10 let fotila bezdomovce, našla mezi nimi svého otce

Diana si mezitím žila svůj život, občas sama přespávala v parcích, kočovala po kamarádech, fotila a v roce 2003 se rozhodla pro svůj dlouhodobý projekt fotit lidi na ulici, kteří ztratili střechu nad hlavou. V té době vůbec nemohla tušit, co pro ni osud chystá. Po devíti letech práce na projektu došla k šokujícímu poznání. Když fotila bezdomovce v Honolulu, objevila mezi nimi svého ztraceného tátu.

Fotografka věděla, že její otec trpí duševní chorobou, řekla jí o tom jeho matka – odmítal se o sebe starat, nejedl, nebral léky. Babička jí řekla, že vůbec nemá tušení, kde její syn žije. Dianě se ho podařilo vypátrat.

Když ho poprvé spatřila, nemohla uvěřit svým očím. Její táta byl vyhublý, nepoznal ji. „Byl to pro mě naprosto zdrcující moment,“ nechala se slyšet Diana. Když se pokusila ke svému otci přiblížit, žena stojící opodál na ni začala křičet, ať se k němu nepřibližuje. „To, že jsem k němu přistoupila s foťákem před obličejem, mi dávalo pocit bezpečí. Přístroj byl mezi námi. Bylo hrozné vidět ho takhle. Některé dny jsem k němu ani nemohla zvednout zrak. Tohle je moje vlastní krev, ale já se na něj nemohla ani podívat. Přesto jsem ty fotky musela udělat,“ popisuje jedny z nejtěžších okamžiků Diana.

Svého tátu Diana opakovaně fotila několik týdnů. Byly dny, kdy ho vůbec neviděla. Pak ho třeba viděla postávat v noci na rohu. Muž s diagnostikovanou, ale neléčenou schizofrenií na ni někdy vůbec nereagoval, jindy se zuřivě hádal s neexistujícími lidmi. „Nedokážu spočítat, kolikrát jsem vedle něj seděla na chodníku a přemýšlela o jeho budoucnosti. Léčení odmítal, nechtěl se umýt, obléct si čisté věci. Byla jsem naprosto zoufalá,“ popisuje Diana.

Pak jejího otce stihl infarkt. Ona u toho nebyla, naštěstí okolí nebylo lhostejné a někdo mu zavolal záchranku. „Odvezli ho do nemocnice, konečně do něj dostali léky a jeho stav se začal pomalu stabilizovat. Ten infarkt mu zachránil život,“ říká mladá žena.

Díky lékům se mu zlepšila jeho psychická choroba, otec přestal odmítat pomoc a znovu se dokázal postavit na nohy. Už nežije na ulici, vrátil se do života, má plány a cíle, fotí na starý foťák, který mu Diana dala. „Někdy je mnohem zaměstnanější než já,“ směje se Diana. „Pomáhá svým kamarádům, nyní dokonce plánuje cestu do Jižní Koreje, aby tam navštívil své příbuzné,“ uzavírá příběh s happy endem Diana.