „Prakticky totožný signál“ využívají i veverky, ba dokonce jeden druh stonožky. Ty ale z jiných důvodů. Spíše než jako altruistické upozornění ostatních se stonožky snaží zachránit jen samy sebe. „Veverky a ptáci mají podobné predátory, ale stonožky využívají stejný zvukový signál, jen aby zmátly své predátory,“ řekl Greene.

V případě, kdy stonožka vycítí přítomnost opeřeného predátora, svým stlačením produkuje stejný signál jako ptáci při registrování svého predátora. Než aby zbytečně riskoval život, pták se raději schová a nechá stonožku na pokoji.

Stejnou komunikační strategii podle Greena navíc využívají všichni malí ptáci na světě. Americká veverka by tak bez problému rozuměla české sýkorce. „Funguje to všude na světe kromě Nového Zélandu, který je prostě divný,“ žertoval odborník.

Právě Nový Zéland se podle vědců odtrhl od zbytku světa zhruba před 80 milióny let, ještě před tím, než na něm byli vůbec nějací savci. Komunikační systém sdílený všude na světa tak na Zélandu nefunguje. „Původně neměl Nový Zéland mnoho dravců, právě proto je nyní velké procento tamních ptáků ohrožených. Nerozpoznávají kočku nebo lasičku jako nebezpečí,“ řekl Green.